Dřevařský Kocourkov

Zisk Lesů České republiky klesá. Příčinou jsou nízké ceny dřeva, ale možná i špatné smlouvy s kontraktory či s odběrateli. Forman přivedl své koně ke kováři. Ten však neměl železo, a proto ukul podkovy z ryzího zlata. Forman byl spokojen, zvláště když zaplatil jako za obyčejné železné podkovy. Vypadá to jako pohádka? Byla by, kdyby se stejným způsobem v minulých dnech nezachoval státní podnik Lesy České republiky (LČR), který začal prodávat pilařskou kulatinu za cenu lepší vlákniny, tzv. dřevoviny. Aby bylo jasno, cena dřeva z jednoho stromu se liší podle toho, ze které je části. Vezmeme-li smrk, kubický metr z dolní část kmene se prodává v průměru za 3000 korun, 2000 stojí klasická pilařská kulatina (od průměru 16 cm) a zbytek se prodává jako vláknina za 700 korun.

KVALITA ZA BABKU.

Když si dupneme, půjde to, řeklo si před několika týdny vedení papírenské firmy Norske Skog Štětí. Zásoby vlákniny na dvoře se povážlivě ztenčily a další dodávky, i přes podepsané smlouvy s LČR, nepřicházely. Výpadek převyšoval čtyři tisíce kubíků. Společnost z dřevoviny vyrábí papír, který je například použit i na obálce Ekonoma. LČR totiž před necelými dvěma měsíci neočekávaně výrazně omezily těžbu, což se pokusíme vysvětlit později.

Vedení Norske Skog se vydalo do Hradce Králové, kde sídlí ústředí LČR. Stěžovalo si, že státní lesy neplní podepsaný kontrakt, je ohrožena výroba, dodávky odběratelům a vlastně mnohasetmilionová zahraniční investice. Vedení LČR se asi zaleklo následků, a proto nařídilo ve čtyřech z pěti svých přímo řízených závodů urychleně těžit a uspokojit tak netrpělivý Skog.

Těžba se rozeběhla v Kladské u Mariánských Lázní, Boubíně, Konopišti a Dobříši. "Pro Nory tam těžíme zhruba čtyři tisíce kubíků, které mají na letošek smluvně ošetřeno. Jde o zbytek letošní dodávky. Těží se probírka, jejíž stáří je do 40 let. Skog nám platí za dřevovinu, kterou má objednanou, 1200 korun za kubík," říká Jan Řezáč, tiskový mluvčí LČR.

Tvrzení LČR je v rozporu s tím, co Ekonomu sdělili ředitelé dřevařských společností. Celé pokácené stromy jsou následně rozřezávány na téměř dvoumetrové klády a ty LČR prodává společnosti Skog za cenu dřevoviny. Sami dřevaři i bývalý generální ředitel LČR Jiří Oliva (ve funkci není od září a na posledním vývoji okolo Skog se nepodílí) potvrdili, že téměř z poloviny jde o pilařskou kulatinu a ne o dřevovinu.

"Nevylučuji, že se zde ojediněle mohou objevit i partie stromů, které by mohly sloužit jako pilařská kulatina, ale vylučuji, že by šlo o pravidlo. Jde o jednotlivé stromy, kde není ekonomické je separovat a odvážet zvlášť na pily," říká Jan Řezáč.

Podle informací, které má Ekonom k dispozici, se na těžbě podílejí i stroje firmy Less, známé v branži svými dobrými vztahy s ministrem Palasem. Ředitel společnosti Jan Mičánek - sice nerad - vysoký obsah kulatiny v dodávce pro Skog potvrzuje. "Příště již od LČR asi žádnou zakázku nedostanu," dodává své obavy Mičánek.

Dřevaři tvrdí, že Lesy by mohly dřevo, které prodávají společnosti Skog, prodat výhodněji někomu jinému. Hovořit veřejně a uvést své jméno se však obávají, asi ze stejných důvodů jako Mičánek. Zájemců o pilařskou kulatinu by prý dnes bylo dost. Většina menších pil je totiž právě kvůli nedostatku dřeva bez práce. Bývalý ředitel Oliva odhaduje ztrátu státního podniku LČR kvůli nižší ceně, za niž prodávají, na miliony. Podle našich propočtů, pokud se výrazně pod cenou (za tisíc místo 1800 za kubík) prodává přibližně polovina ze čtyř tisíc kubíků, činí to 1,2 milionu korun.

"Samozřejmě, že nelze v tomto případě vyloučit ani trestní odpovědnost. Trestní zákon v této souvislosti například upravuje zvláštní trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku," říká právník Gabriel Achour z firmy Glatzová & Co. a dodává: "Zákon ukládá příslušným vedoucím osobám, tedy zejména ředitelům, jednat s odbornou péčí, a pokud tak nejednají, je zde dána minimálně jejich odpovědnost za škodu."

ZASTAVÍ SE Malé Pily?

LČR se v minulých týdnech rozhodly, že letošního kácení již bylo dost, a výrazně omezily těžbu. Z trhu zmizela kulatina.

Takové společnosti, jako je například jednička na tuzemském trhu v oblasti zpracování dřeva Stora Enso, se rozhodnutí o omezení těžby tolik nedotklo. Kulatinu si pro své dvě pily ve Ždírci a Plané u Mariánských Lázní dovezou i ze zahraničí. Jejich roční kapacita se pohybuje kolem 1,5 milionu kubíků, což představuje asi čtvrtinu tuzemské produkce smrkové kulatiny. Pro malé pily je však dnešní nedostatek kulatiny na trhu fatální. Potvrdili nám to například na pile Ševětín a v Lužné. Nemají na to, aby si surovinu dovezli ze zahraničí, náklady na dopravu by pro ně byly příliš vysoké. A proto hrozí propouštění a zavírání.

Jak k nedostatku došlo? Před rokem přišla větrná kalamita a následně se přemnožil kůrovec. Z lesa se urychleně - do květnového rojení kůrovce - muselo odvézt asi sedm milionů kubíků kalamitního dřeva. Roční těžba se přitom v ČR pohybuje kolem 14,5 milionu kubíků. Proto bylo na jaře na trhu tolik dřeva, že se jej mnohým soukromníkům a obcím nepodařilo prodat. Tehdy byl ministr zemědělství interpelován v Senátu, aby omezil v LČR těžbu a přizpůsobil nabídku poptávce. Ministr tehdy vysvětlil, že se kalamitní dřevo ze zákona musí z lesů odstranit.

Když na začátku září nastoupilo nové vedení do LČR, dostalo od svého zakladatele - Ministerstva zemědělství - hned několik úkolů: Bylo mezi nimi kromě prověření smluv s kontraktory, které pro LČR dřevo těží, mj. i snížení těžby (kdosi oprášil interpelaci, bohužel v době, kdy již bylo dřevo z kalamity dávno prodáno). Lesy tedy začaly těžbu omezovat, a to plošně, bez ohledu na to, kde kalamita byla a kde ne. Vypočítaly průměr pro všechny lesní hospodářské celky a došly k závěru, že se letos již těžilo dost.

Přitom je třeba připomenout, že větrná kalamita nepostihla celou republiku. Asi 60 procent lesů nebylo kalamitou dotčeno vůbec. Nejvíce byly zasaženy západní Čechy a severní Morava, částečně i jižní Čechy. V těchto lokalitách se během půl roku zpracovalo mnohdy i tolik dřeva jako za běžné tři roky. Jinde ale těžba začátkem roku probíhala stejně jako každý jiný rok.

Na všechny lesní hospodářské celky existují desetileté plány, tzv. etáty, určené Ministerstvem zemědělství. Jak říká tiskový mluvčí LČR Řezáč, v zájmu každého vlastníka je těžit meziročně pokud možno vyrovnaně. Je podle něho také zcela přirozené, že pokud se na jedné lesní správě vytěží kvůli kalamitě nebo kůrovci více, omezí se na okolních správách objem úmyslné těžby.

"LČR vůbec neberou v potaz, že na mnohých lesních hospodářských celcích nebyl etát ani zdaleka dotěžen," říká ředitel dřevařské společnosti Less Jan Mičánek a dodává: "Snížení těžby nám bylo LČR vysvětleno 1. října na setkání Asociace podnikatelů v lesním hospodářství jako důsledek jarní interpelace."

Rozhodnutí LČR o plošném snížení těžby mnohé subjekty v branži překvapilo. Za posledních 13 let se nic takového nestalo. Nepočítaly s tím pily ani lesní společnosti, které pro LČR těží. Spolehly se na platné smlouvy o tom, kolik mohou letos vytěžit dřeva. Nepostihlo to však všechny stejnou měrou. Nejvíce na omezení doplatily malé firmy, které mají s LČR podepsanou například jen smlouvu na jednu hospodářskou jednotku, kde kalamita nebyla. Nemohou vytěžit tolik, kolik měly dohodnuto. Jsou nyní bez práce a nemohou dodržet smlouvy se svými odběrateli.

"V Less jsme si rozdělili kontrakty podle důležitosti a dodáváme kulatinu jen někomu," říká Jan Mičánek. Společnost je na tom lépe než mnohé jiné firmy v oboru: nepodniká pouze v lesích. Z jejího ročního, téměř 1,5miliardového obratu představuje těžba dřeva zhruba 600 milionů. Firma například chová ryby, pálí kořalku a jen do Francie prodává ročně 20 tisíc tun dřevěného uhlí. Její pily jedou nepřetržitě po celý rok, každý den celých 24 hodin.

Ceny dřeva klesají, a to již tři roky. Ostatně s cenou kulatiny korespondují i ekonomické výsledky LČR. V roce 2000 dosáhl podnik 604 miliony zisku, o rok později 595 milionů, loni 282 milionů a letos se nové vedení nechalo slyšet, že bude rádo, když to bude téměř stejně jako loni.

Od omezení těžby si LČR údajně slibovaly ještě jeden efekt: Počítaly s tím, že snížením nabídky se zastaví nebo alespoň zmírní pokles cen surového dřeva. Na první pohled to vypadá jako logický tah. Proč těžit, když je cena nízko a etát může být vytěžen během deseti let?

Domnívat se však, že lze ovlivnit cenu na trhu vahou 7,5 milionu kubíků, je naivní. Neexistuje již několik let žádná česká nebo středoevropská cena dřeva. "Z pohledu Evropy je 7,5 milionu kubíků kapkou v moři, která nic ovlivnit nemůže. Jde o pouhé procento evropské těžby," říká Jiří Oliva. Cenu dřeva dnes určují trhy v Číně, USA a v Japonsku.

Obor prožívá celosvětovou recesi. Ceny smrkové kulatiny klesají ročně zhruba o patnáct procent. Ceny se pravděpodobně nedostaly na dno. Dokud se například nerozhýbe stavebnictví v Německu a neklesne euro vůči dolaru, tak znovu stoupat nezačnou.

Smlouvy na roztrhání.

Ministerstvo zemědělství, jak už bylo řečeno výše, rovněž doporučilo LČR přehodnotit vztahy s kontraktory. Na těžbu dřeva má společnost uzavřeny smlouvy s 200 subjekty, jde o smlouvy trojího druhu. Nejvíc je těch na dobu neurčitou s dvouletou výpovědí; dále jsou zde smlouvy na dobu určitou na dva až pět let a třetí skupinu tvoří smlouvy z výběrových řízení, a ty mají většinou roční platnost.

"Jiřího Olivu, bývalého generálního ředitele LČR, jsem vyměnil i proto, že stát ztrácel kontrolu nad tímto státním podnikem. LČR byly pod silným vlivem právě některých firem, které s nimi spolupracovaly. Ředitel Oliva podléhal vlivu kontraktorů, a tak podnik již ani neřídil," takto ministr Jaroslav Palas mimo jiné zdůvodnil výměnu na postu ředitele v LČR v rozhovoru pro BBC. "To je nesmysl," oponuje Oliva.

Tak či onak, LČR se rozhodly udělat ve smlouvách pořádek. Ještě do konce roku si chtějí pozvat všechny kontraktory a podle Ivana Doubravy, šéfa dřevařské společnosti CE Wood, na ně bude čekat několik variant dokumentů, kterými si chtějí LČR asi do roka vyčistit stůl. Ty subjekty, které mají smlouvu na dobu neurčitou s dvouletou výpovědní lhůtou, budou muset podepsat zkrácení lhůty na rok. Ty, které mají smlouvu na dobu neurčitou, přejdou na jednoroční smlouvu. A zároveň všechny smlouvy budou vypovězeny tak, aby za rok skončily.

Kdo se nebude chtít takovým požadavkům LČR podřídit, riskuje, že až se bude příště rozdělovat koláč, nedostane nic. "Na trhu je velká konkurence mezi kontraktory," potvrzuje Jan Mičánek. Těch společností, které by chtěly těžit pro LČR a netěží, jsou desítky.

LČR hospodaří na 1,4 milionu hektarů, což je polovina všech lesů v republice. Roční tržby LČR se pohybují kolem deseti miliard korun.