Stav lesů závisí na míře odpovědnosti vlastníků

Metro 4.8.1999

Stav lesu závisí na míre odpovednosti vlastníku

JEJICH NEZNALOSTI MNOHDY ZNEUŽILY NESOLIDNÍ FIRMY, KTERÉ LESY DOSLOVA VYDRANCOVALY

V principu je to stále stejná písnicka: Základy v poslední dobe stále se rozrustajícího problému drancování lesu je treba hledat v predlistopadovém režimu, který odnaucil vetšinu obcanu této zeme starat se o svuj majetek. To, co naopak obcany naucil velmi dobre, bylo obohacování sebe samých na úkor spolecnosti. Zmeny tohoto deformovaného myšlení lidí rídících se heslem "kdo nekrade, okrádá rodinu", se nepodarilo ani po deseti letech dosáhnout. Odkaz minulosti je tak vlastne pravou prícinou problému, který se dnes stát snaží rešit represí, tedy postihem podnikatelu, nicících všem cást životního prostredí, které má být symbolem klidu a pohody - lesy.

PODLE PRUZKUMU pražské lesnické fakulty celkem deset procent, predevším drobných vlastníku lesa, vubec neví, jakýže to mají les. Dalších šestnáct procent vlastníku pocítá s tím, že jejich deti les stejne prodají, asi ctyricet procent neví, že existuje nejaký lesní zákon, a pres padesát procent vlastníku nezná ani lesní hospodárský plán, podle kterého jsou ze zákona povinni hospodarit. Zhruba dve tretiny vlastníku se domnívají, že lesy by mely být státní - jinými slovy, vlastníci nejsou schopni ani ochotni se o svuj privátní majetek postarat.

TO JE SAMOZREJME voda na mlýn težebních spolecností, které si lesní porost od jeho majitele naoko koupí za pomerne symbolickou cástku, ve které vlastník vidí alespon nejaký efekt. Po nekolika týdnech ovšem vlastník zjistí, že v "jeho" lese už žádný strom nestojí. Vychytralí težari pritom dosud nic neriskovali. Odpovednost za stav lesa, a tedy i za neoprávnenou težbu nesl totiž doposud pouze vlastník, takže nemalé náklady na obnovu lesa a pokuty za vydrancovaný les platil on. Podle údaju inspekce životního prostredí šlo o stovky prípadu, kdy bylo popsaným zpusobem nezákonne vyteženo pres sto tisíc krychlových metru dreva ze zhruba pul milionu hektaru lesa.

NOVELA LESNÍHO ZÁKONA má ambici temto cerným težbám zabránit. Jde v zásade o to, že umožnuje postih takových subjektu, které od vlastníku lesy nastojato vykupují a následne neoprávnene vyteží. Pokuty by pritom mely dosáhnout cástek až do výše dvou milionu korun. Dlužno podotknout, že v subjektech, kterých se uvažovaný postih týká, figurují casto zahranicní obcané a porosty, o které jde, jsou také obvykle blízko hranic. Je to logické - transport vytežené suroviny do zahranicí stojí méne penez a zahranicní spolumajitelé težarských firem mají dostatek pohotového kapitálu k vyplacení vlastníka. Podstatné ale je ovšem to, že právní uvedomelost vlastníku lesu mimo území CR je vyšší a "cerné težby" tam proto prakticky neexistují.

MÁLOKDO z drobných vlastníku (pocet obcanu, kterým byly na základe restitucních nároku vráceny po listopadu 1989 lesy, se odhaduje asi na 130 tisíc, pricemž jde v naprosté vetšine o majetky na velmi malých plochách - 0,2 až 3 hektary), si navíc uvedomuje dopady težby dreva na životní prostredí, konkrétne na okolní lesní porosty. V praxi jde casto o lesní pozemky, které v celkove homogenním lese tvorí úzké, nekdy jen nekolik metru široké, ale nekolik desítek ci stovek metru dlouhé "proužky." Pokud je takový pozemek, a to i samotným vlastníkem, vytežen, znamená to výrazné ohrožení odolnosti okolních porostu. "Díry" v lese totiž skýtají velmi vhodné podmínky pro vznik polomu, proste proto, že silné vetry a vichrice, které by se jinak o okraj lesa "zastavily", mohou pohodlne "dovnitr". Dusledkem jsou takzvané nahodilé težby (nemají nic spolecného s popisovanými nezákonnými težbami), které jsou hospodársky velmi nevýhodné, protože drevní hmota polámaných a casto slabých stromu není dostatecne kvalitní, a nemá tedy valnou cenu. Tím však vec zdaleka nekoncí.

ROZRUŠENÝ LES ztrácí pro krajinu cenné vlastnosti, napríklad retencní schopnost (schopnost zadržovat vodu), což muže být jedním z duležitých kamínku do mozaiky vhodných podmínek pro vznik povodní a záplav. Samostatnou kapitolou je pak zmena skladby rostlinných a živocišných druhu, které jsou svým výskytem na specifické podmínky lesa vázány - jeho vytežením samozrejme ztrácejí prostor pro svou existenci. To všechno jsou duvody, proc musí být težba lesa peclive koordinována - a práve k tomu slouží již zmínené lesní hospodárské plány, o jejichž existenci ale rada drobných vlastníku nemá ani potuchy.

PRES VŠECHNY uvedené negativní duvody spojené s težbou lesu je zrejmé, že težit drevo je nutné. Emotivní výkriky rozlicných ochráncu prírody, kterí napadají zcela oprávnené težby s argumentací typu, že príslušným stromum bylo sto let, a jsou tedy jakousi památkou, bývají zcela bezpredmetné. Obvyklou filozofií ochráncu, a zdaleka nejde jen o kauzu Šumavského národního parku, je ponechat životní prostredí, a tedy i lesy, jejich prirozenému vývoji. Bohužel je treba ríci, že tato filozofie by snad byla vhodná v praveku, kdy bylo životní prostredí, ve kterém se clovek pohyboval, skutecne prirozené, a mohly v nem tedy probíhat prirozené procesy. To ovšem již dnes v civilizovaném svete neplatí - vliv cloveka na prírodu životní prostredí natolik deformoval, že již není cesty zpet, a není tedy možné do neprirozeného prostredí prirozené procesy aplikovat.

TYPICKÝM neprirozeným prostredím je ostatne práve tuzemská skladba lesu. Historicky se totiž CR, predevším z hospodárského hlediska, zalesnovala predevším jehlicnatými lesy, konkrétne smrky, které mají tu výhodu, že rychle rostou. Dusledkem jsou obrovské plochy smrkových monokultur, které jsou náchylné k expanzi škudcu všeho druhu (napríklad práve na Šumave). Ani z pohledu již zmínené retencní schopnosti krajiny nejsou smrkové porosty nejideálnejší. Skladbu lesních porostu je tedy v CR nutné postupne restrukturalizovat ve prospech vyššího podílu listnatých stromu. Verejnost by se pritom "vykácení zeme" nemela vubec bát - všechny statistiky hovorí o tom, že dreva v našich lesích pribývá a celková plocha osázená stromy se zvyšuje - a to nejenom v minulosti, ale i v posledních letech. Na houby tedy kam jezdit bude.

JE JASNÉ, že stav našich lesu mají a v budoucnosti budou mít v rukou zejména jejich vlastníci, jejichž vztah k majetku je a bude prímo úmerný míre jejich odpovednosti. A tady žádné novely zákona nepomohou. Protože predpoklad úspechu není v represi, ale v odborné znalosti, osvete a zejména v jasné identifikaci majetku a majitele pri správne nastavených pravidlech hry. Vše samozrejme záleží na lidech - na tech, kterí pravidla vytvárejí, i na tech, kterí je mají dodržovat. Soudím, že na obou stranách jsou v soucasné dobe ješte velké rezervy.

TEXT PETR HAVEL