Jaký je skutečný stav lesů v České republice?

HN - 20.11.1998

Jaký je skutecný stav lesu v Ceské republice?

Využívání drevní hmoty patrí k charakteristikám kulturní, technické, ekologické i ekonomické

vyspelosti státu

* Vlivem názoru nekterých nezávislých iniciativ - ale i nekterých lesníku - publikovaných

prostrednictvím médií vytvárí se ve verejnosti predstava, že naše lesy jsou ve špatném stavu a že nelze z nich težit soucasné množství dríví, nebot by se tím jejich stav ješte zhoršil.

Mnohdy tito lidé považují obhospodarování lesu a s tím spojenou težbu dríví jako suroviny pro naše hospodárství a soucasne jako zdroje príjmu pro vlastníky lesu za neco neprípustného. Rovnež údaje o vlivu imisí, zejména na lesy v okrajových ceských horách, ale i provádení nekterých obnovních težeb pomocí holých secí muže u laické verejnosti vzbuzovat dojem, že se v lese provádí neco, co je prírodnímu prostredí cizí a jeho stav zhoršuje.

Protože tato kritika je vedena vetšinou v obecné poloze, bez uvádení konkrétních údaju, je treba objektivne a odborne odpovedet na obavy cásti verejnosti o osud našich lesu.

Fakta proti dohadum

Údaje o celkovém stavu lesu v Ceské republice lze nalézt v každorocní Zpráve o stavu lesního hospodárství v Ceské republice, kterou vypracovává resort lesního hospodárství Ministerstva zemedelství CR ve spolupráci s Výzkumným ústavem lesního hospodárství a myslivosti a Ústavem pro hospodárskou úpravu lesu, a využívá rovnež údaju zverejnovaných Ceským statistickým úradem. Celá zpráva, která je urcena pro vládu CR, je navíc konzultována s ostatními odborníky pusobícími v ruzných oblastech lesního hospodárství.

Podobne i každorocní výrocní zpráva publikovaná s. p. Lesy Ceské republiky dává objektivní prehled o stavu a hospodarení v jím obhospodarovaných lesích ve vlastnictví státu.

Jak tedy skutecne vypadá soucasný stav lesu a lesního hospodárství a jaký se dá predpokládat

jejich budoucí vývoj? Co je treba ucinit, aby mohly lépe produkovat obnovitelnou a ekologickou surovinu a poskytovat ostatní užitky lidskou spolecností požadované?

Trvale roste výmera i zásoby lesních porostu

Již od vzniku Ceskoslovenska se stále zvetšuje výmera lesu v našem státe, a to i presto, že dochází k odnímání pudy pro výstavbu komunikací, elektrovodu, plynovodu, ale i jiné výstavby. V soucasnosti zaujímají lesy u nás 2,632 miliónu hektaru, tj. více než 33 procenta celkové plochy státu. Dá se ocekávat ješte další nárust jejich výmery, nebot je možno u nás pocítat se stejným vývojem jako v zemích Evropské unie, tj. se zalesnováním méne produktivních zemedelských pozemku.

Rovnež i zásoby lesních porostu neustále rostou, i když jsou v nich realizovány plánované težby (podle zásad rádného hospodarení), nebo i neplánované težby (v dusledku kalamit zpusobených snehem, námrazou, vetrem, kurovci, imisemi apod.). Jen v období od roku 1970 do roku 1997 se zvýšila zásoba lesních porostu z 488 miliónu na 608 miliónu m3 (tj. témer o 25 procent). Stejne se zvyšuje i prumerná zásoba lesních porostu na hektar.

Jednoznacne to dokládá, že se v lesích težilo a teží méne, než každorocne prirustá. To také

potvrzuje graf, zachycující vývoj skutecných rocních prírustu drevní hmoty a prumerné výše

skutecných težeb na jeden hektar lesní pudy. Podle nej cinila v roce 1997 celková težba pouze 73 procenta skutecného rocního prírustu.

Velmi casto se namítá, že uvádené prírusty jsou zjištovány pomocí výnosových tabulek a že skutecné prírusty jsou nižší. Zásoby, zejména starších porostu, jsou zjištovány merením a jejich celkový nárust dokazuje pravdivost uvádených údaju. Stejne tak i inventarizace zásob v

jednotlivých porostech u nás i v sousedních zemích se srovnatelnými produkcními podmínkami ukazuje, že skutecné prírusty jsou mnohdy vyšší než doposud uvádené. Mimo jiné tu nepochybne pusobí i zvýšený obsah oxidu dusíku v ovzduší, které se z nej dostávají se srážkami do pudy.

Trend nedotežování prírustu v lesích potvrzují i údaje o zvyšování prumerného obmýtí (prumerné produkcní doby), a to v období 1970 až 1997 o 13 let. Zvyšování obmýtí vede vetšinou ke snižování množství obnovní težby a to opet ke zvyšování zásob starých porostu.

Príznivci prírode bližších zpusobu obnovy lesních porostu tento trend vítají, ale je treba vzít v úvahu, že má-li být obnova porostu úspešná, je treba s ní zapocít vcas a pokracovat v ní v souladu se stanoveným zámerem. Prodlužování obmýtí muže u stejnovekých a nesmíšených porostu vést i k poklesu jejich celkové produkce.

Komplexní problém druhové skladby lesu

Dalším významným problémem trvale udržitelného lesního hospodarení je zmena druhové skladby lesu. Víme, že již od dob Marie Terezie nastoupilo lesní hospodárství cestu ke stejnovekým a nesmíšeným porostum, které byly až do konce devatenáctého století podle tehdejších znalostí (po vzoru zemedelství) považovány za produkcne nejvýhodnejší. Jejím dusledkem jsou dnešní nestabilní lesní porosty ohrožované na existenci ruznými druhy škudcu a škodlivých cinitelu.

K tomu pristupuje možné zhoršování všech produkcních schopností pudy a zvýšená citlivost lesních ekosystému na klimatické zmeny a výkyvy. Problém zmeny druhové skladby není vetšinou chápán komplexne a nekdy jsou zverejnovány zjednodušené až laické predstavy, že je možné tuto záležitost vyrešit v relativne krátké dobe. Pokud lesníci poukazují na nereálnost techto predstav, dává se jim za vinu, že to bud prý nechtejí, anebo nejsou schopni uskutecnit.

Z vývoje druhové skladby lesu zachyceného na dalším grafu mužeme vycíst, že v období 1950 až 1970 (kdy byly podporovány tendence výrazne zmenit nepríznivou druhovou skladbu lesu) zvýšil se podíl listnatých drevin v porostech o 7,1 procenta, a v celém témer padesátiletém období pouze o 9,2 procenta. Z toho si mužeme ucinit približnou predstavu o tom, za kolik lidských generací je možné pozmenit složení lesu tak, abychom se priblížili ke skladbe lesu zajištující jejich trvalejší stabilitu.

Ke zmene složení lesu je však treba vytvorit nejen predpoklady biologické, ale vyrešit i ekonomickou stránku celé záležitosti. Jedná se predevším o úhradu zvýšených nákladu, které musejí vynaložit vlastníci lesu na obnovu lesních porostu vetším množstvím listnatých drevin. Ale jde také o vyrešení otázek spojených se stavy spárkaté zvere (srncí, jelení, dancí, mufloní) nebo úhrady vyšších nákladu na ochranu vysázených listnatých drevin a jedle proti škodám touto zverí pusobených.

Bez vyrešení techto problému nelze ocekávat výraznou zmenu v zásobách obnovitelné a ekologické suroviny pro naše hospodárství, která muže být již dnes, ale i v budoucnu stále více náhradou za surovinové zdroje neobnovitelné. Na to má poukazovat osvetová kampan státního podniku Lesy Ceské republiky, která má seznamovat verejnost s tím, že tento podnik zameruje své úsilí predevším na trvale únosné obhospodarování lesu ve státním vlastnictví, a to ve všech jeho smerech (ekologickém, ekonomickém a sociálním). Že nakládá se sverenými lesy tak, aby nejen sloužily generacím soucasným, ale predevším generacím príštím. Vždyt prístup lesního hospodáre k nakládání s lesem vyjádril význacný ceský lesník Tichý: "Žádná generace nemá právo z lesa vzít více, než v nem sama vypestuje," a to ješte daleko dríve, než bylo raženo heslo o lesích jako generacní smlouve. Nejde tedy o reklamu, která by proklamovala potrebu težit a spotrebovávat drevní surovinu ve vetším množství, jak to nekterá média i osobnosti oznacily, nýbrž o pravdivé informování verejnosti o soucasných možnostech lesního hospodárství v Ceské republice. To se muže samozrejme nekomu nelíbit, zejména tehdy, když on svá tvrzení v médiích nicím nedokládá.

O produkci a spotrebe dreva bez populismu

K charakteristikám kulturní, technické, ekologické a ekonomické vyspelosti patrí i ukazatelé produkce a spotreby výrobku z drevní suroviny, jako je rezivo, drevovláknité a drevotrískové desky, celulóza, papír a lepenka. Nad tím by se snad nemel ani nikdo pozastavovat. Nízká výroba a spotreba techto komodit je charakteristická pro zeme na nízké úrovni vývoje. Více snad doloží tabulka prevzatá z publikace State of the Worldis Forests 1997 vydané FAO. V tabulce nejsou zahrnuty zeme bývalého SSSR. Rozdíly mezi spotrebou a výrobou jsou vyrovnávány exportem a importem.

Mužeme slyšet i názor, že "každý, kdo se jde obcas podívat do lesu, vidí, že jejich stav není dobrý, že dochází k jejich pretežování". Tato populistická vyjádrení nemají nic spolecného se skutecností.

Hodnocení stavu lesa je potreba ponechat odborníkum, kterí k tomu mají príslušné odborné vzdelání a také dostatecne dlouhou odbornou praxi. Lesnictví jako veda a hospodárská cinnost se v soucasné dobe u nás prednáší na dvou lesnických fakultách a peti stredních lesnických školách (v techto dnech vzpomínáme 150 let zahájení vysokoškolských studií oboru lesnictví na Ceském vysokém ucení technickém v Praze).

Myslím si rovnež, že každý, kdo chce hodnotit stav kteréhokoliv hospodárského odvetví, tedy i lesnictví, by se mel predevším opírat o objektivní údaje odborným zpusobem shromaždované.

Jinak se vystavuje nebezpecí, že hovorí k necemu, o cem není dobre informován, a muže vzniknout i pochybnost o jeho kvalifikovanosti.

Jirí Oliva, generální reditel, Lesy Ceské republiky, s. p.