Jídelníček pro deset miliard

Týden (Agroweb) 20.10.1999

Jídelníček pro deset miliard

Narození dítěte, které 12. října oficiálně zvýšilo počet obyvatel této planety na šest miliard, je vděčným impulzem pro abstraktní debaty o budoucnosti lidstva. Jeden prozaický problém přitom zůstává stranou: nedostatek vody.

V uplynulém létě postihlo východ Spojených států třetí největší sucho v tomto století. Nebyla by to katastrofa, kdyby většina americké úrody nedozrávala jenom díky intenzivnímu zavlažování a kdyby farmáři nečerpali vodu ze stále větších hloubek. Nil už nestačí zavlažovat pole v krajině, jíž protéká. Téměř polovina obilí se do Egypta dováží; Súdán a Etiopie na horním toku jsou na tom ještě hůř. Podobná situace nepanuje jenom v USA.

Smrtonosné dotace

Umělé závlahy se podílejí na celosvětové spotřebě vody dvěma třetinami a můžeme jim vděčit za čtyřicet procent toho, co sníme. Také průmysl je stále náročnější na vodu, stejně jako chod úřadů a domácností - vinou nadměrného čerpání podzemní vody pro běžný provoz města se například propadávají budovy v Bangkoku a Mexiko City. Za neudržitelným zacházením s vodou můžeme najít dva mechanismy. S nástupem silných naftových a elektrických pump přestalo být čerpání vody technickým problémem. Rovněž "díky" vládním dotacím - celkem jde o 33 miliard dolarů ročně - je lákavější vodou plýtvat, než s ní šetřit. Klíčové poučení z historie je přitom jednoduché: většina civilizací, jejichž rozkvět umožnila nestřídmá spotřeba vody, zanikla. Bude naše společnost výjimkou? Nadměrné čerpání vody rozhodně nemůže trvat donekonečna. Buď studny vyschnou, anebo bude neúnosně drahé tahat vodu ze stále větších hlubin.

Řeky na dně

Hladina podzemních vod nejdramatičtěji klesá v Číně, Indii a Spojených státech, na jejichž území se pěstuje více než polovina světové sklizně. V mnoha oblastech Číny se spodní vody snižují rychlostí půldruhého metru za rok, v Indii překračuje čerpání vody dvojnásobně rychlost, s níž se její zásoby doplňují deštěm. Žlutá řeka, kolébka čínské civilizace, poprvé vyschla v roce 1972 a od té doby každou sezonu některá její část "zmizí" - předloni na 224 dní v roce. Turkmenští a uzbečtí farmáři vysušili středoasijskou řeku Amudarja; podobně je na tom Indus, Ganga i Colorado. V nejsušších oblastech světa - v pásu zemí od Maroka k ĺránu - dramaticky stoupá počet obyvatel, a tedy i dovoz obilí. Ve třech zemích podél Nilu (v Egyptě, Súdánu a Etiopii) bude podle současných odhadů za padesát let žít místo dnešních 153 milionů už 343 milionů lidí. Celkové množství vody, potřebné k vypěstování potravin importovaných do této oblasti, přitom už loni přesáhlo roční průtok Nilu. Jordánsko dnes dováží 91 procent obilí, Izrael 87 procent, Libye 85 procent, Saúdská Arábie 50 procent a Egypt 40 procent.

Nová válčiště

Obavy, že soupeření o vodu povede vbrzku k vojenským konfliktům, se pravděpodobně nenaplní. Spor se nejspíš přesune na plodinové burzy, neboť dovézt jednu tunu obilí znamená totéž jako "přečerpat" přes hranice tisíc tun vody. Můžeme se tím však utěšovat? Jen částečně. Ceny zrna stoupají, takže některé subsaharské a jihoasijské země na jeho nákup zkrátka nemají. Co se děje, když společnost překročí mez spotřeby vody, můžeme vidět v těch částech světa, kde k tomu již došlo. Například Kaliforňané stavějí další mohutné kanály, potrubí a čerpadla, aby mohli v plýtvání pokračovat. Izrael se zase snaží, aby jeho hospodářství nebylo náročné na vodu, a využívá každou kapku. Chudé země zakoušejí hladomor, války nebo obojí současně. Jaké východisko nabízí věda? Mluví se o technikách, jež umožní přivést závlahu přímo ke kořínkům rostlin. Na pořadu dne jsou i genové manipulace, přinášející odolnější plodiny a vyšší výnosy. V záloze je ovšem ještě jedno řešení.

Mít dost

Návod, jak přispět k tomu, aby se nás na Zemi vešlo více, je použitelný pro každého. Stačí ovládat jednoduché počty. Víc než třetina současné světové sklizně se zužitkuje v masném průmyslu, přičemž na "výrobu" kilogramu masa jsou potřeba tři kilogramy obilí. Spotřeba masa se v minulém půlstoletí zvýšila ze 44 milionů tun na 216 milionů, což v přepočtech na hlavu znamená víc než zdvojnásobení (ze 17 na 36 kilogramů). Průměrný Američan přitom spořádá 900 kilogramů obilí ročně - v podobě masa, vajíček, mléka, sýra, zmrzliny a jogurtů; Ind téměř pětkrát méně. Co z toho vyplývá? Současná světová úroda by uživila buď deset miliard Indů, anebo pouhé 2,2 miliardy Američanů.