Mít se jako koza

Respekt (Agroweb) 9.11.1999

Mít se jako koza

Asfaltová silnicka v Lužických horách se šplhá až k místu, které bežného návštevníka ceských vsí prekvapí. Rodinná ekologická farma Caprifarm vypadá úplne jinak než tradicní beznadej zdejších "družstev".

Žádné omlácené zdi chlévu topící se v koprivách. Nikde se neválejí zrezivelé kusy zemedelské techniky. Všude úhledný porádek, na rozlehlých pastvinách za domem se spokojene pase tricítka hnedých koz. Podobných center alternativního zemedelství vyrostlo v Cesku za deset let svobody více než ctyri sta. Snaží se pristupovat k veci zcela jinak než konvencní zemedelství: netýrají zvírata a nedrancují pudu chemikáliemi.

Splnený sen

Kozí království Caprifarm se rozprostírá na strmém kopci nad osadou Horní Svetlá. Malá tmavohnedá chaloupka, pár ovocných stromu, skleník. Opodál se táhne pás kozích pastvin až k temným pohranicním lesum na horizontu. Cedule pred vchodem hlásá: "Vyprodáno až do brezna/dubna 2000." To už nás ale vítá vetrem ošlehaná žena v pracovním odevu. Je to majitelka, vystudovaná matematicka Eliška Horynová. Chvíli poté prichází i její manžel. "Rekli byste, že nedávno oslavil petasedmdesátiny?" chlubí se pri predstavování paní Horynová a její zdravím kypící protejšek se hlasite smeje. Celou farmu spravují jen oni dva. "Tady máme prodejnu, tu jsme museli vystavet kvuli predpisum," ríká Horynová a otevírá malý drevený krámek. Zeje prázdnotou. Své kozí sýry Roklan, Peprovník a Lužan manželé nestací ani vystavit na pult, stálí zákazníci jim je berou pod rukama. Tím se vysvetluje smysl uvítací cedule: z data si každý zájemce muže odvodit, jak dlouhou frontu na výrobky Horynových musí vystát.

"Jsme v nadmorské výšce sedm set metru, prumerná teplota je zde šest stupnu. Hospodaríme takto již dvanáctý rok," chrlí ze sebe informace paní Horynová. "Vzali jsme si pujcku, koupili první šlechtenou kozu a bylo to." Chlívek pro kozy je vzorne cistý a voní senem. Na trámech stlucených do prostorných kójí visí tabulky se jmény dojnic. "Kozy jsou velice inteligentní, slyší na ne. A když je každé ráno dojíme, pouštíme jim k tomu Radiožurnál," smeje se farmárka. "Mají to rády." Možná i kvuli tomu se dole ve vsi stalo bežným porekadlo "mít se jak koza u Horynu".

"Problémy skoro žádné nemáme. Splnili jsme si sen," ríká pak u stolu v útulné chalupe paní Horynová. "Predtím jsme s manželem pracovali jako výpocetní technici na ministerstvu a ted se na stará kolena konecne pohádkove bavíme. V budoucnu chceme tech dvacet hektaru pastvin od státu koupit." Horynovi mají zájem na tom, aby se podobné farmy rozšírily. Pomáhají pri vzniku dalších ctyr kozích farem. "Poskytujeme jim za úplatu celé naše know-how. Chceme, aby mely aspon takovou úroven jako ta naše," ríká majitelka usedlosti Caprifarm.

Jinou cestou

První ekofarmy vznikly v Ceské republice již v roce 1990, a to v Kuncicích ze státního statku (chov skotu) a v Dubicku, kde se zamerili na zahradnictví. K tomu, aby se dnes mohl "bežný" zemedelec promenit v oficiálne uznaného ctitele ekologických metod, musí splnit predepsané smernice a zacít hospodarit od základu jinak: prestat s lhostejným drancováním a místo nej nastolit vstrícnost. Konkrétne to znamená konec s chemikáliemi, které nahradí prirozená hnojiva; chová-li adept ekozemedelství zvírata, musí jim umožnit pohyb, prostor a prirozené chování. Výsledné produkty pak ješte musí schválit certifikacní výbor a nezávislá profesní kontrola.

V republice existují dva svazy, které ekofarmy sdružují a pomáhají jim, Pro-bio v Šumperku a Libera v Praze. Jsou cleny mezinárodní organizace IFOAM, jež zastrešuje ekologické zemedelství ve všech zemích sveta. Podle standardu této organizace a predpisu EU se pro ekozemedelství vytvárejí ceské smernice. V republice je dnes evidováno pres tricet specializovaných prodejen biopotravin, pozorný spotrebitel si tedy své potraviny najde, prestože jejich podíl na trhu zatím není príliš výrazný. Do obchodu se totiž dostane asi jen ctvrtina produkce, zbytek prodávají farmy ihned na míste a cást jde také na vývoz.

V zemích Evropské unie se tento zpusob agrárního podnikání mocne rozvíjí. Nejvetší prírustek ploch ekozemedelství zaznamenala IFOAM v Rakousku (15 % z celkové obhospodarované plochy státu), Švédku a Dánsku. U nás zatím nejsou presná císla známa, podíl se však pohybuje kolem dvou procent, což je evropský prumer. Po listopadu 1989 se o místo ekofarem na slunci zasloužil v Cechách tehdejší námestek ministra zemedelství Richard Bartákprosadil pro ne dotace. Ty byly sice roku 1992 zrušeny, ale od lonska opet fungují. "V prumeru obdrží ekozemedelec rocne 2000 korun na hektar a pro príští rok by mely být dotace stejné. Pokud splní všechny podmínky, dostane rádove až o 1000 korun víc na hektar pudy ci pastviny než zemedelec klasický," tvrdí Ivan Landa z odboru ekologie ministerstva zemedelství. Zatím však bohužel neexistuje pevný zákon na ochranu spotrebitelu a producentu biopotravin. Tím muže docházet k nekalé propagaci: nekterí výrobci v touze po vyšších cenách oznací svuj výrobek lžive sluvkem BIO, pod ním ovšem chybí ochranná znacka se stejnojmenným logem. "Zákon by mel být ale schválen v tretím ctvrtletí roku 2000," dodává Landa.