Sběrači sklidili za tři miliardy

Praha- Kdyby se letošní úroda hub, borůvek, malin a brusinek svezla na jednu hromadu a někdo by ji chtěl koupit, musel by zaplatit více než tři miliardy korun. Taková je hodnota lesních plodů, které lidé každý rok nasbírají v lese. Docent Luděk Šišák, proděkan Lesnické fakulty České zemědělské univerzity v Praze, už léta zjišťuje, kolik lidí chodí na houby, kolik lesních plodů každoročně nasbírají a jakou mají cenu. Loni například připadlo v průměru na jednu domácnost 5,3 kilogramu hub, 3,4 kilogramu borůvek a jeden kilogram malin. Jen za houby by kupující zaplatil přibližně 1,9 miliardy korun. "Ta čísla určitě nejsou nadhodnocená, spíše naopak," tvrdí Sišák. Za tři miliardy, průměrnou roční cenu všech nasbíraných lesních plodů, by se dalo pořídit například 600 rodinných domů po pěti milionech nebo třicet modernizovaných tanků T-72 po sto milionech korun. Tři miliardy je také letošní rozpočet ministerstva životního prostředí.

Údaje do své vědecké studie získává především od Institutu pro výzkum veřejného mínění, který se lidi mimo jiné ptá, kolik hub nasbírali a za kolik se prodávají lesní plody na tržištích v jejich městech. Z těchto údajů pak Sišák vypočítává celkovou hodnotu lesních "úlovků". Takzvaným mimoprodukčním funkcím lesa se věnuje už více než dvacet let, od roku 1994 vede přesnou statistiku sběru lesních plodů. "Je to výrazný český a slovanský fenomén," říká Šišák. Zjistil, že na houby či borůvky chodí do lesa dvě třetiny obyvatel republiky. "Sbíráni hub je tradice. Sbírají se tu od nepaměti, je to doplněk stravy," potvrzuje Miroslav Smotlacha, jednatel České mykologieké společnosti. "Češi mají houby rádi. Na podzim nemohou chybět na žádném jídelním lístku. Je to klasika," dodává Dušan Jakubec, kapitán seniorského reprezentačního týmu kuchařů, který reprezentoval Česko na poslední kuchařské olympiádě v Erfurtu. I když se o houbách někdy mluví jako o jídle chudých, pro většinu lidí jsou houby pikantním pokrmem, kterému se nevyrovnají ani drahé pamlsky z ciziny. "Houby - jídlo chudých? To už dávno neplatí," říká Jarmila Pešková z Děčína, pro níž je sbírání hub životní vášni. "Sbírání hub je pro mě relaxaci, mám radost i z malého úlovku, jen to čištěni a krájení mě pak moc nebaví. Myslím, že ostatní houbaři jsou na tom stejně," dodává Pešková. Letošní houbařský rok byl podle odborníků mimořádný. "Sezóna byla vynikající a ještě pokračuje. Houby pořád rostou," říká mykolog Smóflacha. Lidé nacházeli houby - pravé hříbky - i na místech, kde normálně nerostou. Například v Praze na Bílé hoře našla jedna žena před týdnem pravý hřib v trávě mezi domy. "To se mi snad v životě nestalo. Napřed jsem si myslela, že je to prašivka, a chtěla jsem do ni kopnout," říká žena, která na podzim s manželem přinesla z lesa tolik hříbků jako snad nikdy. Ve sbíráni hub jsme spolu s ostatními slovanskými národy světoví. Patrně nikde jinde se nesbírá tolik hub a tolik druhů jako v Česku. V Německu sice chodí lidé do lesa zhruba stejně jako Češi, ale tolik hub nenasbírají. A například ve Velké Británii se chodí do lesa asi čtyřikrát méně. Ve Spojených státech vyvolává "šílenství" jeden druh houby, který se výhodně prodává do Japonska. "Party, které houby zvané matzutake sbírají, nachodí až pět tisíc kilometrů," říká Smotla-cha. Prodej matzutaků je tak výnosný, že sběrači na sebe dokonce vytahují kolty jako za dob zlaté horečky. V některých zemích sběr hub vyvolává obavu o to, aby lesy nebyly devastovány, a úřady sbíraní lesních plodů aspoň trochu omezují. Na některých místech Itálie či Rakouska se mohou sbírat houby jen v určité dny v týdnu, ve Švýcarsku může sběrač odnést houby jen do stanoveného množství. Ale třeba ve Finsku nebo Švédsku není sběr omezen. V Česku se podle lesního zákona mohou sbírat houby jen pro vlastní potřebu (a to ve všech lesích - i soukromých), ale pouliční prodavači hříbků, křemenáčů či kozáků dokazují, že to s dodržováním zákona něm' až tak "vážné" . Luděk ŠiSák z lesnické fakulty tvrdí, že výklad tohoto ustanovení není jednoznačný a prodej hub se víceméně toleruje. "Nevím o případu, kdy by byl někdo za prodej hub potrestán," říká Jiří Oliva, generální ředitel státních lesů. "Obecně je zákon chápán tak, že houby a lesní plody nesmím prodávat, ale platí to i pro majitele lesa? A proč existuji výkupny lesních plodů?" dodává Sišák. Podle jiného zákona by prodavači navíc měli mít povolení k prodeji nejen od majitele lesa, ale také od hygieniků. Ani to však mnozí nedodržují. "To by tady musela mít půlka vesnice. Houby u silnice prodávají i děti," říká žena z Tise nedaleko Ústí nad Labem. V obci se hromádky hub za pět a více marek pokaždé objeví na provizorních pultících vždy na podzim. Česká zemědělská a potravinářská inspekce doporučuje houby u silnice vůbec nekupovat. Mají být totiž skladovány při teplotě do deseti stupňů Celsia, ale u silnic je na podzim tepleji.