Výr považuje sokolníka za rodiče

Sokolnictví - zdánlivě vznešená zábava, za níž se skrývají znalosti o životě dravců, ale především spousta času spojená s krmením, pozorováním a jejich cvičením. Kdysi oblíbený chov a způsob lovu na dvorech králů je dnes způsobem záchrany některých druhů s tím, že sokolník dokáže laikům předvést, jak dravec vypadá, a co dokáže.

Amatérský sokolník Ladislav Nagy ze Slaníku předvedl na strakonickém hradním nádvoří své sokolnicky vedené dravce, z nichž někteří pocházejí ze záchranné stanice.

"Poštolka vlastně vypadla z hnízda zdejšího hradu. Mám ji dokud se nenaučí létat a pak ji vypustím zpět do přírody. Dal jsem jí jméno Giči, což znamená malý," přibližuje její budoucnost sokolník, který své dravce předváděl návštěvníkům na nedávném Rumpálování.

Klidně sedící dravci sledovali své okolí. Zájem lidí viditelně přitahoval nádherný výr ušatý. Ve chvíli, kdy jej sokolník usadil na ruku, roztáhl výr svá křídla a předvedl se v celé své kráse.

"Výr měl obdobný osud. Jeho hnízdo zničili nezodpovědní lidé, a když se dostal jako mládě ke mně, byly mu tak čtyři dny a měl dokonce poraněnou nohu. Je však schopen návratu do volné přírody. Potíž je akorát v tom, že právě proto, že jsem ho získal ve stáří čtyř dnů, považuje mě za svého rodiče a je na mě dost fixovaný," vysvětluje zkušený sokolník, který o svých svěřencích dokáže se zaujetím vyprávět.

"Moje manželka mu dala jméno Hugo a on na ně slyší. Projevuje se i hlasem v podobě skřehotání. Bohužel výři jsou na tvrdém ústupu. Mnoho ochranářů, kteří jsou v tomto směru kompetentní, si neuvědomují, že výr má nezastupitelnou funkci v přírodě. Rozpozná slabá, nemocná či poraněná zvířata a nedělá rozdíly mezi bažantem, zajícem, ale třeba i liškou či kunou. Je nesmírně silný. Měl jsem však možnost letos monitorovat hnízda výra. Ze třiceti hnízd, o kterých jsme věděli v rámci Jihočeského kraje, se ani jedno vejce nevylíhlo. To je nepředstavitelná budoucnost tak krásného dravce, který žije v přírodě odjakživa a byl tady dříve než my, lidé," hodnotí smutnou bilanci Ladislav Nagy.

"Káně se ke mě dostalo po vichřici, lehce zraněné a vyhublé. Až se zmátoří a bude v pořádku, vrátím ho zpět do přírody," přibližuje sokolník budoucnost, která čeká dravce klidně sedícího na bidýlku. Káně se jmenuje Teo, a jak nám sokolník prozradil, je to polovina latinského jména Bu Teo, což znamená káně.

O kousek dál sedí samice jestřába. Typická kresba peří na hrudi a žlutá barva lemující zobák svědčí o tom, že jde o mladého ptáka.

"Jestřábí samici mám pro sokolnické účely. Chci ji využívat k sokolnictví. Získal jsme jí od svého přítele z bažantnice u Chebu. V bažantnicích je prioritní odchov bažantů a jestřáb je jejich přirozený predátor. To neznamená, že je-li v takové lokalitě jestřábí hnízdo, mláďata se po vylíhnutí odeberou a dají se sokolníkům, kteří se o tyto nádherné ptáky velmi fundovaně a odborně postarají," vysvětluje Ladislav Nagy výjimečnou praxi.

"Jestřábici mi dal předseda klubu sokolníků Václav Svoboda, takže jsem jí dal jméno Vaška, na jeho počest. Má pro mě nesmírnou cenu.

Ve štěkeňském lomu je více jak dvacet třicet let starých hnízd, v nichž každoročně hnízdí výr. Lom obhospodařuje německá firma, která má výjimku ze zákona a ruší ho v době hnízdění, i když to kategoricky popírají," hodnotí stav Ladislav Nagy.

"Jsem členem Klubu sokolníků při Českomoravské myslivecké jednotě. Mezi naše povinnosti patří nejenom cvičit dravce, ale je to i požitek z lovu, kdy kořist má padesátiprocentní šanci na to, aby unikla. To znamená, že pokud je zdravá, tak prostě dravci unikne," komentuje lov prostřednictvím dravého ptáka sokolník.

"Realita je taková, že skutečně u dravců je deset útoků na jeden úlovek, což je pro dravce náročný lov. A pokud se v přírodě u zvířat vyskytnou handicapy nebo nezkušená mláďata, tak potom zde právě dravý predátor plní selektivní funkci, kdy vybírá nedochůdčata a likviduje je. Tak to matka příroda zařídila, že jeden se živí zrním a druhý masem. Není ani proč se pozastavovat nad tím, že dravci nebo některé sovy se živí jinými tvory. Člověk není výjimkou," vysvětluje Ladislav Nagy.

Sám má záchrannou stanici a většinu zvířat, která se k němu z nějakého důvodu dostanou, vrací zpět do přírody.

"Velmi úzce spolupracuji s městskou policií a zažil jsem zvláštnosti s kosy. V mnoha stanicích, pokud tam přijdou kosí jedinci jako handicapovaní, tak je zkrmí dravcům. Já si s nimi dám práci a vyléčím je a musím říci, že jsou to velmi učenliví a inteligentní ptáci. Zažil jsem s nimi nepředstavitelné zážitky, když už potom byli dospělí, lítali mi volně kolem baráku, sedali na parapet na okně a domáhali se, abych je nakrmil," dodává s úsměvem,

"Nejsem tedy naivní, abych si myslel, že když jsem je vrátil do volné přírody, že tam bude dalších deset let kos žít. Možná že ho skutečně za týden potom, co jsme jej vypustil, chytnul krahujec a zabil ho. Ale to je přece přirozený koloběh života a přírody," uzavírá své vyprávění o dravcích Ladislav Nagy.

"Já mezi tím rozdíl nedělám. Zkrátka, když zvíře potřebuje pomoc, tak jí u mne dostane."