Zachování kvality pitné vody SE NEOBEJDE BEZ INVESTIC

Metro 9.6.1999

Zachování kvality pitné vody SE NEOBEJDE BEZ INVESTIC

Pražané pijí v současné době vodu ze tří českých řek: z Vltavy, která se mění na pitnou vodu v úpravně Podolí, z Jizery, která se upravuje v Káraném, a z Želivky, konkrétně z vodárenské nádrže Švihov. Kapacitně nejvýznamnějším zdrojem pitné vody pro Prahu je závod Želivka, který zásobuje Prahu z 62 procent - jde o největší úpravnu vody v ČR, která byla uvedena do provozu v roce 1972. Pitná voda je do hlavního města vedena štolovým přivaděčem dlouhým přes 50 kilometrů, maximální možná dodávka vody činí zhruba 7.000 litrů za vteřinu. Pouze vodou z Želivky je zásobována zejména Praha 4, 5, 6, 9 a 10. Velmi kvalitní vodu dodává do Prahy závod Káraný, odkud jde do veřejné vodovodní sítě směs podzemní a infiltrované vody z Jizery a odborníky je po řadu let považována za jednu z nejkvalitnějších v ČR. Tyto zdroje se na zásobování hlavního města podílí 25 procenty, především v Praze 2, 3, 8 a dominantně v Horních Počernicích. Podolská vodárna zásobuje zejména Staré Město a na výrobě pitné vody se podílí 12 procenty.

KONTROLA KVALITY: I když je pitná voda vyráběná ve zmíněných úpravnách skutečně vysoké kvality (a například závod Želivka dokonce provádí její ozonizaci, kterou se zlepšuje zdravotní zabezpečení vody a její organoleptické vlastnosti, takže různé "Dobré vody" v pet-lahvích nemají proti produktu přímo na výstupu z úpravny vizuálně i kvalitativně žádnou šanci), spotřebitele zajímá především kvalita vody na výstupu z vodovodního kohoutku. Čili až poté, co je k němu dopravena nějakou rourou (mimochodem - je velká škoda, a to nejen pro Pražany, že Želivští svou vodu neprodávají přímo). Obecně známým faktem totiž je, že při distribuci vody dochází k největší degradaci její kvality, přičemž stupeň této degradace je ovlivněn kvalitou potrubní sítě. Proto je třeba pitnou vodu kontrolovat. Důležité je přitom vědět následující: Čas od času se stane, že voda z kohoutku je rezavá, což je způsobeno právě poruchami vnitřního rozvodu či stářím vodovodních sítí. Porucha musí být samozřejmě odstraněna - nicméně železo, které vodu zbarvuje, není zdravotně závadné, a nikdo se tedy po něm neotráví.

VÝSLEDKY: Podle oficiální informační zprávy o kontrole kvality pitné vody v pražské distribuční síti se v loňském roce pohybovaly hodnoty sledovaných ukazatelů, včetně mikrobiologických, hluboko pod limity, které z hlediska jejich obsahu připouští norma ČSN 75 7111 Pitná voda. Kromě analýz prováděných společností Pražské vodovody a kanalizace (PVK) existuje také superkontrola ze strany hygieniků - i jejich zpráva konstatuje, že v loňském roce nedošlo k žádným závažným zjištěním, která by odhalila zhoršenou kvalitu pitné vody v distribuční síti. Pro letošní rok je v rámci programu kontroly plánován odběr pitné vody v 867 stálých a 374 variabilních vzorkovacích místech v rozsahu výběrových fyzikálně-chemických, mikrobiologických a biologických ukazatelů. Další vzorkovací místa v maximálním rozsahu ČSN Pitná voda (asi 100 ukazatelů) zahrnují 224 vzorkovací místa a další 642 vzorkovací místa zahrnují strategická místa v Praze a komory vodojemů s větší četností kontroly. Celkem je podle programu kvalita vody letos kontrolována na 2.107 místech Prahy. K tomu je třeba připočíst kontroly po poruchách a zásazích do sítě, případně prověření stížností, takže kvalita vody bude kontrolována zhruba na 2.500 místech s celkovým počtem ukazatelů 80 až 90 tisíc.

APEL NA OBČANY: Kromě výroby a distribuce pitné vody zajišťují Pražské vodovody a kanalizace také odkanalizování a čištění vod odpadních. Praha jako každé město produkuje značné množství splašků a průmyslových odpadních vod, které proudí veřejnou kanalizací v délce asi 2.900 kilometrů. Základ stokové sítě pochází v Praze z počátku 19. století a v hlavním městě jsou dodnes v provozu stoky starší více než 100 let, především v Karlíně, Nuslích, na Vinohradech či na Žižkově. Je tedy zřejmé, že údržba a čištění stok je velmi náročné. Míru náročnosti ovšem ovlivňují i sami Pražané - ti někdy chápou kanalizaci jako zařízení, kam lze vše vypouštět. Nebezpečné je přitom zejména vylévání jedovatých látek - veškerý odpad totiž končí na čistírnách odpadních vod, kde způsobují takové látky nesmírné komplikace - likvidují tzv. směsné kultury, které rozkládají organické znečištění. Náročnost čisticích procesů je ovšem přirozeně součástí nákladů promítajících se do cen vodného a stočného.

BUDOUCNOST: I když je dnes kvalita vody z úpraven i vody ve veřejné síti v Praze v zásadě nadstandardní (tuzemská norma kvality na pitnou vodu je přísnější než obdobné normy v zahraničí), potřebuje pražská distribuční i kanalizační síť značné investice do své modernizace. Při omezených domácích finančních zdrojích je proto pro PVK, a tedy i pro Pražany, důležitý vstup strategického investora, nejlépe zahraničního. PVK v současné době vlastní stoprocentně Fond národního majetku (FNM), podle privatizačního projektu by mělo ale v budoucnosti PVK vlastnit z 34 procent hlavní město a 66 procent by mělo být prodáno formou veřejné obchodní soutěže strategickému partnerovi. FNM přitom hodlá prodat majoritní balík ještě letos, což by bylo jenom dobře. Tuzemský trh s vodou je přitom u nás v zásadě ovládán zahraničními investory, jejichž vstup se zatím všude osvědčil. Je asi jedno, zdali v případě Prahy půjde o francouzskou společnost Generale des Eaux (majetkový podíl ve Vodárně Plzeň, Severočeských VaK, VOSS Sokolov a Jihočeské vodárenské), či konkurenční Lyonnaise des Eaux (VaK Karlovy Vary, Severomoravské VaK, Vodárenská Brno, Ostravské vodovody a kanalizace), nebo britskou společnost Anglian Water (Vodovody a kanalizace jižní Čechy, Severomoravské VaK). Důležitý je především čas. Informace o málem katastrofálním stavu pražské vodovodní sítě nejsou žádným imaginárním strašákem, i když se zatím jako by nic tragického neděje. Zájem ze strany zahraničních investorů o PVK (patrně všech tří uvedených společností) přitom je.

CO LZE POKAZIT: V privatizaci PVK, čímž je míněna zejména délka tohoto procesu, bude zřejmě klíčové stanovení podmínek nákupu majoritního balíku akcií. Plánovaných 34 procent pro Prahu by totiž mohlo hlavnímu městu umožnit blokaci některých podnikatelských rozhodnutí, což by zájmu zahraničních (ale jistě jakýchkoli jiných) investorů příliš neprospělo. Jde tedy obecně o to investora spíše přilákat než znechutit. Nevýznamná není ani vazba na současný stav státní pokladny - prodejem majoritního balíku akcií PVK by mohl FNM, čili potažmo stát, získat kolem jedné a půl miliardy korun - a tyto zdroje, ať již na jakékoli smysluplné účely, by se letos náramně hodily. Samozřejmě nejpodstatnější je ale praktický dopad privatizace pro spotřebitele pitné vody v hlavním městě. Ti naštěstí netuší, po čem si v případě distribučních vodních sítí šlapou. Voda jim teče (a jak již bylo řečeno, jedná se o vodu docela kvalitní), kanalizace funguje. Je otázka, jak dlouho se může takový stav bez potřebných investic udržet.

TEXT PETR HAVEL