Na kůrovce pilou

Kterak dostat do úzkých kůrovce? No přece motorovou pilou! Tak zní recept šéfa Správy Národního parku Šumava Ivana Žlábka a ministra životního prostředí Kužvarta. Nemohou si vynachválit, jak se spolu s dřevorubci popasovali se zákeřným škůdcem: "Káceli jsme, káceli, zlého brouka zahnali!" Kus logiky v tom je. Je jasné, že kde mizí stromy, ubývá i lýkožroutů. Že přitom vznikly holiny a zařádil si vítr? No a? Každý ví, že když se kácí les, létají třísky. Snad jen pohled za humna ubírá té taktice na kráse. Zdá se, že jinde i bez kácení trvají kůrovcové kalamity pět nebo šest let. Rozpaky též budí, že ten prevít brouk je v podobné defenzivě i v Bavorsku, kde drvoštěpa do lesa nepustili. To vyvolává dojem, že jsme kurýrovali les amputací, byť se jednalo jen o dočasnou indispozici. Šli jsme tedy u nás na brouka správnou cestou? S vědci a ekology se ministr neshodne, ale se dřevaři určitě. Ti měli za jeho éry tučné roky.