KE STAVU SMRKOVÝCH POROSTŮ VE SLEZSKU

Dlouhodobé působení sucha a následné napadení václavkou smrkovou (Armilaria ostoyeae (Romagn. Herink) vedlo nejdříve k fyziologickému oslabení a posléze i mechanickému poškození smrkových porostů všech věkových tříd v nižších nadmořských výškách Slezska, kde je smrk pěstován mimo své optimum (Holuša a kol., LP 01/2002). Kořenový systém stromů je natolik chronicky poškozený, že v mladších porostech (tyčkovinách) je možno snadno takové stromy bočním tlakem ruky vyvracet. Ve starších porostech je podobný stav možno pozorovat na ojedinělých vývratech. Takto poškozené stromy postupně chřadnou a usychají, což je vždy umocněno výraznějšími obdobími sucha, kdy mělké kořenové systémy stromů nemohou saturovat potřebu vody jednotlivých rostlin. Pro některá území byl nalezen i statisticky významný vztah mezi délkou přísušku a výši nahodilých těžeb v následujícím roce (Stanovský - připraveno k tisku). I v letošním roce bylo počasí v oblasti až na výjimky většinou suché a teplé, což vedlo k dalšímu hynutí stromů.

I přes provádění intenzivních ochranářských opatření (kladení lapáků, vyhledávání a asanace napadených stromů), narůstá početnost kůrovců v porostech. Podíl silně obsazených stojících stromů (tj. více než 1 závrt na dm2) byl již na jaře letošního roku vyšší ve srovnání se sezónou loňskou (s výjimkou lýkožrouta severského - Ips duplicatus), ale i v současnosti je však stále možno nalézt i stromy kůrovci neobsazené, a to především po periodách sucha, kdy uhynutí stromu je natolik rychlé, že jej lýkožrouti nestihnou osídlit.

V mladých smrkových porostech jsou stále nejhojnější lýkožrout lesklý - Pityogenes chalcographus a lýkožrout obecný - Pityophthorus pityographus, ve starých porostech dominují druhy rodu Ips společně s lýkožroutem lesklým. Většinou převládá lýkožrout severský , v menší míře lýkožrout smrkový (Ips typographus), ale lokálně je hojný i lýkožrout menší (Ips amitinus). Byl nalezen také smrk velmi silně obsazený lýkožroutem modřínovým (Ips cembreae). V současné době je těžké hodnotit stav druhového spektra lýkožroutů, protože je časově a prostorově velice diferencované a k přesnému stanovení by bylo nutno revidovat značný počet stromů, abychom dosáhli statisticky průkazného výsledku.

Za existence stovek a tisíců chřadnoucích stromů je účinnost lapáků pozdějších sérií (jen na LS Opava bylo instalováno 2 920 ks lapáků na jarní rojení, 1 501 lapáků pro zachycení sesterské generace a 700 ks pro rojení letní; LS Šenov 1 885 ks) i feromonových lapačů (LS Opava celkem 1 401 ks) snížena, vzhledem k tomu, že poškozené stojící stromy jsou pro lýkožrouty rovněž velmi atraktivní a jsou tedy silnou konkurencí lapáků i feromonových lapačů. Z praktického pohledu (zásadní snížení populace lýkožrouta) však v tomto případě lapáky ani feromonové lapače nezastávají významnější roli. Nutno opět zdůraznit, že na lýkožrouta severského, který je pravděpodobně nejpočetnějším druhem v oblasti, lapáky nejsou účinné vůbec, neboť napadá jen stojící stromy. Rovněž feromonové lapače nelze použít, protože není k dispozici dostatečně účinný komerčně vyráběný feromonový odparník. Příznivé počasí v tomto roce navíc umožnilo lýkožroutům vývoj tří generací. Proto jedinou účinnou metodou zůstává vyhledávání a asanace napadených stromů. V současné době se ve VÚLHM Jíloviště-Strnady rozpracovává potencionální možnost biologického boje proti lýkožroutům, která však vyžaduje dlouhodobé studium.

Protože jednotlivé chřadnoucí a odumírající stromy jsou rozptýleny plošně v porostech, zakmenění porostů se snižuje, což proředěné porosty predisponuje k rozvrácení silnějšími větry (především Nízký Jeseník je oblast pravidelného vanutí jihozápadních větrů), k čemuž však naštěstí doposud nedošlo.

Na nejvíce postižených lesních správách LČR (Opava a Šenov) bylo v souvislosti s tímto problémem asanováno v letech 1999-2001 již celkem přes 270 000 m3 dříví (tj. nahodilá těžba - kůrovcová, ostatní hmyzová, lapáky a ostatní). Pouze rozsah kůrovcového dříví zpracovaného v tomto roce na dotčených lesních správách, tj. především LS Opava, Šenov a Vítkov, mnohem méně Jablunkov a Frenštát pod Radhoštěm, přesáhl několik desítek tisíc m3 (postiženy jsou samozřejmě i menší soukromé a obecní lesní majetky v oblasti, které se prolínají se státními lesy).

Destrukce smrkových porostů je stále rychlejší. Ze zdánlivě zdravých stromů často za několik dní spadne veškeré jehličí. Opakované vyznačování chřadnoucích a žloutnoucích stromů, následná, takřka permanentní těžba, vyklizování a odvoz dříví vedl k nutnosti na postižená území kumulovat značnou pracovní kapacitu. V nejkrizovějších oblastech pomáhají při vyhledávaní a vyznačování chřadnoucích stromů jak lesníci ze sousedních LS, tak v menší míře i studenti SLŠ v Hranicích na Moravě a pracovníci ÚHÚL. I přesto, že práce jsou zorganizovány na vysoké profesionální úrovni a probíhají nepřetržitě, není pravděpodobné, že by v dohledné době došlo k zlepšení stávající situace. Přesto je třeba v započatém úsilí pokračovat a situaci se pokusit alespoň stabilizovat.

Jaroslav Holuša, vedoucí LOS VÚLHM Jíloviště-Strnady Petr Zahradník, ředitel VÚLHM Jíloviště-Strnady

Tisk

Další články v kategorii Lesnictví

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info