Změníme zdravotní stav našich lesů?

Návrh komplexního a systémového řešení je připraven k projednání ve vládě

Tomáš Staněk

Přestože produkce emisí na celém území republiky výrazně klesla, zdravotní stav našich lesů se k lepšímu výrazně nemění. V čem je podstata tohoto na první pohled nelogického vývoje? V Krušných a Orlických horách se zdravotní stav některých lesních porostů v nejvyšších polohách těchto pohoří dále zhoršuje. Na důvody tohoto vývoje se snaží odpovědět podkladová studie, kterou v souvislosti s úkoly vyplývajícími z usnesení vlády č. 532 z 31. 5. 2000 nechalo zpracovat Ministerstvo životního prostředí. To by mělo společně s MZe předložit návrh komplexního a systémového řešení směřujícího k zastavení degradace lesních půd pod vlivem imisí.

Kolektiv autorů z Českého geologického ústavu a Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů pod vedením Jakuba Hrušky vidí hlavní příčinu nepříznivého zdravotního stavu lesních porostů v imisních oblastech především v závažném poškození lesních půd z minulosti, které má nepochybně setrvalý charakter. Autoři uvádějí analýzy jak příčin, tak i mechanismů a důsledků poškození (degradací lesních půd). Současně zpracovali základní návrhy vycházející z našich i zahraničních poznatků a zkušeností, jak v dlouhodobém výhledu tuto neutěšenou situaci řešit.

Na počátku procesů spojených s degradací lesních půd stojí nadměrné vyvážení živin z lesů ve formě vytěžené dřevní hmoty spolu se změnou druhové skladby lesů, kdy byly původně smíšené lesy nahrazovány zejména smrkovými monokulturami. Tento proces byl odstartován s rozvojem intenzívního využívání lesů před několika staletími. Imisní zatížení prostředí v pozdější době tento negativní vývoj výrazně prohloubilo. Mimo okyselování stanovišť opadem jehličí zvyšují totiž smrkové porosty atmosférickou depozici síry i tím, že ji velice efektivně na svých jehlicích zachycují. Atmosférická depozice síry pod porosty listnatých dřevin je naproti tomu výrazně nižší. Vliv smrkového hospodářství na lesní půdy je tedy značně negativní. Chybou bylo, že byl tento vliv v minulosti zcela zanedbáván a podceňován, přestože jeho význam v citlivých horských oblastech je velký a v budoucnu bude pro tyto ekosystémy velkým problémem a pravděpodobně i limitem pro jejich další vývoj.

Klady a zápory vápnění

Do současnosti bylo v rámci resortu Ministerstva zemědělství považováno za základní opatření směřující k zastavení procesu degradace lesních půd v imisních oblastech vápnění lesních porostů. Proto se realizovalo v roce 2000 velkoplošné vápnění a hnojení nejvíce poškozených lesních porostů v Krušných a Orlických horách s cílem snižovat kyselost lesních půd a dodávat chybějící živiny. Je záměr postupovat takto i v dalších letech.

Pokud se na degradaci lesních půd díváme jednostranně pouze jako na okyselování půd, může se vápnění jevit jako vhodný zásah pro pozitivní změnu narušeného půdního prostředí. Tím se ale zanedbávají negativní vlivy vápnění, např. rychlá mineralizace humusu a vyplavování dusíku s dalším okyselováním půdy vlivem kyseliny dusičné, nežádoucí nadměrné obohacení humusu vápníkem a hořčíkem a následná změna umístění kořenových zón do nejsvrchnějších horizontů. Stromy s takto vyvinutými kořenovými systémy jsou totiž více poškozovány mrazem a suchem. Vliv vápnění na půdní faunu je rovněž negativní. Z tohoto pohledu a na základě zahraničních zkušeností je nutno vápnění posuzovat pouze jako jedno z možných opatření používané jako doplněk lesopěstebních opatření realizované na základě exaktně stanoveného rozhodovacího procesu, jehož jednoznačně pozitivní vliv na zlepšení stavu poškozených porostů však není zcela prokazatelný.

Navrhovaná opatření

Využití dynamického modelu časového průběhu půdní acidifikace (okyselování) MAGIC a výpočty kritických zátěží síry a dusíku pro lesní ekosystémy potvrzují, že velké oblasti ČR jsou stále ohroženy, a to zejména nadměrnou depozicí dusíku. I po poklesu atmosférické depozice síry v 90. letech nelze nyní očekávat rychlou regeneraci lesních půd z důvodů kumulativního poškození v minulosti, aniž by došlo ke změně v obhospodařování lesů.

Pomocí nástrojů GIS byly vymezeny oblasti ČR s různou mírou poškození lesních půd a zároveň byla navržena pěstebně-technická opatření pro hospodaření v lesích, která by toto poškození půdy měla co nejvíce eliminovat. Navržená opatření jsou zároveň v souladu se zásadami trvale udržitelného lesnictví. V oblastech s nejvíce poškozenou půdou jde především o maximálně možné zvýšení zastoupení listnatých dřevin včetně keřů a přípravných dřevin. Dalším navrhovaným opatřením je snížení vývozu živin z lesních ekosystémů tím, že maximum biomasy (kůra, větve) zůstane v lesních porostech nespáleno k zetlení. Samozřejmou podmínkou těchto opatření jsou jemné obnovní postupy v porostech a zamezování nadměrným škodám zvěří. Tato opatření pak mohou být doplněna dodáváním deficientních živin v malých dávkách. V odstupňované intenzitě musí být opatření realizována rovněž v oblastech s méně závažným narušením půd, tam však s vyloučením celoplošného vápnění.

Autor je ředitel odboru ochrany lesa MŽP