ICP FORESTS V ROCE 2001

01.03.2002 | Lesnická práce

výsledky monitorování zdravotního stavu lesů v České republice v roce 2001

Petr Fabiánek

Úkolem programu UN/ECE ICP Forests (International Cooperative Programme on Assessment and Monitoring of Air Pollution Effects on Forests) je koordinovat na evropské úrovni shromažďování srovnatelných údajů o změnách v lesních porostech, souvisejících s aktuálním stavem prostředí (znečištění ovzduší, kyselé depozice aj.), a přispět tak k hodnocení trendů poškození a k lepšímu pochopení vztahů příčin a následků.

Cílem celoplošných reprezentativních přehledů (stav koruny, porostní charakteristiky, půdní poměry atd.) s relativně nízkým stupněm intenzity šetření (úroveň I) je získat informace o prostorových a časových změnách podmínek v lesích v jednotlivých zemí Evropy a přispět tak ke zjištění celkového vlivu dálkového přenosu látek znečišťujících ovzduší na lesy v Evropě. Šetření probíhá na základě monitorování vitality stromů a řady stanovištních parametrů na pokusných plochách v jednotné, nadnárodní síti o rozměrech 16x16 km (resp. 32x32 km). V několika zemích, včetně České republiky, jsou tyto nadnárodní sítě zpravidla součástí hustší sítě národní, jejíž hustota se pohybuje od 1x1 km do 8x8 km s ohledem na rozdíly v rozloze a struktuře lesních porostů a odlišnou lesnickou politiku.

NÁRODNÍ ŠETŘENÍ ICP FORESTS V ČR

V současné době se pravidelné národní šetření ICP Forests v České republice uskutečňuje na monitoračních plochách základní sítě 16x16 km a vybraných plochách ze sítě 8x8 km v celkovém počtu 300 ploch, které jsou rozmístěny rovnoměrně podle lesnatosti po celém území České republiky (viz obr. 1). Plochy jsou umístěny v lesních porostech tak, aby dobře charakterizovaly dané stanovištní a porostní podmínky. V nadmořských výškách od 150 do 1300 m n. m. se hodnotí každým rokem více než 14 tis. stromů, reprezentujících 28 druhů lesních dřevin v různých věkových třídách. Na každé monitorační ploše se zjišťují základní stanovištní a porostní charakteristiky (souřadnice, nadmořská výška, orientace, věk, zastoupení dřevin, dostupnost vody aj.). V pravidelných intervalech (1-5 let) se odborně sleduje: stav korun (defoliace, barevné změny aj.), sociální postavení, dendrometrické charakteristiky. Rovněž se zhotovují fytocenologické snímky. V nepravidelných intervalech se jako doplňující šetření analyzují listové, půdní a letokruhové vzorky.

DEFOLIACE STROMŮ

Jednou z nejdůležitějších informací ze všech pozemních šetření zdravotního stavu lesa je defoliace, doplněná o barevné změny a sociální postavení stromů. Defoliace stromu je definována jako relativní ztráta asimilačního aparátu v koruně stromu v porovnání se zdravým stromem, rostoucím ve stejných porostních a stanovištních podmínkách. Je to ztráta, která je způsobena především vlivem nepříznivých změn prostředí lesních ekosystémů, jako důsledku dlouhodobého a nadměrného znečištění ovzduší různými škodlivinami (SO2, NOx, F, Cl, O3, těžké kovy, prachové částice aj.). Defoliace je nespecifický symptom poškození, které je způsobené zpravidla více škodlivými faktory, které mohou působit samostatně nebo společně a přitom navíc vstupovat do vzájemných interakcí.

Defoliace se vyjadřuje procentuálně v intervalech po 5 %. Hodnotí se vizuálně, a proto je zatížena určitou chybou vyplývající ze subjektivního vlivu hodnotitele. Tuto chybu minimalizuje systém kontroly věrohodnosti a spolehlivosti zjištěných dat, který se uplatňuje jak v národním, tak i mezinárodním hodnocení. Standardně se defoliace vyhodnocuje podle četnosti hodnocených stromů v jednotlivých třídách defoliace. Třídy se člení podle následujících intervalů: třída 0 = defoliace 0-10 %, třída 1 = defoliace 11-25 %, třída 2 = defoliace 26-60 %, třída 3 = defoliace 61-99 %, třída 4 = defoliace 100 %.

MEZIROČNÍ VÝVOJ DEFOLIACE

U většiny věkových kategorií hlavních druhů sledovaných dřevin (jehličnanů i listnáčů) došlo v porovnání s minulým rokem k mírnému zvýšení defoliace, které se projevilo přesunem části stromů především ze třídy defoliace 1 do třídy 2. K nejvýraznějšímu posunu došlo u modřínu (Larix decidua) starší věkové kategorie a dále u buku (Fagus sylvatica) obou věkových kategorií (viz obr. 2). K celkovému zvýšení defoliace došlo i přesto, že rovnoměrnost v průběhu teplot a srážek v roce 2001 ve srovnání s minulým rokem byla výrazně příznivější. Během letního období lesní porosty (listnaté i jehličnaté) silně mechanicky poničilo krupobití a bořivý vítr, jehož síla se v některých případech blížila tornádu. Dominantní podíl škod silným větrem připadá na tzv. Downbursty (zvláštní druh bořivého větru). Poškozeny byly hlavně smrkové, ale i bukové porosty především na střední Moravě a v jižních Čechách.

Další snížení emisí hlavních znečišťujících látek (tuhé látky, SO2, CO, VOC) bylo v roce 2001 ve srovnání s minulými roky již méně výrazné. Emise oxidů dusíku (NOx) zůstávají od roku 1995 přibližně na stejné úrovni. Hodnota expozičního indexu pro ozon AOT40 pro lesy v roce 2000 překročila kritickou hodnotu na převážné většině (99,8 %) území České republiky. Ve srovnání s rokem 1999 došlo k nárůstu těchto hodnot především v oblastech na jižní Moravě. Tato skutečnost se mohla negativně projevit na relativně větší defoliaci lesních porostů v této oblasti v následujícím roce 2001.

Dynamika vývoje defoliace u hospodářsky nejvýznamnějších jehličnanů je výrazně odlišná v průběhu konce osmdesátých let, kdy došlo k prudkému zhoršování zdravotního stavu, a v následujícím období devadesátých let s výrazným poklesem této dynamiky. Ve sledovaném období 1986 - 2001 kulminovala průměrná hodnota defoliace u jehličnatých dřevin v roce 1992. Následovala stagnace a v posledních letech, přes určité výkyvy, mírný pokles (viz obr. 1). V jednotlivých krajích České republiky jsou v dlouhodobém vývoji defoliace patrné určité rozdílnosti. Mladší porosty (do 60 let) dosahují všeobecně nižších hodnot defoliace, přitom tento rozdíl ve srovnání se staršími porosty je nejvýraznější právě u jehličnanů.

ZÁVĚR

Nedá se předpokládat přímá a bezprostřední závislost mezi stupněm poškození lesů a mírou znečištění ovzduší, protože v České republice, podobně jako v dalších zemích Evropy, klesají od poloviny osmdesátých let emise hlavních znečišťujících látek (SO2 a tuhé látky) a zčásti i NOx, CO a VOC, zatímco rozsah poškození lesních porostů neustále stoupal, až dosáhl určité stagnace. Reakce na zlepšení imisní situace má určité přirozené zpoždění, s jakým lesní porosty na změny prostředí reagují.