Uměle odchovaný tetřívek potřebuje pro své přežití ve volné přírodě kvalitní potravu

Strnady – 27. března – Od poloviny dvacátého století prudce klesají stavy tetřevovitých v České republice (ČR) i celé střední Evropě a klesající populační trendy se objevují i v evropském těžišti areálu jejich výskytu – Skandinávii. Propad stavů tetřívka obecného je přitom nejmarkantnější. Příčin tohoto stavu je více a je zřejmé, že se jedná především o změny životního prostředí, ale také o predační tlak a některé další antropogenní faktory. Zvýšení počtů úspěšně přežívajících tetřívků v přírodě však není jednoduché.

Jedním z významných problémů při reintrodukcích hrabavých ptáků je jejich nízká biologická kvalita a schopnost adaptace voliérově odchovaných jedinců na podmínky života ve volnosti. Kromě jiného se jedná o to, aby uměle odchovaní, reintrodukovaní ptáci byli schopni vyhledávat a přijímat přirozenou potravu. V praxi se ukázalo, že většina vypuštěných tetřívků, kteří byli následně nalezeni uhynulí nebo ulovení predátory, byla výrazně vyhublá.

Uvedený problém je zřejmě zásadní pro úspěšné reintrodukce a vědci z Útvaru myslivosti VÚLHM, v. v. i., jej řešili v rámci projektu č. TH04030524, Model zachování a rozvoje biodiverzity stanovišť a populací tetřevovitých v oblasti Králického Sněžníku, podpořeného Technologickou agenturou ČR. Výsledky pak publikovali v článku Zvýšení biologické kvality jedinců tetřívka obecného připravovaných pro záchranné programy, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 4/2023. Článek přispívá k řešení jak posílit populace, jejichž početnost je již pod úrovní biologického minima, a dále pro reintrodukce na lokalitách s rekonstruovaným prostředím.

Spektrum potravy tetřevovitých se v průběhu roku výrazně mění a je specifické oproti jiným druhům hrabavých. Tomu je přizpůsoben i jejich trávicí trakt, ve kterém sehrává významnou úlohu zdvojené slepé střevo (domácí kuři jej mají několikrát kratší). Je to proto, že tetřevi přijímají (především v zimě) těžce stravitelnou potravu s vysokým obsahem celulózy. V této době jsou jejich slepá střeva teprve plně funkční (oproti vegetačnímu období).

Vědci zjistili, že například skotští sněžní kurové, chovaní v zajetí a krmení peletami, měli slepá střeva zkrácená o 48 % a tenká střeva o 28 % oproti volně žijícím ptákům. Právě tato skutečnost je jedním z významných faktorů snížené biologické kvality a zvýšené mortality uměle odchovaných tetřevů a tetřívků ve volnosti. Proto také dochází u těchto jedinců k problémové adaptaci na přirozenou potravu.

U těchto ptáků, v důsledku nevyváženosti jednotlivých složek potravy, nefunguje zažívací trakt odpovídajícím způsobem. Následně dochází k vyhubnutí ptáků, k nárůstu parazitace atd., což má za následek jejich úhyn nebo ulovení oslabených jedinců predátorem.

Pro krmení tetřevovitých jsou u nás i v zahraničí používány většinou různé granulované směsi nebo směsi sestavené pro holuby a papoušky. Toto krmivo je pak doplňováno přírodními krmivy. Ve voliérových chovech by se měla potrava tetřevovitých co nejvíce blížit potravní nabídce dostupné ve volnosti.

Její doporučované složení dle sezóny je takové, že například v lednu a únoru by měla obsahovat větvičky smrku a borovice, jalovec, lísky, břízy, vrby, osiky a cibuli. V červenci a srpnu by měly být předkládány keříky borůvky, brusinky, osika, vrba, modřín, jetel, rybíz, salát, pažitka, řeřicha, kapradí a další.

Ve voliérových chovech je celoroční použití směsi semen nutností. Na základě výzkumu a exaktně stanoveného obsahu živin v přirozených složkách potravy vědci navrhli recepturu krmné směsi pro tetřevovité chované v zajetí, která akceptuje potřeby přípravy ptáků na pobyt ve volnosti.

Složení krmné směsi: oves setý nebo oves nahý 20 %, proso seté 10 %, pohanka obecná 7 %, kukuřice sp. 5 %, pšenice sp. 5 %, čirok sp. 5 %, hrách setý 6 %, čočka jedlá 5 %, brukev řepka 1 %, slunečnice roční 5 %, konopí seté 3 %, len setý 3 %, ostropestřec mariánský 2 %, borovice lesní 3 %, jeřáb ptačí nebo černý rybíz 10 %, vřes obecný 5 %, sušené vývojové stadium potemníka moučného, moučný červ 5 %.

Zvýšený obsah tuku ve směsi by měl přispět k překonání prvního období po vypuštění ptáků do volnosti a potravního strádání. Snížený obsah vlákniny je třeba v chovu saturovat paralelním podáváním přirozených krmiv. Výběr potravy může být do jisté míry ovlivněn i pohlavím a věkem ptáků. Vědci uvádějí, že na podzim je potrava tetřívků velmi chudá na živočišné bílkoviny (hmyz zjištěn jen v 10 % volat), které jsou více zastoupeny u samic. Podle charakteru lokality se v potravě tetřívků objevují i zemědělské plodiny, a to jetel luční, oves setý a další.

Na základě zjištěných informací a originálních šetření vědci do krmné směsi zakomponovali jak divoce rostoucí, tak kulturní druhy rostlin. Jedná se o semena borovice lesní, sušené plody jeřábu sp., semena a sušený list vřesu nebo zemědělské druhy zastoupené např. ovsem setým. Dále jsou to plodiny se specifickými vlastnostmi jako luštěniny, olejniny a některé další druhy, které mají dietetické účinky, například pohanka obecná, popřípadě len setý nebo ostropestřec mariánský. Volně žijící hmyz, reprezentující živočišnou složku potravy tetřívků byl ve směsi nahrazen sušenými moučnými červy.

Další podstatnou vlastností navržené směsi pro tetřívky připravované pro reintrodukci je její sestavení výhradně ze semen, sušených prýtů a plodů, což umožňuje potřebný rozvoj zažívacího traktu juvenilních jedinců a následně jejich schopnost plně využívat přírodní zdroje potravy po vypuštění do volnosti. Navržená krmná směs pro tetřevovité musí byt k dispozici kuřatům již po prvním týdnu jejich věku, i přesto, že se v tomto věku ještě živí téměř výhradně živočišnou potravou.

Třetí vlastností navržené směsi je, že jejím zkrmováním si ptáci osvojí tvar, barvu, velikost a další charakteristiky přirozené potravy, jejíž vyhledávání a příjem po vypuštění do volnosti je u nich již fixováno (nehledě na adaptovaný gastrointestinální trakt).

Článek Zvýšení biologické kvality jedinců tetřívka obecného připravovaných pro záchranné programy je ke stažení zde: https://www.vulhm.cz/files/uploads/2024/01/712.pdf

Autoři článku: František Havránek, Jan Cukor, Lucie Hambálková, VÚLHM, v. v. i., Boris Hučko, ČZU v Praze; e-mail: fhavranek@centrum.cz

Podle originálu připravil Ing. Jan Řezáč, VÚLHM, v. v. i., e-mail: rezac@vulhm.cz