Jak žije český zemědělec na přelomu tisíciletí?

Právo (Agroweb) 17.11.1999

Jak žije český zemědělec na přelomu tisíciletí?

Velmi špatně, spíše přežívá než žije. Mám dojem, že si to každý neuvědomuje při pohledu na pulty plné zboží. V zemědělství jsme opustili minulý plánovitý a direktivní systém, ale ničím kloudným jsme jej nenahradili. Uplatňovat zásady tržní ekonomiky bez ohledu na specifické podmínky zemědělské výroby s dlouhými výrobními cykly se neosvědčilo.

Znáte recept na systém, který by zemědělcům vyhovoval?

Stačí nahlédnout do Evropské unie, kam bychom rádi vstoupili. Zemědělská produkce je tam dostatečně subvencována. Faktem zůstává, že české hospodářství není stejně výkonné a státu nezbývá tolik peněz na dotace. V přechodném období je však nutné zemědělce chránit například před náhlými dovozy zemědělských komodit z EU, které jsou vydatně finančně státem podporovány. Ve vývozu k nám jim nebrání ani celní poplatky, které jsou nízké.

Mohl byste konkretizovat?

Uvedu některé příklady z ministerské tabulky: V roce 2000 má platit pro země EU na export másla do ČR 68procentní clo, ale máslo od nás do EU bude procleno 201 procentem. Clo u vajec je pro EU 17 a pro naše zemědělce skoro 60 procent. Hovězí k nám dovezou za 34procentní clo a my jej můžeme do zemí Unie vyvézt za 151 procent celní přirážky. Stejný nepoměr je u krmné pšenice. Oni proclí za 21,2, my za 102,2 procenta.

To je neuvěřitelné. Jak jste se k údajům dostal?

Zdroj nemohu prozradit, ale pokud vím, tyto dohody mezi ČR a EU byly sepsány a parafovány za ministrování Dlouhého a Kubáta.

Nemá to na svědomí kvalita našich produktů?

Ta je naprosto srovnatelná se zahraniční, ba je v mnoha ohledech lepší. Často k nám vyvážejí potraviny nižší jakostní třídy. Jsem přesvědčen, že je to výraz nerovnoprávného postavení našich zemědělců v Evropě.

Zemědělské obchodní družstvo ve Velkém Boru na Klatovsku si stěžuje, že nízké ceny za mléko, které jsou o 1,40 koruny menší než loni, je přinutí snížit stavy krav. Co tomu říkáte?

Stará bolest velkochovatelů krav, kteří navíc dostávají zaplaceno s několikaměsíčním zpožděním. V krámech to vypadá, jako kdyby existoval přebytek mléčných výrobků, ale když se blíže podíváte, na pultech je stále méně domácích mléčných produktů. Ostatně nechme hovořit čísla: U nás je průměrný počet krav na sto hektarů 13, v Německu více než 40, v Nizozemí dokonce více než 80. Ve Velkém Boru hospodaří na 2500 hektarech půdy a chovají 522 krav. Je zřejmé, že Evropská unie nás potřebuje nejspíše jako spotřebitele, nikoli jako zemědělského výrobce.