Zvěř potřebuje lidskou pomoc

Na pravidelnou péči myslivců je v zimě do značné míry odkázána lesní zvěř. Obzvláště letos, kdy je vrstva sněhu v lesích i na polích nebývale vysoká, by se bez lidské pomoci jen těžko obešla.

"Členové mysliveckých sdružení musejí všechna krmicí zařízení dostatečně zásobovat kvalitním senem nebo takzvanou letninou, což jsou sušené výhonky kopřiv, maliníků či větévky terminálních výhonků listnáčů, tedy potrava bohatá na vitaminy. Předkládají se i lesní plody, sušené jeřabiny a jako zdroj vitaminů a vody také krmná řepa nebo mrkev," vysvětluje veterinární lékař Jaroslav Holec, místopředseda Okresního mysliveckého spolku Českomoravské myslivecké jednoty.

Nezbytnou složkou přikrmování spárkaté zvěře jsou také kaštany a žaludy, protože obsahují nenahraditelné třísloviny, látky, které podporují trávení.

Kromě pravidelného zásobování krmelců se myslivci snaží také o to, aby v jejich honitbách byl klid. Pohyb v hlubokém sněhu je pro zvěř velmi namáhavý, vysiluje ji, a zvířata tak ztrácejí nastřádané rezervy energie. Při útěku zmrzlým sněhem často dochází k bolestivým zraněním nohou. Klid musí být především v okolí krmelců, kde by zvěř měla mít možnost zalehnout a odpočinout si.

"Zimního období bohužel využívají skupiny velice dobře vybavených pytláků. Střílejí zvěř u krmelců a nedávno jsem viděl v televizi, že z takto zabité laně odřízli jen nejkvalitnější maso a nechali ji ležet. To je velice kruté," mračí se veterinář.

Ten připomíná i další zvěř, o niž se člověk v zimě musí starat, aby nestrádala. Kachny dostávají zrní na okrajích nezamrzlých vodních ploch, kde se zdržují, potravu dostávají bažanti i koroptve, jimž myslivci dokonce staví přístřešky. Speciální krmelce mají také zajíci.