Pronájmy lesů voní kolektivizací

V posledním období se objevilo několik tiskových informací, které se zabývají problematikou novely daňových předpisů a její aplikací v praxi při provozu majetku měst a obcí, převážně v souvislosti s lesním majetkem. Konkrétně se jedná o povinnost registrace a plateb daně z přidané hodnoty ( DPH) při dosažení hranice obratu jednoho milionu korun. Situace, která v této souvislosti nastává, však nutí k zamyšlení. Historická příležitost V roce 1991 dostala města a obce v České republice historickou příležitost opět vlastnit a využívat svůj majetek. V případě lesů se jedná zhruba o 14,5 procenta výměry lesů v ČR( 383 000 hektarů).

Zhruba před 55 lety a dříve, kdy svůj lesní majetek mohla města a obce provozovat, se zpravidla jednalo o prestižní záležitost. Lesní majetek sloužil jako záloha pro potřebu nenadálých investic, jako záloha pracovních příležitostí i jako vizitka majitele. Vždy byla snaha tento majetek navyšovat či zmnožovat. Nejčastější jsou pronájmy Nyní však nastává situace dá se říci opačná. Obce a města se začínají lesů zbavovat. Nejčastější formou bývá pronájem. Na pronájmy lesů nebývá vypisováno výběrové řízení, jsou domlouvány i zákulisně . V Kocourkově by možná nabídli pronájem lesů i organizaci, v jejímž čele nemusí být ani lesník, či ekonom, ale s trochou nadsázky, třeba strojní zámečník nebo instalatér. Jen aby neměli starosti. V podmínkách Českomoravské vysočiny je možno na komunálních lesních majetcích o výměře nad 100 hektarů v současné době uvažovat s tržbami za prodanou dřevní hmotu v průměru od 5500 až 7500 korun z hektaru ročně. Veškeré náklady, včetně správy, na dosažení uváděného výnosu, činí méně než 50 procent z celkové částky tržeb za prodanou dřevní hmotu získanou při vyrovnaném hospodaření ( režie a výroba) a při využití státem poskytovaných příspěvků na hospodaření v lese. Při normálním vyrovnaném hospodaření na lesním majetku tedy činí průměrný čistý výnos z hektaru 2500 až 4000 korun. V mnoha případech i více.

Plátce DPH

Pokud se stane průměrný vlastník městských či obecních lesů plátcem DPH, může na této skutečnosti ještě vydělat. Je třeba si totiž uvědomit, že většina vstupů do hospodaření, ať se jedná o koupi materiálu nebo služeb je účtována včetně DPH. Na jeden hektar se jedná o zhruba 300 korun, může to být však až 670 korun. Tuto částku ( DPH) na každý hektar svého majetku dosud majitel lesa uhradil subjektu, který ji stejně odvedl či vyúčtoval příslušnému finančnímu úřadu. Prodej dřevní hmoty je však uskutečňován bez DPH. Tato skutečnost navíc prodávajícího znevýhodňuje, neboť menší zpracovatelé, plátci DPH, pro své vyrovnané hospodaření by raději nakupovali u plátců DPH. Pokud město či obec provozuje ještě jiné aktivity, jako je třeba bytové hospodářství, koupaliště, pronájmy nebytových prostor a podobně, pak se možnost odpočtu DPH velmi výrazně zvyšuje. Znamená to, že vlastně může ve skutečnosti pro občany zbývat daleko více finančních prostředků na věci, které jim město či obec, jako jejich servis placený z daní má povinnost poskytnout. Opravené chodníky, zvýšená úroveň odpadového hospodářství, zimní údržba komunikací a jiné. Problematika registrace plátce DPH a diskuse kolem v případě měst a obcí se tedy odehrává převážně pouze v rovině neochoty přizpůsobit se novým věcem a zpřesnit účetnictví. Města o obce, které, jako veřejnoprávní subjekty hospodaří v režimu příjmů a výdajů, povinnost plateb DPH stejně nemají.

Menší výnos

Pokud se tedy z těchto důvodů města a obce zbavují možnosti přímo nakládat se svým historickým majetkem, lze se domnívat, že nastává nová etapa združstevňování či kolektivizace. Navíc většina nájemců takových majetků má bohužel daleko vyšší vlastní režijní náklady než majitel sám. K tomu je nájemce ještě plátcem daně z příjmu, ze zisku, což města a obce nejsou. Ve velké většině případů nedosahuje výše pronájmu ani třetinu možného čistého výnosu. Uznávaná těžba je pouze mýtní, výchovné zásahy, které určují v jakém stavu předáme les našim potomkům, bývají v pozadí. To však již nastává situace, kdy je těžký návrat zpět.

Poslední krok

O svých zkušenostech s pronájmy lesů by jistě nejlépe pohovořily ty obce, kterým se z nájemních smluv podařilo vyvázat. Příkladem může být i podnik Lesy České republiky, který obhospodařuje zhruba 50 procent lesů v ČR a který postupně přechází na hospodaření ve vlastní režii. Závěrem si dovolím ocitovat slova odborníka na lesní hospodářství Pavla Rensy, bývalého ředitele Odboru státní správy lesů Ministerstva zemědělství ČR: " Pronájem lesního majetku býval v minulosti posledním krokem před krachem". Pevně věřím, že to jistě žádný občanem zvolený zastupitel nechce. ZDENĚK JEŽEK, organizační poradce v oboru lesního hospodářství a odborný lesní hospodář