O lesích u našich sousedů

Kromě nádherných velehor, které se tyčí na dvou třetinách území našich jižních sousedů, další přírodní bohatství tvoří lesy. Pokrývají bezmála polovinu rozlohy Rakouska a jsou zdrojem mnohého užitku. Ne náhodou byl význam lesa zdůrazněn na nedávném Mezinárodním veletrhu v Riedu, kde jsme hovořili s inženýrem Klemencem Weissem ze Zemědělské komory Horních Rakous.

Proč jste letos položili důraz na dřevo z listnatých stromů?

Protože je nanejvýš mnohostranně využitelné. Od věcí všedního dne, například od vařeček a upomínkových předmětů přes ušlechtilé dýhy po hudební nástroje. Je tedy mnoho řemesel, která pracují s tímto dřevem, a jak jsme předváděli, řemeslným uměním je jeho soustružení.Napověděli jsme, že lesy tvoří skoro polovinu plochy Rakouska. O zbytek se dělí orná půda a louky s pastvinami. Z toho jasně vyplývá, jakým zdrojem bohatství jsou lesy ve vaší republice.Na výměře 3 900 000 hektarů představují ohromnou zásobu dřeva. Na jeden hektar připadá v průměru v celém státě 325 kubíků, v Horních Rakousích dokonce 375 plnometrů. Po Švýcarsku je to nejvíc v Evropě.

V minulých letech vás také postihly polomy. Zanechaly po sobě hodně škod?

Počítáme-li s roční těžbou dvanáct až čtrnáct milionů kubických metrů, pak při polomech jen v roce 1990 popadalo jedenapůlkrát tolik dřeva. Myslím, že jsme se i z kalamity v roce 1999 vzpamatovali celkem dobře a hlavně jsme se poučili. Nevysazujeme už jen smrky, ale také hodně listnatých stromů, prostě zakládáme smíšené lesy.

V jakém poměru?

Asi čtyřicet procent smrku, zbytek byl zalesněn listnatými druhy. I když tedy hlavním stromem pořád zůstává smrk, z celkových asi šedesáti procent, poměr se výrazně změnil i ve prospěch borovice, modřínu, kosodřeviny a samozřejmě dubu a dalších listnáčů.

Teď už máte lesy uklizené?

Prakticky ano, holiny už neexistují, protože zákon ukládá povinnost zalesnění do pěti let. Na všechnu práci s odstraňováním polomů jsme stačili vlastními silami. Mám na mysli majitele lesů. Spíše jen symbolicky nám pomohla armáda. Před patnácti roky vysazené stromečky se dobře ujaly, dnes jsou z nich už velmi pěkné porosty.

Kdo jsou u vás majitelé lesů?

Z dvaceti procent obhospodařují lesy velké soukromé závody. Ze třiceti jsou státní, zvláště na jihu Rakouska, protože to bývaly staré císařské revíry, a z padesáti procent jsou jejich majiteli rolníci. Říkáme jim selské lesy. V posledních třiceti letech jsme lesy šetřili, nechali jsme je dorůstat a káceli jen polovinu, nanejvýš dvě třetiny přírůstků.

A co kůrovec? Jak u vás řádí?

To je velký problém, který musíme neustále hlídat. Nejvíc se rozmnožil předloni, kdy bylo mimořádně horké a dlouhé léto. Napadl asi třicet tisíc kubíků dřeva, které jsme chvátali odstranit. Většinou se nám to podařilo, jen státní lesy nereagovaly tak rychle a ještě loni jim zůstaly nějaké zbytky. Ale pokud jde o selské lesy, ty se zbavily kůrovce poměrně brzy, jak to šlo nejrychleji.

Rakousko je soběstačné v základních druzích dřeva?

Ano, ale z hlediska dřevařského průmyslu je situace pro rakouské lesaře už méně příznivá. Velké firmy totiž volí taktiku dovozu tak, aby v Rakousku udržely nízké ceny. Dovážejí ohromné množství dřeva ze Slovenska i Bavorska, chystají se na Bulharsko a Rumunsko a zřejmě také na pobaltské země. Jejich politika není o kvalitě, ale o penězích.

Vaše expozice na veletrhu svědčila o tom, že se snažíte o to, aby se veřejnost zajímala o stav lesa.Chtěli jsme upozornit nejširší okruh návštěvníků, k čemu všemu nám slouží les. Aby si lidé všimli, že nedává jen surovinu nebo palivo, ale jak je mnohostranně užitečný vůbec pro jejich život. Koneckonců nabízí i lesní plody, z nichž naši zemědělci vyrábějí lahodné šťávy a likéry.