OCELOVÉ konstrukce OD FIRMY VOEST-ALPINE - III. Část

Ochranné bariéry, svodidla a tunely pro migraci obojživelníků

Zdeněk Bluďovský

Potřetí představuje náš časopis výrobky firmy Voest-Alpine (I. část - Ocelové vlnité trouby v LP 3/2002 a II. část - Spirálové trouby pro propustky v LP 6/2002), tentokrát naprosto nový produkt - ochranné bariéry, resp. svodidla pro obojživelníky. Tyto bariéry a zároveň svodidla, na které má Voest-Alpine celoevropský patent, spolu s propustky tvoří ochranný systém pro životně důležitou migraci obojživelníků při jejich střetu s komunikacemi.

V roce 2000 vydalo německé ministerstvo dopravy “Všeobecný oběžník k ochranně obojživelníků č. 2“ Oběžník, který je závazný jak pro principy územně plánovací dokumentace, tak i pro provádění stavby, byl výchozím podnětem a podkladem pro Voest-Alpine při vývoji zde popisovaného produktu a současně byl také podstatným zdrojem informací pro tento článek.

CÍL, ŠETŘENÍ A ZÁSADY NÁVRHU OCHRANNÉHO SYSTÉMU

Ochranné systémy pro obojživelníky jsou nutné tam, kde dochází ke střetu jejich migračních koridorů mezi letním a zimním “kvartýrem” s komunikací, ať už se jedná o novou nebo již stávající komunikaci. Povinností každého dotčeného orgánu státní správy je zjištěné nebo nahlášené ohrožení ekosystému obojživelníků dokumentovat a provést další průzkumná šetření. Tato šetření, při kterých se vybudují provizorní ochranná zařízení umožňující kvalitativní a kvantitativní průzkum včetně jeho dokumentace, by měla časově obsáhnout minimálně dvě migrační periody, tzn. jarní a podzimní.

Na základě tohoto šetření je nutné vypracovat územně plánovací dokumentaci, ve smyslu stavebního zákona, pro trvalý ochranný systém. Chtěli bychom zdůraznit, že ne vždy mluvíme o drobných stavbách (rovněž ve smyslu stavebního zákona), neboť se může jednat i o území o rozloze několika hektarů, někdy i čtverečních kilometrů. Oboustranné ochranné bariéry podél komunikací mohou být i několik set metrů dlouhé. Některé druhy obojživelníků jsou schopny při přesunech ze zimních do letních “kvartýrů” urazit i kilometrové vzdálenosti. Proto se někdy může jednat i o velmi nákladná opatření. Podle hrubých odhadů mohou náklady na 100 bm oboustranného ochranného úseku podél komunikace vč. migračních tunelů dosáhnout částek několika set tisíc korun.

ZÁSADY ÚZEMNÍHO OCHRANNÉHO PLÁNU

Po vymezení ochranného pásma, které se skládá z letního a zimního “kvartýru” a jejich spojujících migračních koridorů (viz. orientační schéma), je nutné přistoupit k vypracování systému ochrany. Jedním z nejdůležitějších faktorů je konfigurace terénu a komunikace, většinou se jedná o složitý třídimenzionální problém. Na jedné straně stojí požadavky na funkčnost ochranného systému a na druhé straně složitý přírodní terén, který musí být respektován a jehož charakter by měl být zachován. Bariéry je nutné začlenit do terénu nejlépe bez majetko-právních nároků. Jejich konstrukce musí sloužit obojživelníkům, ale zároveň nesmí ohrozit lidi při jejich pobytu v přírodě.

Četnost průchodů pod komunikací je ve výše uvedeném oběžníku dána odstupem, který by neměl být větší než třicet metrů. Na koncích bariér by měly být vybudovány obrátky, které vrátí špatným směrem migrující obojživelníky. Dalším důležitým bodem k řešení jsou stykové body s komunikacemi, které probíhají paralelně se směrem přesunu obojživelníků, ale přesto by jimi neměly být používány, neboť nejsou dostatečně bezpečné. Migrační tunely pro obojživelníky by také neměly zároveň sloužit jako propustky vodotečí, především v případě malých rozměrů. U větších propustků je možné oddělit jednotlivé funkce.

Důležitým faktorem při územním plánování je také požadavek trvalého přístupu k systému za účelem kontroly a údržby, pokud možno strojové.

POŽADAVKY NA TRVALÉ OCHRANNÉ SYSTÉMY

Celý systém musí být dostatečně stabilní a pevný, aby vydržel zatížení od zemního tlaku jak ze zásypu, tak od přesypu, včetně dopravního zatížení. Jeho stabilita a konstrukční systém musejí dostatečně odolávat neúmyslným, ale i úmyslným (vandalismus, krádeže) destrukcím. Životnost konstrukce musí být řádově několik desetiletí.

Funkce bariéry vyžaduje minimální výšku 40 cm, pro skokany dokonce až 60 cm. Horní hrana má převisové ukončení stěny (min. 50 mm); formou obráceného U znemožní přelezení bariéry i čolkům. Požadavek na hladkost a svislost stěn je stejně důležitý jako třídimenzionální flexibilita konstrukce, která musí kopírovat terén. Napojení na terén musí být dokonalé bez případných mezer. Z tohoto důvodu vyrábí Voest-Alpine různé délky bariér, které umožní sledovat průběh terénu. Vertikální spoj dvou stěn je řešen tak, aby umožnil napojení v různém úhlu, a to jak v horizontálním, tak i vertikálním, konvexní i konkávní formou. Základním délkovým modulem je rozměr 3800 mm. V této délce se vyrábějí jak stěny, tak i podlážky. Oba elementy jsou vyráběny i v polovičním (1900 mm) a osminovém (475 mm) modulu.

Svodidlové vlastnosti bariér jsou dány především jejich orientací v terénu a podlážkou, která je připevněna na úpatí bariéry. Tato podlážka, která musí být minimálně 20 cm široká (ideální je ovšem šířka 30 cm od Voest-Alpine), má tři úkoly: ulehčuje pohyb obojživelníkům správným směrem, zamezuje zarůstání bariér vegetací a zamezuje podlezení bariéry (součástí je hrana zapuštěná do země).

Bariéry musí být lehce udržovatelné a časem musí být schopné jakési integrace, např. formou patiny do přírodní scenérie. Voest-Alpine nabízí i různé nátěry, např. v RAL 6010 (travně-zelená) s více než 15letou životností.

Velikost migračního tunelu pro obojživelníky je dána jeho funkcí, délkou a možnostmi terénní konfigurace s komunikací. Minimální velikost tunelu je 0,6 m2, tu je nutno zvětšit u propustků do 20 metrů délky až na 0,8 m2. Při podchodech u dálnic s délkami až do 50 metrů je nutné počítat s průměrem tunelu okolo 2 metrů. V tomto případě je nutné použít montovaných ocelových konstrukcí, které jsme představili v I. části. Zde je pak možné volit mezi kruhovým, popř. obloukovým profilem. Velmi vhodný je ovšem profil tzv. široké tlamy, který má ideálně široké dno a vyznačuje se proto nejlepším poměrem mezi cenou a funkčností.

Velikou pozornost je nutné věnovat zaústění svodidel do propustku. Ideální je, když rozměr tunelu umožní vstup bariér až do jeho nitra. Především u malých profilů je vhodné do propustků vložit podlážky, které je možno v případě čištění vytáhnout, vyčistit a znovu zatáhnout.

VÝHODY A PŘEDNOSTI OCHRANNÉHO SYSTÉMU OD VOEST-ALPINE

n Promyšlená a vyzkoušená konstrukce dle platných norem vycházející z požadavků ochránců přírody a dotčených orgánů státní správy.

· Celý systém je založen na principu silničních svodidel, jejichž konstrukce se prosadila na celém světě. Také ochranná svodidla pro obojživelníky se skládají ze sloupků, které jsou beraněny do terénu a na které se pomocí dvou šroubů připevní stěna.

· Velká stabilita a robustnost konstrukce.

· Velká přizpůsobivost konstrukce terénu.

· Vysoká životnost konstrukce daná žárově pozinkovaným materiálem, která vydrží desetiletí.

· Rychlá a jednoduchá montáž, která je dána lehkostí konstrukce neboť hmotnost nejtěžšího prvku je necelých 50 kg.

· Pro transport a montáž je potřebná pouze tzv. lehká mechanizace bez použití jeřábů.

· K montáži jsou nutné pouze menší dopravní prostředek (avia nebo pick-up), beranidlo, úhlová bruska s přenosným generátorem a sada klíčů.

I zde tedy platí, že konstrukce od Voest-Alpine umožňují i malým firmám konkurovat velkým.

PROTIKOROZNÍ OCHRANA

U spirálových trub je aplikována protikorozní ochrana typu ALUZINC® podle EN 10215. Je to žárově aplikovaný povlak ze zinku a hliníku AZ185, což znamená 185 gr/m2. Poměr zinku a hliníku je v lázni zhruba 1 : 1 a jeho tloušťka na troubě obnáší v průměru 25 mm. Povlak z ALUZINC® je podle švédských výzkumů 3 x až 7krát odolnější proti atmosférické korozi než samotný zinek. Podle těchto výzkumů je možné odhadnout životnost spirálových trub v neagresivním prostředí na více než padesát let.

Svodidlové systémy pro obojživelníky jsou žárově pozinkovány. Standardní tloušťka zinkového povlaku svodidel je 85 mm. Tato vrstva zajistí svodidlům, podle ČSN EN ISO 14 713 stoletou životnost v neagresivním prostředí (viz také I. část).

ZÁVĚR

V článku jsme vám představili ochranná svodidla a bariéry pro obojživelníky, která spolu se spirálovými rourami, popř. konstrukcemi z vlnité oceli tvoří migrační systém pro obojživelníky.

Pozoruhodné je, že oba systémy jsou z oceli, která ještě v nedávné době z důvodu koroze nebyla pro exteriéry myslitelná. Teprve v důsledku kvalitativně vylepšené protikorozní ochraně a podstatného snížení agresivity životního prostředí nalézá ocel opět uplatnění i v exteriéru.

Ocelové konstrukce mají velkou výhodu oproti železobetonovým v možnosti kompletní tovární výroby. Výrobní proces je dnes většinou řízen počítačem s vysokým stupněm kontroly kvality (ISO 9000 atd.). Tyto produkty s maximální prefabrikací včetně povrchové úpravy se na místě určení pouze montují či instalují. Nejlepším důkazem o větší kvalitě a trvanlivosti ocelových konstrukcí oproti železobetonovým je skutečnost, že ačkoliv se u nás vždy všechny mosty projektovaly s životností na devadesát let, muselo být v posledních letech několik železobetonových mostů starých pětadvacet až třicet let rozsáhle rekonstruováno, či dokonce vyměněno.

Ocelové konstrukce patří do přírody jako lidský produkt stejně tak dobře, jako dřevěné nebo kamenické práce. Koneckonců je ocel pouze trochu modifikovaná hornina. Litinové konstrukce už odjakživa tvořily součást zahradní architektury. Ocelové konstrukce nebyly akceptovány, neboť jejich životnost byla často žalostně krátká. Novodobý vývoj v ochraně přírody, ale především v protikorozní ochraně otevírá ocelovým konstrukcím znovu cestu do exteriéru.

Kontakt :SVITCO - Svítek Consult International s.r.o. Volutová 2522, 158 00 Praha 13 tel. 02 / 5161 2224, fax: 02 / 5161 3867 mobil : 0606-60 12 43 e-mail: vsvitek@mbox.dkm.cz