Neděje se ve vašem okolí také něco podobného?

Ing. Antonín ČECH ve spolupráci s Ing. Petrem KUNČÍKEM

Jedenáctým rokem vykonávám funkci mysliveckého hospodáře v honitbě Sejřek-Skorotice v malebném prostředí Vysočiny, okresu Žďár nad Sázavou, pověřená obec Bystřice nad Pernštejnem. Východní částí honitby navazujeme na rozsáhlý lesní komplex zvaný Sýkoř, kde v honitbách lesů ČR hospodaří nájemci. Tyto honitby již spadají do okresu Blansko, pověřené obce Tišnov a Boskovice.

Stálou zvěří v této oblasti je zvěř srnčí a černá, v oblasti Sýkoř také zvěř mufloní. V posledních třech letech se zde začala objevovat i zvěř vysoká, která zde začíná pomalu vytvářet stálou populaci. Tuto skutečnost jsme přivítali s nadšením, protože zdejší poměrně rozsáhlý komplex smíšených lesů s velkou terénní členitostí zde vytváří ideální podmínky pro tuto zvěř a z historických pramenů víme, že do druhé světové války zde tato zvěř žila jako trvalá součást zdejších lesů. Z jejího návratu máme velkou radost. Se sousedními mysliveckými hospodáři honitby Ujčov a Hodůnka si vyměňujeme poznatky o výskytu této královské zvěře, jejích pozorovaných počtech, paroží jelenů apod. Dohodli jsme se, že nebudeme několik let tuto zvěř lovit, aby mohla vytvořit stabilizovanou populaci, kterou poté budeme moci zahrnout do normovaných stavů a hospodařit s touto zvěří jako správní myslivečtí hospodáři.

Bohužel, takovýto přístup není ve všech sousedních honitbách a poslední události pro nás jsou obrovským rozčarováním.

V noci 2. března jsem čekal na divočáky v části honitby sousedící právě s honitbou Sýkoř pronajatou Lesy ČR soukromým nájemcům. Okolo 19. hodiny jsem uslyšel během deseti minut padnout pět kulových ran nedaleko za hranicemi. Druhý den ráno mi to nedalo a vypravil jsem se bez pušky, pouze se psem, podívat k sousedům, co se tam dělo. To, co jsem tam našel mě hluboce pobouřilo. Podle stop na čerstvé sněhové obnově jsem zjistil, že zde bylo stříleno na zvěř vysokou. Šel jsem po stopě jednoho barvícího kusu, po kterém podle stop již přede mnou šli dva „lovci“. Po několika stovkách metrů bylo zřetelné, že kus padl a oni ho odtáhli k autu, naložili a odvezli. Při cestě zpět jsem narazil na další stopu barvícího kusu. Šel jsem po ní a po 100 m jsem dohledal již zhaslého tříletého jelena s parožím desateráčka. Toho se ani nesnažili dohledat. Zřejmě ani netušili, že střelili dva jeleny. Okamžitě jsem vyrozuměl policii na číslo 158 a vedoucí lesní správy LČR Tišnov.

Bohužel, další moje rozčarování přinesly události, které následovaly.

Byl jsem asi naivní, když jsem očekával razantní řešení tohoto, podle mého názoru, velice závažného činu. Vždyť bylo jasné, že jde buď o trestný čin pytláctví, anebo o porušení hned tří ustanovení zákona o myslivosti a to lov zvěře v době hájení, lov zvěře, která není v honitbě povolena a lov spárkaté (mimo černé) hodinu po západu slunce. Očekával jsem příjezd kriminální policie, zajištění všech dostupných stop, včetně balistiky střely z nalezeného jelena, dohledání druhého jelena u případných podezřelých, atd. Realita však byla značně odlišná. Případ přijeli řešit policisté z obvodního oddělení Černá Hora. Jejich technické vybavení a pravděpodobně i pravomoci nebyly odpovídající závažnosti případu. Zajištění stop lovců a auta se nekonalo. Na místo činu byl přivolán myslivecký hospodář této honitby. Ten prohlásil, že oni již několik dní v lese nebyli a že to je pravděpodobně dílo pytláků. Byli to zřejmě velice drzí a zároveň slušní pytláci, když si dovolili přijet autem nedaleko k posedu, v době před úplňkem, kdy je většina myslivců v lese, potom v klidu sedět na posedu a po střelení jelenů ještě za sebou slušně posed zamknout. Odjeli, a teprve ráno, v klidu, za světla, přijeli pro střeleného jelena - podle stop na čerstvé sněhové obnově bylo zcela zřejmé, že ten jeden kus byl odvezen až ráno. Abych se přiznal, nedokážu toto počínání „pytláků“ pochopit. Policii však na tom nebylo nic nepochopitelného, nechali onoho hospodáře aby si dohledaného jelena odvezl. Výsledek byl, že to asi udělali pytláci, a ty se asi nepodaří vypátrat.

Nedokázal jsem se s tímto řešením smířit a tak jsem vyvinul tlak prostřednictvím OMS ve Žďáru nad Sázavou u jednatele ČMMJ pana Broukala a známého u kriminální policie ve Žďáru nad Sázavou. Nevím, zda v důsledku těchto aktivit, ale teprve v následujících dnech převzala vyšetřování kriminální policie v Blansku. Domnívám se, že i přes maximální úsilí i dílčí zjištění, již bude na zdárné vyšetření a usvědčení pachatelů pozdě.

Je to smutný případ z našeho mysliveckého života a svědčí o tom, jací lidé se pohybují v našich honitbách. Moc bych si přál, aby byli viníci usvědčeni a řádně potrestáni, aby to byl pro všechny ostatní, jim podobné, odstrašující případ a nic podobného se již neopakovalo. Protože jinak si budeme všichni stále klást otázku: „Dělají toto skutečně pytláci, anebo snad také myslivci?“