Monitoring je levnější než zdolávání

Na monitoring nebezpečných nákaz, na který vynakládá Státní veterinární správa ČR (SVS) nemalé částky, lze nahlížet z několika hledisek. Jednak co to stojí, jednak jaký efekt to přináší. Hned na počátku lze říci, že podle údajů, které má SVS k dispozici, je patrné, že monitoring je levnější než eradikace, neboli zdolávání nákaz. To je nesporné, a na tento efekt upozornil Josef Holejšovský, ústřední ředitel SVS, na jednání referenčních laboratoří pro klasický mor prasat a zástupců veterinárních správ kandidátských zemí pro vstup do EU, některých členských zemí a zástupců Evropské komise v polovině září v Rumunsku. Toto tvrzení lze dobře dokumentovat na monitoringu klasického moru prasat. Na našem území toto nebezpečné onemocnění, které je uvedeno na seznamu A nebezpečných nákaz, nebylo v domácích chovech prasat zaznamenáno od června 1997 a od listopadu 1999 ani u populace divokých prasat. Evropská Unie oceňuje náš systém surveillance, který je vysoce hodnocen v zemích EU, v některých z nich je obdobně aplikován a je doporučován jako vzor dozoru pro ostatní kandidátské země usilující o vstup do EU.

Systém veterinárního dozoru a monitoringu je pro EU věrohodný, neboť se v nedávné minulosti podařilo zamezit průniku klasického moru prasat na jižní Moravu a do jižních Čech z populací divokých prasat ze Slovenska a Rakouska. Od roku 1992 do 1999 vynaložila SVS okolo 33 milionů korun na monitoring, který spočívá především v částkách na zástřelné černé zvěře pro diagnostické účely a na následné laboratorní vyšetření. Přitom na eradikaci vzniklé nákazy bylo v letech 1994 až 1997 v šesti velkochovech vynaloženo asi 170 milionů korun, což je více než pětinásobek částky vynaložené na monitoring. Přestože klasický mor prasat v naší republice již není diagnostikován, i nadále SVS počítá v roce 2001 s vyplácením tzv. zástřelného, tj. částky za dodání ulovené černé zvěře k veterinární prohlídce a následnému laboratornímu vyšetření, ovšem v menší míře, a to tak, aby mohla být monitorována zejména ta území, kde hrozí potenciální nebezpečí, tj. v okresech na hranicích se Slovenskem a Rakouskem, okresech, v nichž se dosud po proběhlé nákaze v krvi černé zvěře nacházejí specifické protilátky. Z pohledu na statistiky zastřelených divokých prasat je zřejmé, že vyplácení zástřelného zásadním způsobem neovlivňuje množství zastřelených prasat. V západočeských okresech, kde se zástřelné nevyplácí, jsou tak například počty odlovené černé zvěře stejné, ne-li vyšší, než v okresech jihomoravských a jihočeských, kde se zástřelné vyplácí. Přes intenzívní podporu lovu černé zvěře a skutečně se zvyšující počty ulovené zvěře počty divokých prasat neustále stoupají. Jarní kmenové stavy se pohybují kolem 40 000 zvířat. Na počátku devadesátých let se přitom jarní stavy odhadovaly na 30 000. Odloveno bylo v loňském roce 61 286 divočáků, na počátku devadesátých let to bylo něco přes padesát tisíc, počty úlovků klesaly až na 34 100 v roce 1995, kdy nastal obrat na 47 756 v roce 1996 a od té doby počty úlovky stále vzrůstají až na loňských více než šedesát tisíc.

Z pohledu žádoucího snižování stavu divokých prasat by bylo nejúčinnější snižovat počty bachyní, což však není zcela v souladu s mysliveckou etikou.

SVS svým věrohodným způsobem dozoru a monitoringu tak vytvořila podmínky pro bezproblémový vývoz vepřového masa i živých prasat do zemí EU. Je škoda, že naši producenti nejsou schopni této možnosti dostatečným způsobem využívat.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS ČR

Další informace z oblasti Státní veterinární správy lze získat na internetových stránkách SVS ČR: svs.aquasoft.cz