S LESEM PŘIŠLA JELENÍ ZVĚŘ

V rakouských Korutanech byla v polovině 19. století jelení zvěř ve volnosti téměř vyhubena a teprve po zrušení obor se opět rozšířila. Výrazně k tomu přispělo rozšiřování lesní plochy, čímž se zvýšila možnost krytu, ale snížily se pastevní možnosti a došlo k úbytku některých zvěří oblíbených rostlin.

Také životní styl obyvatel horských poloh se změnil. Horské oblasti se vysídlují, obyvatelé odcházejí do měst, silnice dnes spojují nejodlehlejší místa, pastviny leží ladem. Jakmile se pozemky přestanou obdělávat nebo se zalesní, zmizí některé druhy živočichů, což však spárkaté zvěři příliš nevadí.

Poslání lesa se v posledních padesáti letech změnilo. Po cestách se do hor tlačí stále více turistů, kteří zvěř ruší. Spárkatá zvěř, která musí v pravidelných intervalech přijímat potravu, následně působí škody okusem. Ty se stále zvětšují, protože se zvyšují také stavy zvěře, v houštinách přesně nezjistitelné. Pro zvyšující se turistický ruch je odstřel zvěře neustále obtížnější.

Autor článku vidí hlavní příčinu současného stavu v minulosti, kdy byla spárkatá zvěř přivykána na přikrmování, aby se jí zabránilo putovat v zimě do velkoplošných přezimovacích oblastí v luzích, které jsou současnosti již zastavěné. Přikrmováním se vlastně koncentrují škody okusem. Také přezimovací obůrky autor kritizuje. Domnívá se, že s přikrmováním by se mělo začínat co nejpozději. Tím by se předešlo soustřeďování zvěře, která by lépe mohla využívat přirozenou pastvu. Hlavně však chybí klidová území pro zvěř, kde by byl vyloučen turistický ruch a omezena činnost myslivců.

Der Anblick, 8/2000, Rš