Vracení lesů v národních parcích skrývá úskalí

Projednávání novely zákona č. 172/1991 Sb., na základě které by bylo možné vydat 8400 ha lesů na území všech čtyř českých národních parků obcím, jako původním vlastníkům, považuje Ministerstvo životního prostředí za klíčový moment ochrany přírody. Jeho důsledkem může být destabilizace národních parků.

Je nutné zdůraznit, že Ministerstvo nikdy nezpochybňovalo oprávněný nárok obcí na jejich historický majetek. Z důvodů hrozící kolize zájmů ochrany přírody se zájmy ekonomickými však vždy podporovalo náhradní řešení. To bylo deklarováno při jednáních s jednotlivými obcemi i se Svazem vlastníků obecních a soukromých lesů.

Případné přímé vydání lesů obcím, tak, jak bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou, přinese nemalá úskalí. Pro stát vzniknou ze zákona povinnosti každoročně nahrazovat vlastníkům újmy, které jim budou vznikat v důsledku odlišného způsobu hospodaření v účelových lesích národních parků oproti lesům hospodářským. Jde především o podstatné snížení těžeb dřeva o polovinu i více, ale i zavádění jemných způsobů hospodaření, náročných na lidskou práci a speciální mechanismy.

Vlastník lesa je přitom povinen taková opatření strpět, za což mu však přísluší zmíněná náhrada. V účelových lesích národních parků je totiž veškeré konání podřízeno zájmům ochrany přírody se snahou maximálně podporovat jejich přeměnu na porosty přírodě blízké. To má nepochybně vliv např. na druhovou skladbu a věkovou strukturu.

Další problém spočívá v uvažovaném rozšiřování ploch prvních zón v národních parcích, které by během 30 let měly dosáhnout až 70 procent jejich výměr. Jelikož je v prvních zónách národních parků jakákoliv hospodářská činnost vyloučena, bude břemeno náhrad ze strany státu neustále narůstat.

V neposlední řadě bude zpochybněna zásada jednotné péče o národní park, která je důležitým předpokladem účelného dosahování cílů. Vždyť mnoho světových národních parků řeší uvedený problém právě výkupem pozemků od jejich původních majitelů tak, aby jednotný systém péče zavedlo. V tomto kontextu vyznívá poněkud beznadějně každoroční snaha Ministerstva životního prostředí o výkup nejcennějších pozemků v národních parcích i jiných zvláště chráněných územích ve vlastnictví fyzických osob. Částka vyčleněná pro tento účel postačí totiž pouze na nákup maximálně 30 ha pozemků ročně.

Podstatou náhradního řešení, podporovaného Ministerstvem životního prostředí, je vydání jiných lesů ve státním vlastnictví mimo území národních parků ve srovnatelné hodnotě a pokud možno v nejbližším okolí obce, popřípadě jiných nemovitostí ve státním vlastnictví, a to i mimo území národních parků. Pro vydání náhradních lesních pozemků jsou ve většině případů velmi dobré předpoklady. Samozřejmě velmi lákavá je představa řešit celý problém finančním vyrovnáním, které je však z důvodů výše částky a nedostatku finančních prostředků ve státním rozpočtu nereálné i v dlouhém časovém horizontu.

Nyní je celá problematika v rukou senátorů, kteří o případném vrácení novely do Poslanecké sněmovny rozhodují právě dnes.

Josef Běle, Autor je náměstkem ministra životního prostředí