Bez koňských siláků se les neobejde

Nemilosrdné slunce rozžhavuje vzduch. Naděžda Kupcová pohání mohutného koně zapřaženého do více než tunového nákladu. Člověka a koně odjakživa na venkově spojovala těžká práce na poli či v lese. V sobotu na sluncem zalitých lukách na Hradčanech u Pěčína v Orlických horách závodili koňští siláci v tahání těžkých nákladů a v razantní formanské jízdě. Koně vytlačily z lesa na mnoha místech traktory a těžká technika, ale kočí se shodují, že bez jejich zvířat by svážení dřeva z lesů nebylo to pravé. „Každý lesák ví, že v členitém lesním terénu, který v naší zemi je, má kůň svoje opodstatnění,“ míní organizátorka závodů Jindřiška Svobodová.

V koňských sportech by chladnokrevní koně mohli platit za kulturisty či vzpěrače. Řízení impozantních silných koní při královské disciplíně těžkém tahu, kdy koně manipulují s více než tunovým nákladem, bravurně zvládají i ženy. „Jejich kvalifikací je každodenní práce v lese, kterou provozují stejně jako jejich mužští kolegové. Je potěšující pro oko a překvapující pro věci neznalého člověka, s jakou lehkostí a přitom důsledností dokážou ženy své koně vodit,“ říká Helena Gornerová, která Jindřišce Svobodové a jejímu muži s organizací závodů pomáhá.

Pěčínská soutěž nese název Began 2004. „Slovo 'began' je koňařská hantýrka a označuje chladnokrevníka. Soutěž jsme přejali z Moravy. V regionech se jedou rozjížďky o postup do národního kola. Založili jsme před nedávnem Cech profesních kočích Orlicko a v Pěčíně jedou hlavně jeho členové z okolí,“ vysvětluje Svobodová.

Soutěžilo se ve formanské jízdě, při které kočí s vozem taženým dvěma chladnokrevníky projížděli na čas tratí s překážkami, v tahu klády či saní se zátěží a v dalších disciplínách. V rychlostní soutěži na menších koních se objevily děti. „Při jízdě na koni rychlost miluju!“ usmívá se dvanáctiletá Ivana Štěpánková ze sedla krátkonohého hucula Jonáše. „Koňské otěže bych za řidítka motorky nikdy nevyměnila! Na koni bych chtěla jezdit celý život!“ volá dívka ze sedla.