Zákon zůstal věrný komunismu

Miloslav Kučera

Hodně se od roku 1989 změnilo. Můžeme si užívat individuální svobodu k vyjádření názorů, cestování po světě, podnikání a získávání majetku. Zvykli jsme si, že hlavním posláním policie a armády není represe lidí, ale jejich ochrana, nebo že podniky už neřídí dělníci z pomocné školy, jejichž jedinou kvalifikací byla rudá hvězda na prsou. Jen myslivecký zákon, kterým se nyní začíná zabývat Senát, těmto změnám odolal.

Pokud jste vlastníkem pozemku, nemůžete se svobodně rozhodnout, jestli se na něm zvěř střílet bude či nebude, a pokud jich nevlastníte obrovské množství, nemůžete se o zvěř starat podle zákonných podmínek sám, ani se nemůžete rozhodovat, komu toto právo svěříte nebo pronajmete. Po hlasování ve sněmovně zůstal zákon věrný komunistickým představám. Podle nich není myslivost službou krajině, zemědělcům a lesníkům, službou, která sice pečuje o zachování zvěře v krajině, ale zároveň rovnocenným způsobem chrání zemědělské a lesní kultury a zájmy ostatních obyvatel. Tak ji chápe vyspělý svět. U nás máme zákon, který umožňuje zneužívat výkon práva myslivosti k intenzívnímu chovu zvěře a zúžení činnosti na pouhý lov zvěře. V "českém vydání" jde o právo provozovat tuto činnost nadřazeně nad jakoukoliv jinou zájmovou činností ostatních občanů, nadřazeně i nad zájmy hospodářů na zemědělské a lesní půdě, dokonce i nad některými zájmy státu v oblasti ekonomiky a péče o krajinu.

Myslivci totiž mají možnost zakázat ostatním lidem vstup do krajiny a omezit je tak v jejich individuálních zájmech o rekreaci, sport a poznávání. Mohou zakázat chovatelům koní nebo tažných psů, aby se s nimi vydali do krajiny, mohou zařídit zákaz fotografování zvěře a ptáků. Zemědělec se nesmí svévolně rozhodnout své plodiny sekat, stříkat ani hnojit a pokud by je chtěl sklízet v době, kdy si myslivci naplánují hon nebo nějakou jinou akci na jeho polích, nemá právo jim říci "Dnes ne, teď potřebuji sklízet". Vše samozřejmě pod nemalými pokutami. Myslivci navíc mají možnost si postavit svoje stavby a zařízení na pozemku i proti vůli jeho vlastníka! Myslivci mohou užívat zbraň v otevřené krajině, v kontaktu s ostatními obyvateli bez minimálních psychologických testů a své zájmy budou hájit i prostřednictvím "myslivecké stráže", která disponuje většími pravomocemi než státní policie!

Na základě tohoto zákona se o myslivce budou "starat" stát i kraje, a to organizačně, personálně i finančně, bez ohledu na to, jestli je dost financí na školství, zdravotnictví nebo silnice. Proč musí stát podporovat činnost, o kterou se uchází řada dalších zájemců, ale nemůže na druhé straně využít tohoto zákona ani k nařízení, aby prováděli ochranná opatření proti šíření vztekliny, moru prasat nebo jiných nebezpečných nemocí? Zastřelená zvěř se okamžikem odlovu stává majetkem myslivců, ale škody způsobené přemnoženou zvěří na zemědělských kulturách budou prakticky nevymahatelné, protože hospodář do vzrostlých kultur, které dozrávají, již nevstupuje a nedokáže tedy uplatňovat škodu do dvaceti dnů od jejich vzniku, jak stanovuje zákon. To si poslanci zemědělského výboru dobře uvědomovali. Vždyť právě jsme před několika týdny na škody, které hradí stát, schválili termín "do patnácti dnů, kdy se o škodě dozvěděl, nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy škoda vznikla". Kde tedy zůstala úcta poslanců k právu?

Bohužel nemůžeme spoléhat na to, že ve většině honiteb nedochází ke konfliktům mezi vlastníky a uživateli mysliveckého práva, ani na to, že drtivá většina občanů, kteří myslivost dělají, jsou rozumní, dobří a poctiví lidé. Zákony totiž nesmějí vytvářet prostor pro zneužívání moci a popírání základních práv vlastníků. Ve sněmovně šlo o bitvu několika mocných činovníků z Českomoravské myslivecké jednoty o nedotknutelnost jejich impéria. Novelizace zákona byla účelovým tažením proti možnostem ukončit pronájem tam, kde se tito mocnáři chovali k vlastníkům opravdu bezohledně. Založit nově honební společenstvo je proto téměř neuskutečnitelné - mimořádně složité a drahé. Poctiví myslivci byli jen "účelově použiti" pro vytvoření živého štítu, aby obhájci novely mohli mluvit o údajné snaze celoplošně myslivost likvidovat.

Lobbování ve sněmovně překročilo meze etiky, spravedlnosti a demokracie. Přitom k vítězství myslivců stačilo tak málo. Část poslanců získali umožněním střelby do zvěře, dost jich zastrašili tím, že ve svém časopise začali doporučovat koho volit a koho ne... Je děsivé, na jak laciných nohou stojí naše demokracie.

Autor je poslanec, stínový ministr zemědělství ODS