Znečištění vodstva nahrává vzniku mořských pouští

Pokud má být problém se znečištěním vodstva na Zemi vyřešen, musí být bezpodmínečně upuštěno od současných zemědělských praktik, které propagují používání agrochemikálií a opomíjejí negativní dopady těchto látek na životní prostředí.

Kvalita vody v říčních tocích i v mořích a oceánech se neustále zhoršuje. Podle CNN se tak děje v důsledku nešetrného používání chemických látek v zemědělství - ty se totiž z půdy dostávají do řek a následně do moří a oceánů, kde mohou zapříčinit vznik tzv. mrtvých oblastí či "mořských pouští". Jednou z takovýchto mrtvých oblastí je i část Mexického zálivu.

Soudobé zemědělství využívá v hojné míře různé chemické látky, například hnojiva. Ta se však z půdy dostávají do vodních toků a z nich následně do moří a oceánů, kde podporují růst vodních řas, které spotřebovávají obrovské množství kyslíku. Nedostatek kyslíku pak zapříčiňuje vznik mrtvých zón - oblastí bez života. A jedna z nich se nachází i v Mexickém zálivu. Veškerý život je zde vytlačován směrem k pobřeží, což mimo jiné způsobuje například zvýšený výskyt žraloků v pobřežních oblastech. Velikost mrtvé zóny Mexického zálivu se každoročně mění, již v roce 1999 však měla rozlohu přes 20 000 km2.

Podle OSN se v období od 60. let 20. století do roku 2003 - ruku v ruce se zintenzivňováním zemědělství - výskyt mrtvých oblastí v mořích a oceánech každé desetiletí zdvojnásoboval. CNN rovněž uvedla, že například v řece Mississippi se za posledních padesát let výskyt nebezpečných chemických látek pocházejících ze zemědělských výrob ztrojnásobil. Ochránci životního prostředí pak podle CNN varují, že v případě zvýšení produkce biopaliv vyráběných z kukuřice ze současných 57 na předpokládaných 136 milionů metrů krychlových v roce 2022 se obsah nebezpečných látek v řece Mississippi zvýší až o 19 %.

Zdrojem většiny nebezpečných látek, které se do vod dostávají, je, jak již bylo uvedeno, zemědělství. Když množství dešťové vody překročí jistou míru, půda již není schopna vláhu přijímat. V tento moment se nebezpečné látky - konkrétně například sloučeniny fosforu či dusíku - vyluhováním začínají dostávat do vodních zdrojů a do podzemních vod. Nebezpečné látky však nemusejí nutně pocházet pouze z chemických přípravků pro zemědělství, jsou totiž obsaženy i ve výkalech hospodářských zvířat.

Důkazem toho, jak závažný problém s kvalitou vody - zejména v rozvojovém světě - může nešetrné zemědělské hospodaření způsobit, mohou být například Filipíny. Tam se podle Greenpeace od roku 1961 do roku 2005 zvýšila míra používání hnojiv o 1000 %. Toto zvýšení mělo velmi negativní dopad na kvalitu zásob vody. Greenpeace uvádí, že ve třiceti procentech testovaných filipínských studní byl podíl nitrátů vyšší, než je jejich nejvyšší přijatelný obsah stanovený pro pitnou vodu Světovou zdravotnickou organizací. Podle filipínského Národního úřadu pro ekonomiku a rozvoj přitom 37 % znečišťujících látek pochází právě ze zemědělské výroby.

Závažný problém s kvalitou vody byl zaznamenán i v Číně, kde je podle vědeckých výzkumů silně znečištěno v důsledku rostoucí populace a zintenzivňování zemědělství 44 % všech říčních toků. Problém je stále vážnější, protože na mnoha místech země již v minulosti zapříčinil přerušení dodávek pitné vody.

Podle CNN je zjevné, že pokud má být problém se znečištěním vodstva na Zemi vyřešen, musí být bezpodmínečně upuštěno od současných zemědělských praktik, které propagují používání agrochemikálií a opomíjejí negativní dopady těchto látek na životní prostředí, potažmo nepřímé dopady na zdraví lidstva. Mnozí z environmentalistů proto poukazují na nezbytnost přechodu k organickému zemědělství.