Lov býval jen zábavou pro šlechtu

Lovení zvěře zůstalo dlouhou dobu nejdůležitějším zdrojem životních potřeb člověka. Právě proto nebylo v prvotně pospolném společenském řádu výsadou, ale základním prostředkem k životu. Zvěř nepatřila nikomu a mohl ji lovit každý. V době feudální se stal lov pro vládnoucí šlechtu zábavou a prostředkem k hospodářskému zisku. Prvním skutečným sdružením myslivců bylo "Lovecké bratrstvo" nedaleko zámku Hluboká, založené na konci roku 1699. V roce 1848 byl založen pokrokovými myslivci "Spolek českých myslivců".

Císařským patentem ze 7. března 1849 se právo myslivosti přeneslo na vlastnictví půdy. Patent určoval, že vlastník mající 115 hektarů souvislých pozemků na nich může samostatně provozovat myslivost.

Skutečně ryze českým mysliveckým spolkem byl "Hubertus", klub pro kynologii a myslivost se sídlem v Praze, založený roku 1910. Za první republiky byla myslivost výlučně v rukou velkostatkářů, továrníků, velkoobchodníků či vysoce postavených úředníků. 25. března 1923 vznikla nová ústřední celostátní organizace "Československá myslivecká jednota", o šest let později "Československá kynologická unie".

Ani za první republiky dělník myslivost provozovat nemohl, a to nejen pro své špatné sociální postavení, ale i proto, že zákon nepřipouštěl, aby mu byl vydán lovecký (tehdy honební) lístek.

Od roku 1937 byla myslivost, stejně jako veškerý život v ČSR, ve stínu nacistického nebezpečí. Převratný se pro myslivce stal 1. leden 1963, kdy zanikaly staré myslivecké společnosti a vznikla jednotná celostátní organizace "Českomoravská myslivecká jednota". Členství v ní bylo na rozdíl od současnosti dlouhou dobu povinné.

Některá přátelství se jako všude změnila v závist

"Tatí, půjdeme do lesa?" Když se takhle Stanislava Valvody z Petrovic u Klatov zeptal poprvé jeho syn a sebral mu mysliveckou brašnu, začal ho největší koníček bavit ještě víc než předtím. Přitom už dávno před narozením syna do lesa, jak se říká, patřil.

Vystudoval lesnické učiliště, lesnickou mistrovskou školu, pracoval na polesí, později i jako hajný. "Vždycky jsem si říkal, že myslivost je součást lesařiny," vypráví Valvoda.

Za svou praxi však poznal, jak moc se jeho hobby změnilo. Nejenže už vymizely časy brigád a sběry kaštanů a dnes musí sahat hlouběji do peněženky, ale proměnily se i vztahy lidí ve sdruženích. Třiapadesátiletý lesák a myslivec říká: "Některá přátelství se jako všude změnila v závist."

Nad typickým obrázkem nimroda s panákem něčeho ostřejšího se usmívá. "Samozřejmě i to k tomu patří, ale zvlášť teď v zimě je například u nás na Šumavě vidět, jak moc je zvěř na naší pomoci závislá," říká Valvoda.

Tisk

Další články v kategorii Lesnictví

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info