EKOLOGIE: Šumava z hlediska ekologie.

Šumava je výtvor lesníků, ne přírody. Smrk je původní dřevinou na asi 10% plochy Šumavy. Smrkový les i na původním stanovišti žije v cyklech, po ca 300 letech končí les kůrovcovou kalamitou, dospělé stromy jsou sežrány a po přirozeném zmlazení běží vše znovu. Je tedy vhodné uvážit, co vlastně na Šumavě chceme.

1) Chceme obnovit přírodní rovnováhu. Výsledkem bude úplně jiná Šumava než ta, kterou známe, v nižších polohách smrk zmizí a bude nahrazen listnáči. Máme dvě možnosti jak postupovat. a) Nechat vše přírodě a nezasahovat. K obnově rovnováhy dojde po 3-10 cyklech života smrkového lesa (sukcese), čili po době 1000-3000 let. Po tuto dobu bude krajina vyřazena z hospodářské produkce. Získáme tak experimentální potvrzení platnosti ekologických zákonitostí v učebnicích. b) Vysadit původní dřeviny. Složení přirozeného lesa v závislosti na stanovišti a nadmořské výšce je dobře známé, můžeme čerpat i z historických údajů a doladění rovnováhy přirozeným vývojem bude krátké. Dřevo ze smrků lze zužitkovat.

2) Chceme zachovat Šumavu v dnešní podobě. Musíme tedy pokračovat v dosavadním, sta let starém způsobu obhospodařování čili v lesnictví. Kůrovec nezmizí sám od sebe, zničení smrků kůrovcem je součást ekologického cyklu.

3) Chceme nezasahovat. Docílíme průběh dle 1a. Vrozené šťouralství mne nutí konstatovat, že jde o zelenomyšlení bez racionálních důvodů nebo o řehtání úředního šimla, který se dožaduje naplnění definice národního parku. V každém případě nezasahování přijde pěkně draho a současnou podobu Šumavy neuchová.

Mezi dřívějším a současným způsobem hospodářství je jistý rozdíl. Současná ekonomika nutí k rychlému obratu a podporuje plundrování lesů. Toto nebezpečí nepodceňuji, vykácení zralého lesa a výsadba nového ale plundrování není. Dobře známou nevýhodou monokultury smrku je počínající rozvrat smrkového lesa zralého ke kácení. Hrozí vývraty a kůrovec. Proto se dnes ve větším množství pěstuje smíšený les. Otázka Šumavy tedy zní: Má se dnešní umělá, nepřirozená a finančně riskantní smrková monokultura nahrazovat trochu přirozenějším smíšeným lesem nebo se pokoušet o obnovu původních porostů? Která z trojice možností?