Suchem oslabené lesní porosty začínají podléhat expanzi kůrovce

Stále četnější extrémní projevy počasí střídající období delších absencí dešťových srážek s přívalovými dešti v kombinaci se sníženou schopností krajiny zadržovat vodu vzbuzují obavy především z takzvaného zemědělského sucha. Zdá se však, že ještě dříve bude naše země čelit projevům „lesnického sucha“, což sice není oficiální termín, zato aktuální nepříjemná realita.

Suchem jsou postiženy lesní porosty nejen na severní Moravě, ale v různém stadiu plošně po celém území země, a jde tak v praxi o větší území, než jsou projevy eroze a nedostatek vody na jižní Moravě nebo na Rakovnicku. Skutečnost je taková, že nadměrnou expanzi kůrovce můžeme na našem území očekávat klidně už letos, a záleží vlastně jen na více či méně příznivém počasí. Bude-li jen mírně nadprůměrně teplo a mírně podprůměrné srážky, lze očekávat nemalý objem kůrovcových těžeb v letošním roce.

I když je primárním důvodem současného stavu celkově teplejší počasí - zdaleka nejen v posledních letech, ale podle statistik Czech Globe už posledních dvacet let (nejde o objem dešťových srážek, který se nemění, ale o jejich rozložení v čase), podílí se na neblahém stavu našich lesů také nedostatek skutečně odborného lesního personálu (revírníků) a nevhodná infrastruktura zpracovatelského dřevařského průmyslu. Svým způsobem je to obdobné, jako v zemědělství - zpracování dřeva ovládají stále více průmysloví dřevozpracovatelé, kteří stejně tak, jako v zemědělském hospodaření nemají průmyslové společnosti vztah k obdělávané půdě, nemají v lesním hospodaření vztah k péči o lesní porosty. Výsledkem je situace, kdy v řadě lokalit chybí lokální malé a střední pily, které by dokázaly zpracovat rizikový kůrovcový materiál z probírek napadených nebo kůrovcem ohrožených stromů. Jinými slovy dřevo z jednotlivých, řádově třeba jen desítek pokácených stromů, což by na jednu stranu stačilo k uživení menší pily, pokud by ovšem dřevo co nejvíce zhodnotila (vytvořila dostatečně vysokou přidanou hodnotu). To je ale dnes velmi složité, majitelé pil musí čelit nadměrné byrokracii vytvořené zejména zákony, evidencemi, hlášeními a omezeními ve jménu ochrany přírody, a také proto většina malých pil buď zkrachovala, nebo se do složitější výroby nepouští. Naopak velké průmyslové dřevozpracující firmy mají na byrokracii dostatečný aparát. Jenže díky tomu, že nemají k těženým porostům potřebný vztah, (v lesnictví ještě více než v zemědělství nemají takové firmy sídlo v místě podnikání, ba ani v příslušném kraji), chybí potřebná prevence v ošetřování porostů a péče o ně. To je ovšem „vodou na mlýn“ potenciálním kůrovcovým kalamitám a zároveň rostoucím rizikem ekonomických ztrát vlastníků lesů, kteří buď musí vytěžit porosty dříve, než je optimální doba obmýtí, nebo v rámci kůrovcových těžeb sice v optimálním věku, ale za daleko nižší ceny. Ani zodpovědný vlastník není uchráněn, stejně jako se prostorem šíří invazivní planě rostoucí byliny, šíří se lesem invazivní kůrovec, klidně i z lesa jiného vlastníka, pokud mu není vytvořena překážka jiným druhem stromů, než je smrk, nebo holinou. Právě holiny jsou ale terčem kritiky zelené lesnické lobby, ačkoli průměrná velikost holiny v ČR je neuvěřitelně nízkých 0,39 hektaru a vůbec největší holiny po kalamitních těžbách dosahují plochy něco kolem 10 hektarů.

Stejně jako se v ČR musí zásadně změnit přístup k zemědělskému podnikání, musí se tedy také změnit přístup k podnikání lesnickému. Na měnící se klimatické podmínky by měla reagovat příslušná legislativa, například rozšířením spektra povolených pionýrských dřevin při prvním zalesňování v novelizaci vyhlášky č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů. Ta se aktuálně připravuje, stejně tak jako programy na omezení expanze kůrovce, jako je již několikrát zmíněné kropení vytěženého dřeva. Vše ale nasvědčuje tomu, že administrativní ani dotační řešení současný a hlavně budoucí problém nevyřeší. Změnit se totiž musí především filosofie podnikání v dřevozpracujícím průmyslu, což je v praxi podpora malých a středních lokálních pil a podpora lokálních produktů ze dřeva, v zásadě na stejné bázi, jako jsou regionální potraviny. Stejně tak jako jsou sedláci na rodinných farmách nezbytní pro odpovědné zemědělské hospodaření, jsou také lesníci na rodinných lesních firmách nezbytní pro zlepšení stavu našich lesů. Ostatně - v řadě případů je to totéž.

Petr Havel