Záhada radioaktivních prasat

Zpočátku to vypadalo hrůzostrašně. Když vám někdo řekne, že kolem vaší chalupy špacírují radioaktivní prasata, krev ztuhne v žilách. V Šumperku a okolí šla dokonce fáma, že se to dávno vědělo, ale tajilo a že člověk už nemůže ani do lesa na houby, protože pak přijde domů a aby se hodinu sprchoval, jinak riskuje rakovinu. I když jsou fámy kolem radioaktivních divočáku na Šumpersku značně přehnané, pan Běláska, hospodář Mysliveckého sdružení Ucháč Velké Losiny, se netají podezřením, že se kolem jejich honitby něco divného děje. Upřímně řečeno, není se co divit. V roce 1998 byl v honitbě uloven první divočák, v jehož svalovině byl zjištěn mimořádně zvýšený obsah radionuklidů cesia 137. Proti mnohaletému průměru, kdy se naměřené hodnoty pohybovaly pod 10 becquerelů (Bq) na jeden kilogram, ulovené sele jich mělo ve svalovině 215.

V říjnu 1999 byly u ulovených lončáků (mladé, loňské kusy) zjištěny už hodnoty 740 a 307 Bq. Ze 17 ulovených kusů na konci roku 1999 potom 11 mělo hodnoty vyšší než 600 Bq, z toho čtyři kusy dokonce od 1649 až po 7510 Bq! Vypadá to, jako by měsíc po měsíci stoupal doslova po skocích obsah radioaktivity v ulovených kusech.

Jakoby zčista jasna

Becqueler je jednotka, která popisuje zdroj radioaktivního záření, vznikajícího rozpadem jader atomů v určité látce za jednu sekundu.

Podle vyhlášky číslo 184/97 Sb. mohou obsahovat běžné potraviny v jednom kilogramu až tisíc Bq. Pokud jde o svalovinu lovné zvěře, hygienický limit pro povolení vývozu zvěřiny je 600 Bq. Považujeme-li však zároveň zvěřinu za potravinu nikoliv běžné spotřeby, pak citovaná vyhláška povoluje obsah radionuklidů až do 10 000 Bq. Lze předpokládat, že podíl zvěřiny na běžném stravování obyvatel je tak minimální, že ani tato relativně vysoká povolená hodnota nemá pro ohrožení lidského zdraví fatální význam.

Obtíž je ovšem v tom, kde se tak zčista jasná ona relativně vysoká koncentrace C137 ve svalovině černé zvěře vzala a proč najednou takový skok, když po celá dlouhá léta byly nálezy řádově nižší. A dále - proč zvýšená radioaktivita postihla pouze divočáky a ostatní lovná zvěř je čistá? Proč se zvýšená koncentrace radionuklidů nalézá hlavně v mladých kusech, a nikoli dospělých jedincích?

A konečně, proč byly zvýšené hodnoty objeveny právě v této lokalitě? Počátkem roku byl sice v Rychlebských lesích u Jeseníka uloven lončák kňourek s obsahem 2000 Bq, ačkoliv ostatní vyšetření divočáci z okresu Jeseník mají hodnoty jen do 84 Bq. (Vysvětlení je, že zvíře sem odmigrovalo právě ze Šumperska.

To vše vedlo k podezření, že někde v lesích kolem Velkých Losin narazila divoká prasata na místo, kde je zvláště intenzívní výskyt C137. Dokonce se mluvilo o sabotáži. Někdo prý chce myslivcům otrávit život, či dokonce znemožnit vývoz zvěřiny, a tak umístil na trase tahu migrujících prasat nějaký zdroj cesia, eventuálně nasypal ke krmelištím krmivo kontaminované radioaktivními látkami. Mělo byl dovezeno například z oblasti zasažené intenzívním spadem prachu obsahujícího C137 po černobylské havárii, tedy odněkud z Běloruska či Ukrajiny.

Sabotáž?

Zde ovšem konci veškerá legrace, protože pokud by tomu tak bylo, jde opravdu o zdraví, ne-li o životy lidí. Jedním z těch, kteří si lámali a patrně ještě lámou hlavu nad tím úkazem, je i MVDr. Sedláček ze šumperské veterinární správy. "To podezřeni na sabotáž došlo dokonce tak daleko, že mi myslivci přinesli vzorky krmiva, které drželi opatrně od těla. Prý že je určitě radioaktivní. Změření ukázalo, že nebylo, a dodnes neexistuje důkaz o nějaké sabotáži."

MVDr. Sedláček nicméně nabízí hypotézu, která by mohla fungovat. Soudí, že ke kumulaci C137 ve svalovině divočáků došlo změnou jejich stravování. Některá místa v oblasti Jeseníků byla po černobylské havárii vlivem povětrnostních podmínek zasažena radioaktivním spadem více než jiná. Vzápětí po roce 1986 bylo u zvěře v některých lokalitách Jeseníků naměřeno až 4000 Bq. V roce 1995 sice hodnoty klesly na minimum, avšak v posledních letech, tím, jak zanikly mnohé zemědělské podniky a mnohá obdělávaná půda na Šumpersku zůstala ladem, musela černá zvěř nasadit jistou dietu.

Ubylo totiž bramborových a kukuřičných polí, kde se prasata mohutně přiživovala. Navíc obsah radionuklidů v orné půdě rok od roku klesal, protože se sklízenou úrodou se snižoval i obsah cesia. Černá zvěř tak byla nucena hledat potravu v lese, kde půda obsahuje vyšší koncentrace radionuklidů než v orné půdě.

A dále... Divočáci, na rozdíl od srnčí, jeleni nebo drobné zvěře, jsou všežravci. Oblíbené lahůdky, jako jsou červi, larvy, hraboši, vyhrabávají z půdy. Tyto organismy žijí většinou pod povrchem v prostředí relativně bohatém na radionuklidy cesia, které v něm sedimentuje.

Původ v Černobylu

A konečně, "lesní" a vůbec živočišná dieta obsahuje výrazně méně draslíku než polní plodiny. Navíc máme-li věřit údajům úřadů, množství draslíku v orné půdě a tím i plodinách mnohde ubývá už jen proto, že se snížily dávky strojených hnojiv. To způsobilo relativní draslíkový dluh v organismech černé zvěře.

Jak mi potvrdil ing. Ivan Kleisner z kliniky nukleární medicíny vinohradské Fakultní nemocnice, místo v tkáních "uvolněné" draslíkem může zaplnit cesium, které se chemicky chová stejně a metabolizuje jako draslík. Zde je možná i odpověď na to, proč zvýšenou radiaci vykazují mladé kusy, lončáci. U nich je totiž potřeba draslíku v potravě markantně vyšší než u dospělých.

Pokud tato hypotéza platí, zbývá už jenom vysvětlit, proč se toto všechno odehrává právě v lokalitě Velkých Losin na Šumpersku.

Nabízí se samozřejmě nejjednodušší vysvětlení, koneckonců konstatovala to i porada svolaná nedávno na šumperský Okresní úřad, že cesium je původu černobylského a že daná oblast to vlivem povětrnostních podmínek odnesla v roce 1986 hůře než jiné.

Inženýrka Irena Malátová ze Státního ústavu radiační ochrany konstatuje, že se na Šumpersku neděje nic neobvyklého. Vyšší koncentraci cesia v lokalitě připisuje tomu, že pod vrstvou půdy je nepropustné podloží, takže nemůže migrovat do hloubky. Navíc dosavadní počet měření nepovažuje za dostatečný pro to, aby byl obsah radionuklidů v divočácích považován za jakkoli alarmující.

V následujícím období budou shromažďovány další údaje, které prokáži, zdali se děje něco mimořádného. Ing. Malátová také nepovažuje dosavadní počet měření za dostačující k tomu, aby bylo možno říci, že se obsah C137 v černé zvěři zvýšil skokem.

Guláš ano, ale s mírou

Navíc... Například na Klatovsku byly u lovné k zvěře včetně divočáků [ před sedmi lety naměřeny podobně koncentrace C137, které se od předchozího průměru lišily v jednotlivých kusech až ve čtyřech řádech, podobně jako na Šumpersku. Názor hygienické služby tehdy byl, že nejde o nic mimořádného, že dlouhodobé hodnoty jsou v podstatě konstantní, s tím ovšem, že lidé konzumující tuto zvěřinu by o obsahu radionuklidů měli být informováni.

Obávám se ovšem, že lidem, kteří jsou v souvislosti s radiaktivitou náchylní vidět všude belzebuba, nebudou tato ujištění stačit, jakkoli není racionální důvod o nich pochybovat. Obtíž je v tom, že zatím nedostatečné množství naměřených údajů poskytuje stále možnost nejrůznějších spekulací o původu C137 na Šumpersku, protože nikdo si netroufne vyloučit jiný než černobylský zdroj úplně na sto procent. To souvisí mimo jiné i s množstvím finančních prostředků, které mají veterinární správy na svá vyšetření k dispozici.

Přesto však buďte ujištěni, že dáte-li si gulášek z divočiny obsahující byť i těch 10 000 Bq, rozhodně vám to neublíží. Jako každodenní dietu ho však lze sotva doporučit.