Beseda o myslivosti v Parlamentu ČR

Dne 8.9.2000 proběhlo na půdě Parlamentu ČR zasedání Myslivecké rady ČMMJ. Hostiteli byli Ing. Palas, předseda zemědělského výboru, Ing. Holík - tajemník zemědělského výboru, Dr. Vaněk - odborný asistent Ing. Palase a Ing. Josef Mandík, předseda podvýboru pro myslivost, rybářství a včelařství. Ze strany ČMMJ se zúčastnili všichni členové MR ČMMJ včetně zástupce LČR Ing. Krchova. Zcela logicky byl středobodem diskuse Zákon o myslivosti, jeho nová podoba, resp. novela. Nelze samozřejmě uveřejnit doslovný přepis diskuse, ale pro čtenáře Myslivosti jsem se snažil zachytit nejdůležitější myšlenky a názory diskuse.

Ing. Palas ve svém úvodním vystoupení postavil problém do té roviny, že všichni zainteresovaní se musí nejprve rozhodnout, zda vůbec nastala doba nutná pro tvorbu nového zákona o myslivosti. Upozornil na to, že tím, že se otevře zákon, se také otevře cesta pro různé lobbystické skupiny a může se stát, že nakonec nový zákon bude pro myslivost horší než ten stávající.

Dr. Novák - jeden ze tří místopředsedů ČMMJ - přednesl své zkušenosti z jednání FACE, kterého se nedávno zúčastnil. Jak uvedl, názorem FACE je, že v Evropě není a ani se nepřipravuje směrnice, která by sjednocovala mysliveckou legislativu v zemích EU, existují pouze normy, které sjednocují ochranu přírody, hnízdišť, mokřadů apod. V Evropě je 6 milionů myslivců a jejich pohyb je i v zemích EU určitým způsobem regulován, ať už přímo či nepřímo, a každá země si v oblasti myslivosti zachovává své specifikum.

Ing. Mandíkovi osobně nejvíce vadí, že celá řada ministerských komisí na přípravu nového zákona o myslivosti se nedokázala sjednotit na zásadách nové právní úpravy myslivosti. Největší chybu vidí v příliš širokém spektru komisí. Jednoznačné slovo by měli dát v prvé řadě myslivci - odborníci, ale těžko se domluví se zástupci různých organizací zastupující vlastníky půdy a lesů, podnikatelů v zemědělství a lesnictví apod. Zásady by měly být jasné s výhledem k roku 2005, kdy snad vstoupíme do EU. Prubířským kamenem bude podle názoru Ing. Mandíka vyřešení konfliktu mezi myslivostí a ochranou životního prostředí, tj. vydiskutování stanovisek s MŽP. Ing. Mandík očekává, že poslanci dostanou jako podklad k jednání základní náhled na myslivost vypracovaný odborníky, na jehož základě se pak dají teprve řešit dílčí problémy. Momentálně ale zatím vidí jen snahu řešit dílčí problémy bez obecnější koncepce či náhledu.

Ing. Muller - místopředseda ČMMJ - vyjádřil mimo jiné názor, že pokud se ČMMJ neshodne v krátké době na stejné řeči s LČR, Agrární komorou, podnikateli v zemědělství a lesnictví a dalšími zainteresovanými subjekty, nemá potom smysl snažit se rychle tvořit nový zákon. Současný zákon není ideální, ale rychlou tvorbou nového zákona by se mohlo mnoho pokazit. Navrhoval by současné nájemní smlouvy prodloužit přes kritické období roku 2003 a jednat intenzívně na zásadách nového zákona, který by vyhovoval všem zainteresovaným stranám.

MVDr. Mlejnek - též místopředseda ČMMJ - upozornil na citlivý bod jednání - hrazení škod zvěří. Stále se zvětšují požadavky na hrazení škod na lesních porostech, porostou i požadavky na hrazení škod zvěří na zemědělských kulturách. Již nyní jsou MS, která nemohou škody ze svého rozpočtu hradit. Navíc LČR chtějí na myslivcích spolupodílení se na opatřeních proti škodám zvěří. Státní správa by měla jednoznačně říci, zda chce zvěř a pak bude tolerovat a respektovat škody, a nebo nechce škody žádné, a pak radikálně požadovat snížení stavů.

Ing. Palas konstatoval, že i v zemědělském výboru zaregistrovali problematiku škod zvěří. To, že nejsou zatím vymáhány takové náhrady za škody na zemědělských porostech jako na lesních porostech je dáno zejména krátkodobostí škod oproti škodám na lesních porostech. Ale i tady se bude míra tolerance zmenšovat a zemědělci budou vymáhat stále více náhrad ža škody zvěří.

Dr. Vaněk - asistent Ing. Palase - uvedl, že je třeba mít stále na zřeteli, že většina společnosti stále nahlíží na myslivost jeko na negativní činnost. MŽP čeká na každou sebemenší příležitost, kterou by využilo a pokud by se při současné nejednotnosti názorů samotných myslivců otevřel zákon, bylo by to jen na škodu myslivosti jako takové.

Ing. Mandík proto okamžitě doplnil, že ČMMJ musí být hlavní protiváhou neodborných návrhů a právě ČMMJ musí sjednocovat a iniciovat rouzumné a argumenty podpořené návrhy na změny a nahlížení na myslivost jako takovou. Argumenty musí být ale připraveny v několika variantách, protože např. pokud bude MZe nuceno navrhnout malou novelu zákona, musí být dány okamžitě na stůl argumenty ČMMJ proti snahám vložit i do malé novely zákona požadavky protimyslivecky založených skupin.

Dr. Novák vyjádřil názor, že zákon o myslivosti by měl být zákonem dlouhodobým, měl by být zákonem pro budoucnost a ne jen prioritně vyřešit problémy současné. Z tohoto pohledu jsme asi jedna z posledních postkomunistických zemí, která nemá perspektivně stanovenu mysliveckou legislativu. Například minimální výměra honiteb v těchto zemích je 1000 ha, zvěř se chová v chovatelských oblastech a další ustanovení svědčí o tom, že celá myslivecká legislativa těchto zemí je řešena prvořadě s ohledem na zájmy zvěře. Dr. Novák přesvědčen, že ČMMJ je schopna vytvořit takovou předlohu zákona, že bude odpovídat nejen pohledu v rámci celé Evropy, ale bude řešit právní problematiku myslivosti na minimálně dalších 10 - 20 let.

Jednatel ČMMJ Vladimír Broukal je přesvědčen, že do Parlamentu přijde zcela jistě vládní návrh nového zákona o myslivosti, který je v legislativním plánu vlády. A v Parlamentu to již nebude záležitost odborná, ale politická, a prostřednictvím lobbystických zájmů se bude snažit každá skupina prosadit co nejvíce ze svých zájmů. Proto by měla být ČMMJ připravena prosazovat svůj návrh. Rozhodující stanovisko by měl přinést Sjezd ČMMJ.

JUDr. Vaněk - předseda organizačně-právní komise ČMMJ - by navrhoval vyřešit v malé novele zákona o myslivosti pouze řízení myslivosti z hlediska zřízení nových VÚSC a zániku okresů. U honiteb, kde nedošlo ke změně vlastnických vztahů, by JUDr. Vaněk navrhoval prodloužit nájemní smlouvy na honitby ve stávajících hranicích za horizont roku 2003 např. o dalších 10 let. Jestliže přijde do Parlamentu vládní návrh zákona, měla by jednoznačně přijít ČMMJ se svým návrhem zákona v co nejkratší době.

Na to reagoval Ing. Mandík tvrzením, že pokud se řekne novela, začně se zcela zákonitě tvořit nový zákon se řešením všech bolavých míst. A pokud nebudou v Parlamentu návrhy ČMMJ, bude se řešit nový zákon bez ČMMJ. Proto apeluje na ČMMJ, aby dala jasnou představu právního řešení myslivosti, odpověď na to, co je to vlastně myslivost. Upozornil ale, že není možné, tak jako se již v minulosti stalo, aby přišli před zemědělský výbor zástupci např. ČMMJ, Asociace profesionálních myslivců, MZE, LČR a dalších a začali se před poslanci dohadovat, co je to vlastně myslivost. Těžko pak chtít po poslancích, aby přednášeli odborná stanoviska a argumenty ve svých klubech, když sami poslanci nejsou myslivci a ani myslivečtí odborníci se před nimi neshodnou. ČMMJ, resp. myslivci jako takoví, musí přijít s jasnou předem prodiskutovanou a jednotnou vizí.

Ing. Krchov - zástupce LČR - vyjádřil názor, že LČR očekávají v případě tvorby nového zákona stanovisko MZe. Je pravda, že za poslední 3-4 roky nedocházelo k pravidelným kontaktům s ČMMJ na oficiální vrcholné úrovni, kontakty byly bohužel pouze na subalterní úrovni. Není ale pravda, že by se LČR distancovaly od jednání, samotná úloha LČR je ale podle jeho názoru přeceňována, LČR ovlivňují myslivost pouze na 1/6 honební plochy. Otázka hospodaření se zvěří, resp. větších odlovů zvěře, je podle něj hlavně otázkou morálky a etiky myslivců, kteří jsou také obrazem současné společnosti. Toto bylo dlouhodobě přehlíženo a Ing. Krchov si myslí, že myslivosti škodí přílišný liberalismus. Stavy zvěře nejsou stále na normovaných stavech a je třeba o tomto problému mluvit zcela otevřeně. Co se týče tvorby honiteb, očekává Ing. Krchov v roce 2003, pokud nebude vytvořen nový zákon o myslivosti, poměrně velký pohyb, protože na řadě míst došlo ke změně vlastnických vztahů a noví restituenti pozemků, ať už z řad obcí nebo fyzických osob, si jistě nenechají ujít příležitost, aby se ujmuli vlastnických práv. Ale myslí si, že se tímto vlastnická struktura na dlouhou dobu usadí a dále se měnit zásadně nebude.

Problematika nového zákona o myslivosti, resp. jeho malé novely, případně ponechání stávajícího stavu se neprodikutovává pouze v řadách myslivců, na půdě MZe a MŽP a v orgánech Poslanecké sněmovny ČR. V druhé komoře Parlamentu - Senátu ČR - mají své zastoupení také myslivci a i tady se případné návrhy budou schvalovat. Požádal jsem proto o názor i senátora Ing. Vladimíra Oplta, který je předsedou podvýboru Senátu pro zemědělství, lesnictví a vodní hospodářství.

Je absolventem SLŠ v Hranicích n/M a LF MZLU v Brně. Lovecký lístek má od roku 1955, pracoval v různých funkcích u Státních lesů a v mysliveckém sdružení. Poté, co byl v roce 1969, jak sám říká, “odzbrojen”, věnoval se lovecké kynologii. Po roce 1989 se začal věnovat myslivosti opět intenzívněji. Pravidelně je od roku 1992 předsedou zkušebních senátů při zkouškách adeptů. Myslivost je stále jeho velkou láskou a relaxací, největším nepřítelem je mu ale momentálně čas. Proto jsem si velice vážil, že si ve svém nabitém denním programu našel čas na zodpovězení několika otázek

Jste vlastně ztělesněním myslivce a lesníka zároveň. Jak tedy vnímáte současný názorový rozkol mezi myslivci a lesáky?

To není rozkol, ale jen jiný pohled na myslivost. Jinak nahlíží na myslivost správce honitby a jinak myslivec. Myslivost je zájmová činnost a stát na ní nemůže doplácet. Jestliže náklady na ochranu proti zvěři představují dvojnásobek výnosů z pronájmu honiteb, tak se stát, resp. daňoví poplatníci, musí ptát, jak je možné, že se na úkor všech v lese vyžívají myslivci. Nedá se nic dělat, myslivost musí něco stát, již nemůže být jako dříve za korunu za hektar.

Jestliže ale říkáte, že se LČR starají o společný majetek, měly by se starat i o naší společnou zvěř.

Zvěř je res nulius - věc ničí. Je ale pochopitelné, že si každý hájí svůj zájem - LČR nechtějí být kritizovány nemysliveckou veřejností za to, jak se starají o lesy, myslivci zase chtějí mít maximální přístup k myslivosti. Ten vztah musí být vyvážený.

A není toto právě základní rozpor?

Základní rozpor je podle mne jinde. Podivuji se, že neexistuje státní koncepce myslivosti. Resort zemědělství by měl brát jako svojí prioritní povinnost rozpracovat státní politiku myslivosti a předložit jí k diskusi a myslím si, že by měla zaznít i na půdě Parlamentu.

A jaká by v současné konstelaci měla být role ČMMJ?

ČMMJ by měla být pro MZe silným partnerem podobně jako jsou pro ostatní ministerstva a vládu profesní komory jako např. hospodářská a agrární komora. Zatím se jenom každý zakopává na své straně barikády a střílí argumenty, proč by měl být ten jeho názor ten pravý. V každém případě je třeba hledat vyváženost. Zatím jen existovalo několik komisí při MZe, ale nikdy jsem neviděl žádný konkrétní výsledek.

Myslivce ale tlačí čas, blíží se rok 2003 a s ním i konec nájemních smluv.

To jsme u stěžejního problému, osm let se nic konkrétního a smysluplného kolem zákona o myslivosti nedělo a najednou všichni cítí, že je třeba něco udělat. A znovu to bude všechno narychlo a šité horkou jehlou, což je v legislativě to nejhorší, co může být. Než špatný zákon, to raději žádný.

Co tedy navrhujete jako nejlepší řešení?

Přimlouval bych se za malou novelu zákona, která by řešila nejpodstatnější problémy. Honitby bych v roce 2003 rušil pouze v těch případech, kdy nastaly výrazné změny ve vlastnických vztazích, které by mohly novému vlastníkovi zakládat právo na vlastní honitbu. Takových rozhodně nebude mnoho. Smlouvy by byly prodlouženy na dobu neurčitou až do doby, kdy padne jasné slovo o koncepci myslivosti. Dobu nájmu 10 let považuji za minimální možnou a navrhoval bych nájmy, samozřejmě za předpokladu řádného mysliveckého hospodaření, zásadně dlouhodobě, například i na desítky let. Dále by mělo být jasně stanoveno, co je a co není přirozená hranice. Znovu by měla proběhnout nová bonitace honiteb. Navrhoval bych i stanovit kritéria pro výpočet nájmů. Nechť se jasně řekne, že prioritou musí být chov zvěře a že se zvěř nedá chovat v honitbách o rozloze 200 ha. Dosavadní výměry honiteb považuji za limitní. Bohužel jsou dneska všechny argumenty postaveny na principu ano, já chci zvěř lovit. Jestliže někdo prosazuje malé honitby, proč mluví o chovu, ať jasně řekne, že chce především lovit.

Kritéria pro stanovení nájmu by se měla odvozovat jak?

Jednoznačně od výnosovosti honitby.

Nedovedu si ale představit, že v současné konstelaci okresních úřadů někdo tuto obrovskou agendu zvládne.

Státní správa je zatížena obrovskou agendou a nějak mi v tom chybí pozice vlastníka. Proč by měla státní správa schvalovat třeba plány chovu a lovu, ať si dohodnou stavy zvěře mezi sebou vlastník s nájemcem. Orgán státní správy by měl reagovat pouze na extrémní stavy. Osvoboďme státní správu od dirigismu. Nedovedu si představit, co bude, až zaniknou okresy a myslivost asi bude řízena z pozice regionu.

Vzniknou ale asi pověřené obce, budou nadále fungovat obecní úřady. Neměly ty by se do tvorby honiteb zainteresovat?

Jsem jednoznačně proti, aby se do tvorby honiteb angažovaly obce. Není podle mne správné, aby každý např. dvacetiarový vlastník pozemků rozhodoval prostřednictvím honebního společenstva o honitbě. Navrhoval bych minimální podmínku vlastnictví jednoho hektaru, nebo raději tří hektarů, kdy by vlastník mohl rozhodovat o honitbě. Malí vlastníci by neměli být automaticky členy honebního společenstva s rozhodovací pravomocí, ale samozřejmě by měli plný nárok na výnosy z pronájmu.

A co pronájem myslivosti pronájemcem půdy?

To je podle mne také nesmysl, který vede pouze ke spekulacím. Vždyť si představte, že když si někde pronajmu např. několik arů pozemků, mohu prostřednictvím honebního společenstva rozhodovat o stanovování podmínek pronájmu honitby. A to mi nepřipadá rozumné.

Jste členem Senátu, můžete mi prozradit, jaká je pozice myslivců v tomto vrcholném orgánu?

Myslivců je nás v Senátu pět, bohužel musím říci, že řada senátorů vidí myslivce opravdu jen jako ty, co zabíjejí zvěř. Ale právě v tom vidím úkol pro ČMMJ, aby prezentovala v celé společnosti úlohu myslivců při péči o zvěř a krajinu vůbec. To se podle mne dosti zanedbává. Pak se nelze divit antimysliveckým názorům neinformovaných lidí. ČMMJ musí prostě intenzívně vytvářet pozitivní obraz myslivosti.

Dovolte mi na závěr jednu otázku na zákulisí Senátu. Pokud se debatuje a pak hlasuje o odborných problémech v senátorských klubech, jak jsou senátoři vázáni rozhodnutím svých politických grémií?

Tohle je naprostá hloupost, se kterou ovšem rádi někteří politici mediálně manipulují. Mohu jednoznačně říci, že v senátorském klubu ODS si vzájemně podle profesního zaměření poskytujeme odborný servis a je tak dán prostor pro pragmatické rozhodování. Pokud se týká problematiky myslivosti a lesnictví, připravím vždy pro klub písemně své stanovisko a je věcí každého senátora, zda přijme můj názor nebo má názor jiný.

Dokonce ani v případě zákonů, které mají politický dopad, jsem za čtyři roky nepoznal žádný nátlak. Mám-li odlišný názor, nic mi nezabrání ho při hlasování uplatnit, což se také i v mém případě stalo, a - jak vidíte - bez následků. Je pouze seriózní sdělit, že budu hlasovat jinak. Nezakrývám však, že u značné části senátorů, a to ve všech klubech, se myslivci netěší zvláštní oblibě, avšak většina je ochotna naslouchat logickým argumentům. Hlasování v Parlamentu je věcí cti a odvahy prezentovat svůj názor. Mýty o politické závislosti jsou laciné a neověřené argumenty tzv. nezávislých kolegů. Táži se, na čem a na kom nezávislých.

Dovolte i mně ale na závěr vyslovit názor. Stát se nemůže na myslivost dívat vyloženě komerčně tak, jak bych to přirovnal: Chceš-li hrát tenis, tak si zaplať kurt na jak dlouho chceš a nebo jinak máš smůlu. Musí si uvědomit, že drobní řadoví myslivci udělali spoustu a spoustu práce. Myslivost je součástí kultury, tradic a péče o přírodu a zavrhnout toto vše jen proto, že bych myslivost zkomercializoval, by byl zločinný čin. Ale na druhou stranu si myslivci musí uvědomit, že zvěř nemůže poškozovat pole či les a že ani sama myslivost nemůže být provozována na účet společnosti.

Ing. Jiří KASINA