Les v čase babího léta

Čas nelze zastavit, a tak po dvoutýdenní odmlce, kdy jsem čerpal další náměty a lovil snímky zvěře a lesa, mohu konečně dovyprávět načatý příběh z fotografování jelení zvěře v Brdech.

Ještě předtím, než jsem vyšplhal po žebříku na posed, fotografuji zlatým slunečním světlem zalitou mýtinu, kde se třpytí pavučiny jako obrovská stříbrná záclona, překrývající všechny smrčky v okolí. Potom čekám na posedu, zda se jelen od potoka neozve znovu. Netrvá to dlouho a lesem se rozburácí jeho hlas, tentokrát v takové síle, že neváhám ani okamžik.

Cestou za jelenem

Zase měním krátké sklo za dlouhý teleobjektiv, nabíjím fotoaparát citlivějším filmem a vyrážím za hlasem. Od posedu vede upravený chodníček až daleko do údolí potoka. Slyším lámání haluzí a cestu mi kříží tlupa laní. Ani jsem je nestihl spočítat. Spěchaly do houštin, které lemují břehy potoka. Z místa, kde jsem tušil jelena, se znovu ozývá troubení, a vzápětí přichází odpověď od soka, který podle hlasu přichází zprava. Oba rozvášnění paroháči pojednou roztroubili les v celém okolí. Z protější stráně odpovídají další dva, a u potoka začíná ruch nabírat obrátek. Přidal jsem do kroku, protože mám přehled o místě, kde se zvěř pohybuje. Navíc lovecký chodníček dovoluje celkem pohodlnou chůzi bez starostí, když si dá člověk pozor, aby se neprozradil, když neopatrně přišlápne nějakou větev. Blížím se k houstnoucímu porostu před potokem a smrčiny se tu střídají s porosty olšin na mokřadech. Až sem vede chodníček a dále se stáčí po proudu potoka.

U potoka

To jsem již dávno zvolnil tempo a začal se více věnovat sledování okolí, aby mě nepřekvapila zvěř. V místech, kde je lovecká stezka nejblíže vodě, se zastavuji. Za prvé slyším jelena přímo proti sobě jak troubí z houštiny mladých olší a za další by mne kroky vyvedly do řidšího stojáku, kde by zvěř mohla vysledovat můj pohyb. Popošel jsem jenom několik metrů od stezky, abych se ukryl za strom. Upevnil stativ s připraveným fotoaparátem do měkkého mechu a rozhodl se tu počkat. Od louky za potokem, kde je říjiště, vál mírný vítr směrem ke mně. Tedy ideální podmínky na to, abych pozoroval dění před sebou, aniž bych se prozradil.

Vládce tlupy se bojí světla

K jelenu v olšině se mezitím přiblížili další dva, kteří troubili stále blíž. Tušil jsem, že tu bude rušno. Před sebou jsem měl nevelkou světlinu, z jejíhož středu vyvěrala voda, a tak se tu usadil rašeliník. Přímo uprostřed zeleného močálu bylo kaliště. Tam se chodil jelen zchladit, než po ránu zatáhl do houštiny, kde alespoň na chvíli znaveně usnul. Ale ani dnes neměl dostatek času odpočívat. Jelení říje vrcholí a zvěř je aktivní dlouho po rozednění. Jeleni se toulají lesem a hledají laně. Občas se nechají zlákat pachem tlupy, které však vládne jiný samec. To se stalo i nyní. O přízeň laní se chtěl ucházet osmerák, který pojednou přestal troubit a jako duch se ocitá vpravo ode mě. Zatím s odvahou se přibližuje olšině, kde se pohybuje vládce říjiště. Nefotografuji, abych si nezkazil případnou příležitost uvidět hlavního jelena. Ačkoliv se osmerák snaží být co nejopatrnější, velký jelen o něm moc dobře ví. Proti mně se rozkymácí vrcholek jedné z olší, jak vládce rozzlobeně buší mocným parožím do kmene. Čekám, co bude následovat. Věřil jsem, že si nenechá líbit, aby se mu kolem harému pohyboval sok. Jenomže on věděl, co zapůsobí. Z houštiny se ozývaly zvonivé údery zbraní, jak drtil olši. Potom se na okamžik objevilo jeho paroží mezi kmeny a následoval tak silný hlas, že osmerák se na místě otáčí a zase mizí z dohledu. Hlavní jelen však bezpečí houštiny a bažinaté půdy neopustil. Věděl, že jeho hlas na toho drzého mladíka postačí.

Čekání za stromem

Minuty plynou. Jak stojím strnule za stromem, začínají se ozývat ztuhlé svaly. Skláním se a klekám si do mokrého mechu a už mi vůbec nevadí, že voda prosakuje do látky a zebe. V ten moment se na scéně objevuje laň. Vychází z olšiny a směřuje přímo proti mému stanovišti. Za ní vybíhá kolouch. Obě zvířata jsou ode mě asi dvacet kroků. Pomalu ani nedýchám, zvěř je tak blizoučko, že stačí sebemenší pohyb a moje snaha být tak blízko dějiště bude zmařena. Laň se neustále přibližuje. Díváme se jeden druhému přímo do očí. Ačkoliv jsem předtím zaklekl za nízký smrček, zvířeti se zřejmě nelíbí černý stativ a na něm lesklá kamera a objektiv. Zrak soustředí upřeně do mého směru a vím, že teď mě může prozradit i mrknutí oka. Nezbývá než čekat, zda opatrný tvor pouze zjišťuje situaci nebo má podezření. Trvalo to snad patnáct minut, co laň stále bez jediného pohybu a soustředila všechny smysly na podivnou věc před sebe. Znám tuhle situaci, stane se mnohokrát a většinou u zvířete zvítězí strach a odejde. Minuty se vlekly, promáčená kolena studila a potřeboval jsem se narovnat. Jinak hrozilo, že ztuhlé svaly vypovědí službu. Kolouch pojednou několikrát hrábl předními běhy pod sebou a ulehl. To mě zachránilo. Laň zřejmě uklidněna tím, že se podezřelá věc nehýbe, otočila hlavu a podívala se na svého potomka. Potom pomalu odkráčela doprava a začala se pást. Jelen je nervózní. Jeho troubení nabírá na síle, jak se od něho vzdaluje laň, protože on je přece vládcem údolí a přitom se bojí vyjít na světlo. Vše vyřeší drzý osmerák, jenž se pojednou zase vrací a při spatření laně ztrácí opatrnost. Pod jeho těžkými kroky praskají suché haluze. To nevydržel velký jelen a z olšiny vybíhá proti němu. Vidím, jak se řítí mohutné tělo jelena mezi stromy. To už mladík na nic nečeká a prchá, co mu běhy stačí. Vládce mizí v porostech ve směru úprku osmeráka a pojednou hluk ustává, když se velký jelen zastaví s pocitem, že dal sokovi za vyučenou. Zakloní hlavu s parožím silného dvanácteráka a bojovým hlasem vytroubí do okolí svoji sílu. Kolouch pořád odpočívá a laň sleduje jelena. Nyní nastává ten toužebně očekávaný okamžik, ten zlomek vteřiny, na který čekám dlouhý čas. Jelen se vrací k lani a za kalištěm, přes mokřad, jde přímo proti mému objektivu. Fotografuji. Na okamžik ztuhne, když uslyší cvaknutí fotoaparátu, ale vzápětí se vrací do olšiny a laň s kolouchem se k němu přidává. Podél potoka se vzdaluje, a ještě dlouho slyším jeho hluboký a hrozivý hlas, když zatahuje do obrovské houštiny dále po proudu. Do míst, odkud mu odpovídá třetí jelen, jenž se nenechá jen tak zastrašit.