Lesy České republiky a myslivost

Připravil Ing. Jiří KASINA

Jak již bylo oznámeno v příspěvku v Myslivosti 2/2004, proběhlo počátkem roku setkání vedoucích představitelů Českomoravské myslivecké jednoty a nového vedení Lesy České republiky, s.p. Jednání bylo výsledkem přehodnocení postojů a názorů obou stran. Praktickým výsledkem jednání je příprava společných projektů a třeba i pravidelná účast výrobně technického ředitele LČR na jednáních Myslivecké rady. A právě Ing. Vladimíra Blahutu jsme za čtenáře požádali o odpověď na několik dotazů týkajících se nejen náhledu LČR, s.p. na myslivost, resp. ČMMJ. Příslibem do budoucna je i to, že byl učiněn slib větší informovanosti myslivecké veřejnosti ze strany LČR prostřednictvím časopisu Myslivost. Berte tedy tento rozhovor jako slibný začátek pravidelné komunikace vedení LČR s myslivci.

V uplynulých letech se dostávaly do střetu názory myslivců a lesníků na další směřování myslivosti. Jakýmsi katalyzátorem bylo projednávání zákona o myslivosti. Bude nyní nové vedení LČR třeba jen částečně přehodnocovat pohled na myslivce a myslivost?

LČR po svém vzniku začaly naplňovat zásady státní lesnické politiky. Jedním ze stěžejních bodů formulovaných v těchto zásadách je princip trvalé udržitelnosti. Jsem přesvědčen, že tento princip by ale nebylo možno naplnit s početními stavy spárkaté býložravé zvěře, kterých bylo dosaženo koncem osmdesátých let minulého století. Pokud se týká myslivců, vím, že jsou v jejich řadách lidé mimořádně odborně erudovaní se smyslem pro objektivní posouzení vztahu lesa a zvěře, ale také lidé, kteří vidí myslivost v jednoznačné preferenci zvěře na úkor ostatních složek ekosystému. Naším úkolem a snahou je, aby se nám osvětou a argumenty podařilo dosáhnout stavu, kdy myslivců v té druhé skupině bude co možná nejméně. Na tomto poli osvěty je však značný prostor i pro další myslivecké subjekty, především pro ČMMJ.Náš společný zájem musí být založen na souladu zájmu lesnictví a myslivosti a na principu trvalého využívání přírodních zdrojů.O to se bude vedení LČR upřímně snažit.

LČR jsou správci největší části lesních pozemků a tím pádem jsou zapojeni ve velké části honiteb. Jak budou nyní postupovat LČR v náhledu na myslivost v těch honitbách, kde jsou majoritními členy honebních společenstev a jak v těch společenstevních honitbách, kde jsou zastoupeny jen minoritní účastí? Bude se nějak lišit přístup k myslivosti v těchto případech?

LČR mají ve všech druzích honiteb náhled na myslivost pochopitelně stejný. Ve společenstevních honitbách je pro LČR jenom rozdílná váha možnosti ovlivnění způsobu hospodaření a vůbec ovlivnění rozhodování v těchto honitbách. Ze zákona o myslivosti je tato váha v té které honitbě dána počtem hektarů honebních pozemků, ke kterým mají LČR právo hospodařit. Náhled LČR na myslivost se tak dá formulovat konstatováním, dosáhnout vyváženého vztahu mezi prostředím a zvěří, což fakticky znamená dosáhnout únosné výše škod působených zvěří na lese při současném vynakládání přiměřeného množství finančních prostředků na ochranu lesa proti působení zvěře. V poslední době se u LČR pohybuje výše vynakládaných finančních prostředků na ochranu lesa proti působení zvěře v rozmezí 300 350 mil. Kč. Finanční prostředky získané LČR z pronájmu vlastních honiteb nepředstavují ani polovinu této částky.

Co by měli myslivci udělat pro zlepšení vztahů k LČR a naopak, jaké vstřícné kroky k myslivcům LČR plánují?

Mnoho problémů ve vzájemné komunikaci nepochybně vzniklo nesprávnou a možná někdy i účelovou interpretací představ o únosných stavech spárkaté býložravé zvěře v honitbách LČR. Nemyslím si, že by vztahy mezi LČR a myslivci byly vyloženě špatné, nicméně k jejich zlepšení je stále ještě dostatek prostoru. Ze strany myslivců se mně jeví jako nejproblematičtější záležitost serióznosti výkaznictví v myslivecké evidenci a statistice, z čehož pak vyplývají pro uživatele honiteb LČR značně nepopulární opatření (např. povinná fyzická kontrola ulovené spárkaté býložravé zvěře v honitbách). Pokud bude informovanost ze strany nájemců honiteb LČR seriozní a korektní, dá se očekávat, že některá z nepopulárních opatření činěná vůči nájemcům mohou být zmírněna. Zde mám na mysli např. zmiňovanou kontrolu ulovené zvěře.

Bude přetrvávat stejný názor na stavy a chov spárkaté zvěře? Jaký v tomto směru bude pohled na únosnost a množství škod spárkatou zvěří? Změní se nějak proti dosavadnímu náhledu?

Lesy ČR jsou státní podnik spravující majetek státu a hospodařící s ním. Tím je řečeno prakticky vše. Hospodaření podniku je tak pod stálou kontrolou příslušných státních orgánů a znamená to, že musí vycházet striktně z ustanovení příslušných platných zákonů a vyhlášek. Jako státní podnik si LČR nemohou dovolit možnost dotování myslivosti jinými hospodářskými činnostmi. I když tuto možnost pochybně mají všechny soukromé subjekty, přesto ji ne všechny využívají.

Asi nadále budou probíhat výběrová řízení na honitby. Jak a v jaké míře se budou vracet finanční prostředky zpátky do honitby? Je možné, že se nabídnou k pronájmu i některé dosavadní režijní honitby?

Finanční prostředky získané z výběrových řízení se do honiteb vrací v souladu s uzavřenými nájemními smlouvami a zákonem o myslivosti. To znamená, že z pozice LČR jsou finanční prostředky vkládány především do činností, které umožňují nájemci bezproblémové užívání honitby (údržba cestní sítě, vodotečí, opatření omezující vznik škod působených zvěří na lese apod.). Také ale ve spolupráci s nájemcem a po vzájemné dohodě, jsou finanční prostředky vynakládány na budování nákladnějších mysliveckých zařízení. Pokud se týká počtu režijních honiteb, nemohu v této době formulovat jednoznačné stanovisko. Určitě se jimi však budeme zabývat po skončení prvního mysliveckého roku.

Současné nájemní smlouvy již běží, na mnoha místech však zaznívají výhrady nájemců k těmto smlouvám. Je možné, že by LČR přihlédly k některým námitkám a některá ustanovení nájemních smluv přehodnotily?

Přehodnocení již uzavřených nájemních smluv bych neviděl již nyní jako příliš šťastné řešení. Smlouva je dvoustranný právní akt a jejím podpisem se veškerá její ustanovení stávají pro obě strany závazná. Po jakémkoliv zásahu do textu nájemní smlouvy by nepochybně nastala situace, kdy by tento krok rozporovali neúspěšní účastníci výběrových řízení a dále jistě i řada dalších subjektů, které se výběrových řízení, z důvodu nesouhlasu se stávajícím textem nájemní smlouvy, vůbec nezúčatnily. Pravdou však je, že text této smlouvy je zcela nový a při realizaci jednotlivých článků smlouvy může nastat situace, kdy může být v praxi obtížné jejich naplnění. Pokud tato situace nastane, o konkrétním problému pak bude jednáno s příslušným nájemcem honitby a nepředpokládám proto, že by mělo ihned dojít k plošným úpravám uzavřených nájemních smluv.Je mně známo,že ČMMJ předložila myslivecké radě Mze ,,Stanovisko ke smlouvám o nájmu honiteb mezi LČR a mysliveckými sdruženími.Jakmile dojde k jednání k těmto připomínkám budeme se jími s plnou vážností zabývat.

Kolik vrcholných představitelů LČR je aktivními myslivci a chtějí vůbec naslouchat názoru řadových myslivců? Jakými formami chtějí představitelé LČR předávat své myšlenky myslivecké veřejnosti?

Ve vedení LČR jsou téměř všichni jeho členové myslivci. Záměrně se vyhýbám formulaci “aktivní myslivci” neboť toto konstatování by bylo zavádějící. V současné době je samozřejmě tato aktivita plně podřízena časovým možnostem spojeným s výkonem zastávané funkce. Naše komunikace s mysliveckou veřejností probíhá standardně prostřednictvím všech medií a v současné době není třeba na tomto způsobu nic měnit. Mohu konstatovat, že LČR mají i nadále zájem o spolupráci a spolupracují se všemi subjekty a medii, které objektivně a seriozně podávají informace týkající se všech otázek a aktivit spojených s myslivostí.

Jak vnímají LČR postavení Českomoravské myslivecké jednoty a ostatních mysliveckých organizací? Čím by mohla ČMMJ přispět ke zlepšení vzájemných vztahů? Jaké konkrétní kroky by mohly obě strany udělat pro nalezení vzájemné podpory a spolupráce?

LČR vnímají v plném rozsahu postavení ČMMJ jako zástupce drtivé většiny všech myslivců ČR, které zastupuje a hájí již po dlouhých osmdesát let. Toto konstatování platí v obdobné míře i o všech ostatních mysliveckých subjektech. Pokud se týká možnosti zlepšení vzájemných vztahů, vidím zde jako jasnou prioritu vzájemné pochopení pozic a “postů”, na kterých jednotlivé subjekty stojí, dále vidím prostor ve vzájemné objektivní informovanosti o všech problémech spojených s myslivostí a v neposlední řadě i v korektní osvětě myslivosti k široké veřejnosti, tedy i té myslivecké, od obou stran.

děkuji za rozhovor Připravil Ing. Jiří KASINA