Zvěřinářské trhy na Lounsku nabízely dříve velkou lahůdku - maso z veverek

Platba deputátem existovala nejenom v době, kdy ještě nebyly peníze, ale někde se s tímto způsobem platby setkáváme dodnes. U nás byly známé již ve 14. století například na severu Čech daň veverčí a zaječí. Podle urbáře z roku 1381 zaplatil například nájemce louky majiteli deputátem 30 veverek za rok. Také obec Hejnice byla povinna odevzdávat ročně na zámek 66 veverek. Je pravděpodobné, že tato daň byla zavedena i na okrese Louny, protože až do poloviny dvacátého století zde byla veverka velmi hojná. Do té doby totiž byla považována za lahůdku a byla také hojně prodávána na zvěřinářských trzích. Podobně existovala i zaječí daň a sedláci nebo myslivci, kteří se domluvili s majitelem pozemků, mu za možnost celoročního odlovu odevzdávali dohodnutý počet zajíců.

Od 15. století do poloviny 18. století platila i daň čihadla. Za povolení se platilo majiteli pozemku někdy i 30 kop sýkorek nebo stehlíků měsíčně. Velmi ceněný byl deputát v podobě kvíčal, které byly považovány za delikatesu. Ročně se z čihadla odevzdávalo 12 až 14 kvíčal, nebo se platilo 39 až 45 krejcarů.

Jedna z posledních daní byla vrabčí daň, kterou vyhlásila Marie Terezie v roce 1749. Podle tohoto nařízení musel sedlák v nížině ročně odevzdat 12 vrabčích hlav, sedlák v podhůří osm a na horách šest hlav. I když maso vrabce bylo hodnoceno jako afrodiziakum zvyšující potenci u mužů, daň byla zavedena kvůli škodám, které vrabci působili na polích. Na okrese Louny s touto daní pravděpodobně souvisí i název Vrabčího kopce u Lenešic a další čtyři kopce v Českém středohoří. Jak se však s touto daní vypořádali na Markvarci, není známo, protože ještě v roce 1890 tam údajně nebyli žádní vrabci.