Místo činu: Farma Ráječek, objasnění podává Matěj Sklenář

Rodinná farma Ráječek uspěla před čtyřmi lety v soutěži Farma roku, umístila se na třetím místě. Hospodáři zaujali nápadem pěstovat hydroponicky rajčata v hektarovém skleníku, který se tak povedl, že jsou dnes výhradním dodavatelem jednoho velkoobchodního řetězce a zásobují i další obchody. Stejným způsobem pěstují i jahody, a k tomu na volné ploše rovněž saláty a další zeleninu. Celkovou plochu obhospodařovaných pozemků na kraji Brna tvoří dva hektary hydroponických krytých ploch a 30 ha polí se zeleninou…

Co se na farmě za ty čtyři roky změnilo? Například to, že byl Matěj Sklenář v Bruselu oceněn jako „mladý zemědělec“ za inovativní přístup k podnikání a za „nejlepší digitální projekt“, čili vytvoření specializovaného robota, který projíždí mezi rajčaty, identifikuje problémy a s pomocí umělé inteligence je pomáhá řešit. Na místě činu hovoříme s Matějem Sklenářem, synem zakladatelů, který mimo jiné vystudoval v nizozemském Wageningenu. Posléze se přidává i jeho sestra Marie, studentka ČZU, která je v létě doma „na brigádě“.

Tak tohle je ten slavný robot, který jste vytvořili?

Ano, a tenhle je nový, máme ho od počátku letošní sezóny, od února. Jezdí a kontroluje zdravotní stav rostlin, dozrávání plodů a všechno nám hlásí, kolik se bude sklízet, kolik je zralých plodů, kolik jen napůl a kolik nezralých. A také hlásí případné symptomy na listech, které svědčí o výskytu chorob a škůdců. Zvládne toho víc než člověk.

Já jako pěstitel musím kontrolovat zdravotní stav rostlin, jenže já jsem schopen takto projít pět řádků za týden, musím mít přece čas i na další věci. Znamená to pro mě nachodit denně asi kilometr a mít opravdu ostříží zrak, jednomu člověku by to zabíralo tak dvě hodiny denně. Zato robot tenhle hektar projede zhruba za 12 hodin, a opravdu vyfotí všechny plody, všechny listy, a tím nám pomůže včas odhalit choroby a škůdce. Jednotlivé snímky pak vyhodnocuje algoritmus umělé inteligence, naučili jsme totiž robota, jak choroby vypadají, stejně jako když se dítě učí v přírodopise poznávat různé byliny. On pak v těch statisících fotek najde povědomé obrazce symptomů, které pak přepíše do aplikace, a já pak vidím mapu skleníku s konkrétními body, s konkrétními rostlinami, kde robot něco zjistil. Plíseň černá, plíseň šedá, molice. Najdu zárodek problému a mohu jej řešit aplikací prostředků biologické ochrany. Použiji prospěšného roztoče nebo hmyzího predátora.

To všechno mi umožní reagovat včas, a tak prakticky nepoužívat žádné pesticidy. Insekticidy například nepoužíváme vůbec. A při odhalení plísňových chorob se nám osvědčilo napadenou rostlinu raději celou odstranit. Řešíme jednotlivé rostliny, popřípadě i jednotlivé listy. To na poli není možné.

Podívejte se, co robot sleduje, tzv. vijan rajčete, to je ten hrozen, projíždí tudy každý den. Podle čipu na začátku každého řádku se orientuje a konkrétní plody sleduje. Dokáže nalézt konkrétní vijan a já mohu sledovat, jak dozrává, a díky tomu můžeme předpovídat a plánovat sklizeň. Začínali jsme na hodnocení 3 stupňů červenosti, nyní uvažujeme o 11 stupních. Je to monotónní a nudná práce, kterou mohou dělat stroje. Oni ten odhad mohou samozřejmě dělat lidé, ale lidí v zemědělství ubývá, a konkrétně skleníkařina nemá v Česku takovou tradici. A u nás na to ani nejsou koncipované studijní obory. Takže kdo se chce dozvědět víc, potřebuje mít poradce, dejme tomu z Nizozemí, nebo se musí dovzdělávat sám. A navíc, když se používají nové technologie, usnadňuje to práci a mladé lidi to baví. O tom vědí své i polaři či mlékaři.

Výhody skleníků

Skleníkové hospodaření má nesporné výhody, lépe zvládá výkyvy počasí a rostliny jsou lépe chráněny před chorobami, navíc je zde práce ergonomická. Když se sklízí, jde sice o práci fyzickou, ale s vyšší efektivitou, a nemoří tak tělo. Ovšem lidí na práci je opravdu málo, takže většinou nám zde pracující cizinci. Ale tak je tomu na celém světě, v Americe je vidět posun pracovních sil z jihu na sever, v Evropě je to zase od východu na západ. Já to nijak nekritizuji ani neodsuzuji, taková je realita.

Sledujeme, jak robot jede

... Rozhlíží se, a jak zaznamená překážky, třeba pohybující se lidi, okamžitě se zastaví. Je nastavený tak, aby byl jeho provoz maximálně bezpečný. V průmyslu již roboti zvládají spoustu činností a nyní se dostávají i do zemědělství. Někdo by si myslel, že by mohl dělat nějakou manuální práci, třeba stříhat rajčata, tak to zatím ne. Sice jsme o tom na počátku uvažovali, ale ukázalo se, že naprogramovat a sestrojit robota pro takovouto činnost by bylo ohromně složité. Tady je pořád nejlepší šetrná lidská ruka.

Při sklizni se pochopitelně řídíme stupněm zralosti plodů, i když se ta spodní, ještě nedozrálá rajčata na vijanu odstřihují. Nelze totiž čekat na dozrání těch posledních, protože v tu dobu by už první byla přezrálá a odpadávala by. Ta odstřižená nedozrálá pak také dojdou a prodají se, hodí se například pro průmyslové zpracování a do salátů, kam se měkká nehodí.

Jinak už robota máme na třech místech, tady, pak v jednom okurkovém skleníku tady v Česku, jeden je na Moravě a ještě jeden na Slovensku. Vyvinuli jsme ho tady u nás na farmě Ráječek ve spolupráci s kolegou Vratislavem Benešem. Je to brněnský výrobek, vyvinutý pro tyto podmínky a složený z komponentů renomovaných výrobců. Vývoj a výzkum probíhal u nás. Jsme příkladem, že i u nás lze udělat výrobek s přidanou hodnotou. Podíleli se na tom lidé z Mendelovy univerzity v Brně a z Vysokého učení technologického v Brně. Je to takový ukázkový start up. Výroba zůstává v Česku a už máme další zákazníky. Jednáme s několika zájemci z Čech, chtěli by na nákup využít nějakého dotačního titulu. Ale zájemce ze Švýcarska říká, že by mu to dávalo smysl i bez státního příspěvku. 

Přecházíme do kavárny v areálu farmy.  V budově, která byla před sto lety rádiovým vysílačem, se setkáváme s Matějovou sestrou Marií…

Jste zde na praxi nebo na brigádě?

Marie Sklenářová: Asi tak i tak. Dnes jsem v kavárně, jindy na prodejně, zítra zase třeba jinde, kde je třeba. Ostatně na ČZU studuji obor výroba a zpracování potravin, mám ukončeného bakaláře a dokončuji magisterské studium. A hlavně mě to baví. (Matěj dodává, že si sestra podává přihlášku do Itálie, také na magisterské studium, opět zpracování a výroba potravin). Počítám s tím příští rok, první rok bude v Parmě a druhý v Boloni. V podstatě půjde o doplnění pohledů. Mě to ohromně zajímá, rodinné firmy, to je nám blízké.

Matěj Sklenář: A v tom tkví prospěšnost vzdělání v cizině. Například Holanďani jsou vyhlášení výrobou potravin a technologiemi a Italové zase kuchyňským zpracováním. Širší pohled i z hlediska vzdělání je přínosný. Mně například studium v Holandsku umožnilo zásadní posun. Na mém oboru jsem byl jediný Čech. Studuje se tam v angličtině, inu, je to taková novodobá latina. A studium v EU je pro nás výhodné, platíme stejné peníze jako domácí studenti.

Jakou formu má vaše hospodaření?

Jsme rodinná farma, stále je vedená na rodiče, tedy na otce, a vyhovuje nám to tak. Jsme farma nikoli malá, spíš střední. Ne z hlediska hektarů, ale s ohledem na produkci. Zatím nám přijde z hlediska byrokracie složité dělit farmu kvůli předávání a možnosti čerpání dotací na to či ono. Zatím se nám to zdá poněkud komplikované, na pořadu dne to zatím není. Chceme, aby to pro nás bylo jednoduché. Všichni tu pracujeme a všichni dobře vycházíme.

Všechno funguje, dodáváme přímo, do řetězců, v našich obalech, s naším logem, bez překupníků. První začali s lokální produkcí u nás v Makru, kam dodáváme také saláty. V areálu farmy máme též farmářskou prodejnu, kde kromě naší produkce, například zavařenin, šťáv nebo sirupů, nabízíme lokální pečivo a také produkty Veroniky Kropáčkové. Po jejích jogurtech se vždy jen zapráší. Neděláme to nějak ve velkém, ale je to k uživení.

O Asociaci a inspiraci

Na tom, že jsme vstoupili do ASZ, vidíme nejen pozitiva politická, ale třeba i to, že docela často jezdíme po farmách a vidíme, jak to dělají jiní, jaké jsou třeba možnosti prodeje, například v automatech, v pojízdných prodejnách. Je to ohromná inspirace. A myslím, že i my jsme inspirací. Zkrátka vzdělání a inspiraci lze získávat různými způsoby.

Ve slunném dopoledni se loučíme, děkujeme a přejeme oběma sourozencům, ať se daří!

Rozhovor vedl: Josef Duben

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 6/2024), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.