Zachování starých hospodářských lesů podporuje biodiverzitu lesních organismů ve střední Evropě

Mezi hlavní příčiny úbytku druhové diverzity lesních organismů ve střední Evropě patří nedostatek lesních stanovišť, které nebyly ovlivněny hospodářskou činností člověka a vzájemná izolace zachovalých stanovišť na krajinné úrovni. Vědci z Katedry ekologie lesa Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze a Botanického ústavu Akademie věd ČR se ve svém výzkumu zabývali vlivem vlastností nejzachovalejších lesních stanovišť a jejich krajinného kontextu v rámci ČR na druhovou rozmanitost a zastoupení lišejníků rostoucích na živých i mrtvých stromech, jakožto příhodné modelové skupiny organismů reprezentující lesní biodiverzitu.

Na studovaných lokalitách vědci v souhrnu zaznamenali 513 druhů lišejníků vázaných na živé, odumírající a mrtvé stromy, což představuje významnou část této skupiny lišejníků v ČR. Výsledky studie ukázaly, že počet těchto druhů na jednotlivých lokalitách roste s variabilitou povrchu živých i odumřelých stromů (přítomností tzv. mikrostanovišť), která se obecně zvyšuje se stářím stromů. Pestrost v druhovém složení společenstev lišejníků mezi jednotlivými studovanými lokalitami úzce souvisela s pestrostí v zastoupení jednotlivých typů mikrostanovišť na lokalitách. Obecně řečeno, na úrovni lokality byla pro druhovou diverzitu zásadní heterogenita stanovišť a struktur vázaných na člověkem málo ovlivněné lesy ponechaných samovolnému vývoji.

Z pohledu širšího krajinného kontextu byla zjištěna vyšší druhová diverzita lišejníků na lokalitách s větší plochou lesních stanovišť s přírodě blízkou druhovou skladbou v okolí (vyšší tzv. prostorovou kontinuitou) a delší dobou od posledního hospodářského zásahu (delší tzv. časovou kontinuitou). Tyto výsledky jsou relevantním příspěvkem k diskusi o významu ochrany starších hospodářských porostů s přírodě blízkou druhovou skladbou.

Lesní stanoviště klasifikované jako přírodní stanoviště dle Katalogu biotopů ČR tvoří přibližně čtvrtinu rozlohy lesů v ČR (tj. asi 8 % výměry ČR). Největší podíl připadá na acidofilní a květnaté bučiny, představující plošně nejvýznamnější stanoviště potenciální přírodní vegetace střední Evropy. Mnohé z těchto porostů v současné době dosahují mýtního věku a jsou mýtními těžbami obnovovány – a to někdy i v podmínkách, kdy tyto obnovní těžby mohou být ekonomicky ztrátové.

Výsledky publikované studie dokládají na příkladu modelové skupiny lišejníků zásadní význam zachování těchto stanovišť v rámci celé střední Evropy pro zachování druhové rozmanitosti lesních organismů.

„Naše studie na příkladu lišejníků ukázala, že ochrana starších hospodářských lesních porostů s přírodě blízkou druhovou skladbou může významně přispět k zastavení poklesu biologické rozmanitosti fragmentovaných lesních stanovišť střední Evropy. Zároveň může tento krok přiblížit ČR k naplnění závazků při ochraně biologické rozmanitosti Evropy, zejména přísné ochrany 10 % území, tak jak je formulována ve Strategii EU v oblasti biologické rozmanitosti,“ vyzdvihuje aplikační potenciál zjištěných výsledků hlavní autor Jan Hofmeister z Katedry ekologie lesa FLD ČZU. 

TZ ČZU