Odborníci doporučují, jak pěstovat douglasku ve směsích

Nové poznatky a praktická doporučení přinášejí odborníci na pěstování lesa o douglasce tisolisté, introdukované dřevině s řadou příznivých vlastností. S tvorbou směsí s douglaskou již má lesnická praxe určité zkušenosti, ale stále chybí komplexní přístup založený na exaktně ověřených znalostech. Příspěvkem k řešení této situace je metodika o tvorbě směsí s douglaskou.

Praktickou příručku zpracovali vědečtí pracovníci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., Výzkumné stanice Opočno v rámci projektu Národní agentury pro zemědělský výzkum „Uplatnění douglasky tisolisté v lesním hospodářství ČR“.

Metodika shrnuje poznatky o pěstování douglasky ve směsích, včetně ověřování v zahraničí používaných postupů (na pokusných plochách) s pravidelným měřením. Kromě vyčlenění stanovišť vhodných pro pěstování douglasky jsou doporučení rozdělena podle použití postupů přirozené, umělé nebo kombinované obnovy. Pozornost je věnována i využití douglasky na bývalých zemědělských půdách a při obnově kalamitních holin.

Cílem metodiky je poskytnout uživateli pěstební postupy pro tvorbu funkčních směsí s cílovým zastoupením douglasky tisolisté do 20 %. Doporučení zohledňují produkční a ekologické možnosti douglasky podle podmínek jednotlivých cílových hospodářských souborů (CHS).

V českých lesích je zastoupení douglasky velmi nízké, kolem 6 tisíc hektarů. Situace se zlepšuje v posledním desetiletí, kdy jsou na základě řešení nových projektů přinášeny další poznatky o pěstování douglasky, které jsou postupně zaváděné i do praxe. Na druhou stranu lze zaznamenat i obavy z příliš velkého rozšiřování této introdukované dřeviny do domácích lesních společenstev. „Tomuto riziku je předcházeno především získáváním nových poznatků, kdy bylo například doloženo, že zejména ve srovnání s domácími jehličnany douglaska neochuzuje domácí rostlinná společenstvaa je na většině stanovišť dřevinou zpevňující a na vybraných stanovištích i meliorační. Druhým faktorem, který minimalizuje případná rizika, je doporučení pěstovat douglasku zásadně ve směsích,“ ubezpečují autoři v čele s Jiřím Novákem.

Ve své domovině roste douglaska na poměrně velkém území od Kanady, přes Pacifický severozápad USA až do Mexika na rozmanitých stanovištích od pobřeží až do 3 tisíc m n. m. Dlouhodobě se uplatňuje i na široké škále stanovišť v České republice.

Autoři zpracovali pro jednotlivé CHS návrhy cílových druhových skladeb tak, aby bylo zřejmé spektrum dřevin využitelné pro směs s douglaskou. U domácích dřevin vycházejí návrhy z přirozené druhové skladby a z poznatků o meliorační a zpevňující funkci jednotlivých dřevin. Zohlednili například to, že:

• Druhové skladby musejí být dostatečně pestré a pokud možno s širším rozpětím zastoupení.
• Douglaska dokáže ve srovnání s domácími dřevinami úspěšně odrůstat i na přirozených borových stanovištích, ale i v podmínkách 6. lesního vegetačního stupně (LVS).
• Zpevňující funkce douglasky byla doložena prakticky na všech exponovaných, kyselých a bohatých stanovištích.
• Na stanovištích CHS 23, 51, 53 a 55 byla zjištěna u douglasky dobrá meliorační funkce, zejména ve srovnání s dalšími jehličnany.

Přirozenou obnovu autoři doporučují zejména na kyselých a živných stanovištích 2. až 4. LVS s možností volby různých obnovních sečí včetně přirozené obnovy na holoseči.

Jelikož je však zastoupení douglasky v našich lesích velmi malé (0,2 %), hraje zásadní roli obnova umělá. Zásadní je používání sadebního materiálu vhodné provenience. Umělá obnova douglasky je možná na širokém spektru stanovišť od nížin až do 7. LVS. Výjimku tvoří extrémní a zejména vodou ovlivněná stanoviště.

Při kombinované obnově (společně přirozená i umělá obnova) je jednou z hlavních výhod oproti přirozené obnově možnost využít i dřeviny, které nejsou zastoupeny v mateřském porostu. Nespornou výhodou oproti umělé obnově pak jsou nižší náklady (část dřevin se zmlazuje přirozeně a zpravidla nevyžaduje vyšší náklady na zajištění).

Možnosti využít pro zalesňování bývalých zemědělských pozemků douglasku jsou limitované. Douglaska zde produkčně nepředstihuje smrk a může zde podobně jako smrk trpět v druhé polovině obmýtí kořenovými hnilobami. Navíc je douglaska mnohem atraktivnější pro zvěř. Přesto může douglaska v procesu zalesňování zemědělských půd hrát významnou roli. Jde zejména o tvorbu smíšených porostů, kde již v první generaci mohou vznikat druhově pestré a strukturované porosty.

Rozsáhlé extrémní holiny nejsou pro přímou výsadbu douglasky příliš vhodné. Pokud jsou okraje holiny alespoň částečně stíněny, lze tato místa pro výsadbu douglasky využít v různých způsobech smíšení. Další možností je použít douglasku k vylepšování mezernatých kultur na stanovištích odpovídajících jejím ekologickým nárokům.

Autoři předpokládají, že v případě uplatňování této metodiky dojde ke zvýšení výměry porostů se zastoupením douglasky a zlepší se jejich plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí.

Metodika Tvorba směsí s douglaskou je ke stažení zde:

http://www.vulhm.cz/sites/File/vydavatelska_cinnost/lesnicky_pruvodce/LP_14_18.pdf

Kontaktní údaje: Ing. Jiří Novák, Ph.D., e-mail: novak@vulhmop.cz, VÚLHM, v. v. i., VS Opočno