Se šumavským parkem jsou starosti

Protesty starostů obcí proti národnímu parku Šumava v posledních době mi připadají velmi nešťastné. Bylo by vhodné, aby sami starostové si vyhodnotili, v čem jsou skutečně problémy tohoto území a lidí zde žijících, čím jsou z jejich pohledu zaviněny. Není přece možné, aby vycházeli jen z tiskových zpráv vydávaných lidmi, kteří před několika málo lety bránili nutným sanačním zásahům v prvních zónách národního parku tím, že se přivázali ke stromům a dokázali, že naprosto nerozumí ochraně ekosystémů v takto složité lokalitě. Uvědomme si, že obce musí samy nezprostředkovaně sdělovat své zájmy. Tři stovky připomínek, které byly k Plánu péče o Šumavský národní park zpracovány a předloženy, jsou dokladem, že úředníci ze správy parku i úředníci z Ministerstva životního prostředí se zájmům obcí na území ŠUNAP věnují maximálně.

Výsledkem detailního připomínkového řízení je mimo jiné i část Plánu péče ŠUNAP, která se věnuje veřejnému využívání území a v podkapitole i komunikaci s místními obyvateli. Správa parku se tu zavazuje podle plánu péče vytvářet podmínky pro to, aby území národního parku nespravovali jen úředníci Správy ŠUNAP, ale také místní obyvatelé. Pro stabilitu místních podnikatelů s ubytovacími kapacitami pro turisty správa parku vytváří programy pro volný čas a chce mimo jiné zajistit, aby finanční příjmy z turistických aktivit významně pomáhaly právě místním obyvatelům. Park chce rovněž posílit zázemí pro bydlení a podnikání domácích obyvatel včetně zlepšení jejich obslužných potřeb. Součástí plánu péče je i podpora a využití dovedností místních komunit a spolupráce s občanskými sdruženími v oblasti ochrany přírody.

Existence ŠUNAP měla od začátku své vášnivé zastánce i odpůrce. Je vhodné se při příležitosti schválení Plánu péče ŠUNAP ohlédnout za desetiletou minulostí parku. V této souvislosti si zaslouží pozornost přehled investic, které směřovaly na území národního parku nebo CHKO Šumava právě z titulu, že je zde národní park.

V průběhu devadesátých let získalo několik obcí z území ŠUNAP dotaci například na vybudování kanalizace nebo čističky odpadních vod (ČOV). Například Kašperské Hory využily na obě akce 11 miliónů korun, Železná Ruda rozšířila svou ČOV za 24 miliónů korun a Volary postavily novou ČOV s dotací ze SFŽP ve výši 6,6 miliónu korun. Kromě toho některé obce dostaly finanční prostředky na stavbu ČOV menšího rozsahu - Černá v Pošumaví nebo Horní Planá ve výši 17,9 a 15 miliónů korun. Státní fond pomáhal budovat kanalizaci na Kvildě, ve Zhůří i v Kašperských Horách, nebo se zajímal o možnosti teplofikace obce Nová Pec ( jen na studii bylo potřeba 20,4 miliónu korun). Za téměř desetileté období obce šumavského regionu dostaly ze Státního fondu životního prostředí více než jednu a půl miliardy korun právě na rozvoj těch oblastí, na které si nemohou samy vydělat. Aktivity MŽP a SFŽP však nekončí uplynulým desetiletím: Nejnověji získal mé kladné rozhodnutí projekt obce Nová Pec, která požádala o podporu ve výši 7,9 miliónu korun na stavbu kanalizace. Projekt skončí v roce 2002.

Musím říci, že jako ministr životního prostředí České republiky jsem se o Šumavu začal zajímat už během prvních měsíců svého nástupu do funkce. Věděl jsem dost z minulých let o problematice kůrovce, o těžbě zlata v Kašperských Horách. V souvislosti s minulými aktivitami šumavských obcí bych rád připomněl, že občanská iniciativa Šumava nad zlato měla od začátku mojí podporu jako občana, jako odborného mluvčího ČSSD i jako člena vlády České republiky. Vždy na každém území ve světě, kde je národní park, musí docházet ke kompromisům. Národní parky jsou územími se zvláště výraznou ochranou přírody a s návratem k původním přírodním ekosystémům na části své rozlohy. Ano, znamená to jisté omezení v rozvoji obcí. Na druhou stranu bych znovu připomněl, že pro obce bylo a nadále bude uděláno velmi mnoho.

Se starosty šumavských obcí se setkávám ať už jednotlivě, nebo na větších shromážděních od léta 1998. Svým způsobem mne někdy až překvapila šíře jejich stesků. Na některé z nich však Ministerstvo životního prostředí recept skutečně nemá: nefungující dopravní infrastruktura či destruované služby pro obyvatelstvo. Na druhou stranu je jednoznačné a pozorný čtenář to může z plánu péče vyčíst, že žádná z obcí nebude obklopena první zónou, tzn. zónou, kde je výrazně omezen pohyb osob. Je velikou nepravdou tvrdit, že "lidský druh na Šumavě překáží". Ostatně byl bych sám proti sobě, abych toto prosazoval. Šumavu znám i jako turista a rekreant a vím velmi dobře, že turistické, osvětové a vzdělávací využití Šumavy je nesmírně důležité pro rozvoj této části České republiky.

Jedním z argumentů proti plánu péče a proti schvalovací proceduře je, že byly dokončeny ještě v roce 2000. Platnost minulého plánu péče však na konci roku 2000 vypršela a bylo ze zákona nezbytné mít k 1. lednu 2001 připravený a schválený nový plán. A právě ten se v minulých dvou letech připravoval. Velmi často se objevují úvahy o tom, že ochrana přírody a krajiny vadí rozvoji obcí nebo budování infrastruktury v regionu. Zde je nutno si uvědomit, že v řadě případů došlo ke kompromisním řešením. Zmínil bych známý případ přemostění Lipna. Tento záměr má předběžný souhlas Správy ŠUNAP.

To, co však bude vždy narážet na logický odpor ochrany přírody a krajiny, jsou záměry snižující úroveň ochrany přírody. Představa, že budeme kopírovat situaci a podmínky z protilehlé rakouské strany v oblastech Smrčiny. Tyto představy jsou velmi nekvalifikované. Sám jsem s pracovníky NP a se zástupci obcí Smrčinu navštívil a celý areál ať již na rakouské straně, či na straně české jsem si prohlédl. Požadavky obcí na jejich rozvoj rozhodně nevyřeší jedna sjezdovka. Je to komplexní záležitost vybavení infrastrukturou, avšak nikoliv takovou, která bude devastovat přírodu. Návštěvníci parku přece přijíždějí na Šumavu za možností rekreace v zachovalé přírodě.