UMĚLÁ OBNOVA LESA NA BLATENSKÉM VRCHU

01.03.2002 | Lesnická práce

II. Část

Oldřich Hrdlička

Vytvořením pestré druhové skladby dřevin pionýrského stádia na poloprovozní ploše Blatenský vrch jsme dosáhli určité stability vznikajícího společenstva. Mohli jsme začít se zaváděním klimaxových dřevin.

Začali jsme podsadbou řízkovanců smrku původem z Krušných hor, vyhledávali několik let v nejvíce imisně postižených starých smrkových porostech určených ke kalamitní těžbě. V roce 1988 jsme vegetativně nebo generativně namnožené smrky soustředili do malé klimaticky příznivé lesní školky Lísek (bývalý LZ Plzeň). Založili jsme klonový archiv a matečnici nesmírně cenné a odolné varianty Krušnohorského smrku. Z této matečnice (v současnosti se o ni vzorně starají pracovníci lesů města Plzně) byly odebrány první řízky v r. 1990. Po zakořenění byly počátkem září téhož roku zaškolkovány ve školce u Horní Blatné, v nadmořské výšce 910 m. V roce 1994 jsem část použili pro skupinovou i jednotlivou podsadbu na poloprovozní ploše Blatenský vrch ve sponu 2x2 a 3x3 m. Z celkového počtu 74 jedinců byl k jaru 2000 registrován úhyn jednoho jedince (všechny se sázeli jako prostokořenné sazenice).

Na jaře r. 1998 jsme v oblasti Černého jezera na Šumavě (Lesní správa Železná Ruda) v nadmořské výšce 1000 m vyzvedli několik desítek náletů jedle bělokoré a buku lesního. Příští den jsme jimi jednotlivě i skupinově podsadili pionýrské dřeviny na Blatenském vrchu ve všech použitých sponech. Při vyzvedávání jsme se snažili, aby náletové semenáčky byly s balem. V řadě případů se však bal rozpadl. Na jaře jsme roku 2000 jsme u jedle bělokoré žádný úhyn nezaznamenaly, u buku lesního byl úhyn 5 %. Potvrzuje se ale, že hustší spon přípravného pionýrského stadia (2x2 m) má příznivější vliv na růst jedle i buku v podsadbách. V tabulce 5 jsou uvedeny všechny uměle obnovované dřeviny, procento úhynu od začátku výsadby do jara r. 2000, maximální výška jedince a průměrná výška obnovované populace druhu. Vybrané údaje ze sledované výsadby dále uvádí tabulky 6 - 9.

V roce 2000 plodily tyto dřeviny: Pinus banksiana, Pinus contorta, Pinus uncinata, Pinus peuce, Picea orientalis.

ZÁVĚRY Z POLOPROVOZNÍ PLOCHY

Dosavadní výsledky pokusu ukazují, že lze v náročných imisních oblastech volit ekonomicky efektivní způsob obnovy. Prvním předpokladem úspěchu při zakládání pionýrského stadia je vhodná druhová skladba dřevin a manipulace s nimi. Ne-vhodnou manipulací lze odepsat i ty nejperspektivnější druhy (v našem případě např. Pinus contorta). Uměle pěstované obalované sazenice mají opodstatnění v určitých podmínkách, ale v řadě případů je dokáží prostokořenné sazenice (při správné manipulaci) téměř nebo plně nahradit. Jaká bude stabilita stromků, pěstovaných jako obalované ve srovnání s jedinci pěstovanými jako prostokořenné, více let po výsadbě ještě nevíme. Obalovaná sazenice je však v každém případě dražší.

Přihnojování a zimní skladování

V průběhu sledování jsme nepřihnojovali. Dřeviny, které ve svém genetickém aparátu mají zakódovaný rychlý růst v juvenilním stadiu i ve vyšších nadmořských výškách (např. Pinus peuce), rostou rychle i bez zbytečných výdajů na přihnojování. Jiné druhy dřevin (např. Pinus cembra) nelze k rychlejšímu růstu v této výšce přinutit (přes 1000 m n. m.). Sadební materiál pěstovala různá školkařská střediska s běžným režimem přihnojování. Materiál pěstovaný na Sofronce se nepřihnojoval. Významný rozdíl v rychlosti růstu přihnojovaných a nepřihnojovaných pionýrských druhů jsme zaznamenali.

Dva druhy dřevin (Pinus contorta a Pinus nigra) byly přes zimní období v klimatizačním skladu. Registrované podíly úhynu naznačují snížení jejich vitality přes zimní skladování a značné problémy s přežitím na naší extrémní lokalitě. Z pohledu našeho pokusu proto nepovažujeme zimní skladování před výsadbou v tvrdých klimatických podmínkách za vhodné. Dřeviny nebyly pěstovány speciálně pro tento pokus, proto lze použitý materiál považovat za běžný (provozní), stejně se s ním i zacházelo. Vzhledem k rozdílnosti sadebního materiálu jsme nemohli porovnávat u všech druhů stejné parametry. To je zřejmé z přiložených tabulek.

Volba sponu, manipulace se sazenicemi

Ve sponu 2x2 a 3x3 m se začaly podstatně dříve vytvářet vhodné mikroklimatické podmínky pro podsadbu klimaxových dřevin. Spon 4x4 m je příliš řídký (růst podsazených klimaxových dřevin to zřetelně ukázal). Pestrá druhová směs je zárukou větší stability ekosystému, vhodnějších symbiotických vazeb a vytvoření lepších mikroklimatických i půdních podmínek pro následnou podsadbu klimaxových dřevin než výsadba ve skupinách. Registrovali jsme i úhyn celé skupiny, po kterém vznikl volný prostor, jenž se musel znovu obnovit. Tam, kde uhynul pouze jedinec není v provozních podmínkách doplňování nutné.

V případě tohoto pokusu patrně nebyla nad-mořská výška školky, ve které se pěstují pionýrské dřeviny, pro další úspěch výsadby tak významná jako výběr vhodných druhů dřevin. Rozhodující příčina nezdaru je nevhodná manipulace se sadebním materiálem, která dokáže zničit i velmi odolné druhy.

Původ klimaxových dřevin, ochrana před zvěří

U klimaxových dřevin, které jsme použili jako podsadbu, jsme kladli velký důraz na jejich původ. Při dodržení zásad přenosu (do 8. LVS zase jen 8. LVS) a správném načasování podsadby, jsou výsledky až překvapivě dobré. U jedle bělokoré a buku lesního jsme vyzkoušeli způsob vyzvedávání náletových semenáčků, jejich převezení a téměř současnou výsadbu (rozdíl jednoho dne) na naši plochu. Pozorovali jsme, že těmto jedincům na Blatenském vrchu nechybí hnojení, zato velmi citlivě reagují na celodenní oslunění. Proto např. jedle bělokoré, podsazené pod pionýrské dřeviny ve sponu 2x2 m mnohem dříve, překonaly šok po přesazení a začaly přirůstat než ve sponu 4x4 m (zpoždění bylo 1-2 roky).

Pro dobré výsledky se řízkovanci smrku byl podstatný původ matečnice (vrcholové partie Krušných hor), ze které se řízky odebraly. Důležité bylo i převezení zakořeněných řízků ještě v roce zakořenění v létě do školky (bez závlahy, 910 m n. m.) k zaškolkování a dopěstování jako prostokořenné sazenice (důležité je dobré zazimování školkovaných řízkovanců). Dopěstování řízkovanců (nebo obecně klimaxových dřevin) v podmínkách podobných budoucí výsadbě, je velmi prospěšné. Výsadba semenáčků a přerostlých sazenic byla neúspěšná. Důvody jsme uvedli v předchozích řádcích. Ochrana před škodami působenými zvěří je jedním z limitujících faktorů úspěchu obnovy této lokality. Náklady na oplocení jsou vysoké, ale chybělo by podstatně více než např. vápnění.