Vápnit, či nevápnit, to je oč tu běží

Žloutnutí stromů v Jizerských horách pokračuje. Otázka dalšího postupu zní: vápnit, či nevápnit? Správa chráněné krajinné oblasti Jizerské hory a Lesy ČR nejsou v tomto směru zajedno.

První známky, že část jizerských jehličnanů na cca tisíci hektarech, vyměnila obvyklou barvu za spektrum od světle zelené až po žlutou, se objevily již před dvěma lety. Žloutnutí postihlo především mladší porosty, vysazované na konci 60. let po jedné větrné smršti. Lesy ČR hledají příčinu v nedostatku hořčíku a bijí na poplach.

"V dalším vegetačním období hrozí stromům i opadávání," varuje Petr Žaba, lesní správce ve Frýdlantu.

Pro přesné stanovení "diagnózy" byly odebrány vzorky půdy i jehličí. Analýza Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti hovoří jasně: polovina smrkových porostů trpí místy až kritickým nedostatkem hořčíku potřebného pro tvorbu chlorofylu. Řešením se jeví práškování dolomitickým vápencem. Dodatečné přidání živin představuje ale také možná úskalí. Více vápence může u půdy s velkým obsahem dusičnanů, jako jizerskohorské, vést v budoucnu k ještě vyšší kyselosti.

"Studie říká, že naším úkolem je zvážit při rozhodnutí případná rizika," sdělil Jiří Hušek, vedoucí Správy CHKO Jizerské hory se sídlem v Liberci, která nyní zvažuje povolení práškování.

"Neexistuje studie, která by tvrzení o hořčíku dokládala. Situace v Jeseníkách, kdy byla naměřena vyšší kyselost, nebyla monitorována před aplikací. V Jizerkách bychom použili jen jednu až dvě tuny na hektar," oponuje Ladislav Půlpán, z ředitelství Lesů ČR v Hradci Králové.

Ve snaze řešit stávající problém se ochránci i lesníci shodují, liší se především v názoru na nezbytnost urychleného zásahu.

"Žloutnutí je nezpochybnitelné. Půda v Jizerkách je ale velmi narušená a přidání vápence by jí podle chemických rozborů neprospělo," míní Hušek.

"Pro nás je nyní důležité mít pro povolení celoplošného práškování co nejvíce teoretických poznatků, abychom riziko poškození při hnojení co možná minimalizovali. Jsme ochotni raději počkat, než situaci uspěchat a pak řešit závažnější následky," dodal vedoucí Správy CHKO JH.

Protipólem je obava Lesů z propásnutí pověstných pěti minut před dvanáctou.

"S přibývající dobou se zvyšuje nebezpečí, že budou škody neodstranitelné," varuje Půlpán.

Ochránci se také obávají, že leteckou aplikací se prvky dostanou i na místa, která by měla zůstat nezasažena.

"Asi nelze zabránit tomu, aby se vápenec nedostal i do rašelinišť," podotkl Hušek. Lesy naopak slibují dostatečné zajištění.

"Rezervace nebudou zasaženy, letecké mapy navíc při práškování případné riziko minimalizují,"

podotkl Půlpán.

Ochranáři potřebují k adekvátnímu rozhodnutí čas, kolik jej ale zbývá lesům? Zatím nikdo neví. Jako jediné šetrné řešení problému se jeví vysazování původních listnatých dřevin. To je ale podle lesníků běh na příliš dlouhou trať.

"Snažíme se les zachránit v této chvíli. Nechceme kácet to, co jsme léta sázeli. Ještě vloni jehličí nebylo tak žluté, s ozdravnou kůrou by se mělo začít co nejdříve," varuje Miroslav Kortán, lesní správce LS Jablonec n. N.