Voda je strategická surovina

V letošním předvolebním období najednou z povědomí čtenářů tisku a činnosti politiků jakoby vypadlo nesmírně důležité téma, o němž se přesto přímo nebo nepřímo bude jednat i v současných volbách. Jde o jeden z největších strategických problémů dneška, který tak trochu nesprávně je ve skrytu boje o naftová pole a naleziště zemního plynu. A přitom jde o mnohem důležitější strategickou záležitost ovlivňující každého z nás a život budoucích generací, jde vlastně vůbec o přežití lidstva, i když se to tak, protože zdánlivě je čas, vůbec nezdá. Podle Evropské vodní charty, vyhlášené 6. května 1968 ve Štrasburku: Bez vody není života. Voda je drahocenná a pro člověka ničím nahraditelná surovina...

Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Proto se také globalizované společnosti ve světě kromě nalezišť ropy a ropovodů zaměřily i na ovládnutí trhu s vodu. U nás státní monopol byl rozbit už brzy po převratu. Velký nabízející se zisk přitáhl velké množství provozovatelů, kteří získali nejen vodovody a kanalizace, ale přímo i zdroje kvalitní pitné vody, ač podle horního zákona, co je v zemi, by mělo patřit státu. Dnes podle úřední statistiky vlastní tyto zdroje a provozy na tři sta padesát provozovatelů, z nichž velká část je v zahraničních rukou. Tím jsme bohužel nesplnili základní ustavení zmíněné Evropské vodní charty, neboť byl narušen její X. bod, v němž se praví: Voda je společným majetkem, jehož hodnota musí být všemi uznávána.

Boj o vodní zdroje neprobíhá tak otevřeně, jako je tomu v případě nafty. Mezinárodní kapitál je si však vědom jejich důležitosti a krok za krokem je začíná ovládat. Plíživě se blíží ke svému cíli, aby v jeden okamžik se hlavní zdroje a jejich využití dostaly pod jeho kontrolu. Jde o jeden z největších cílů obchodní politiky příštích desetiletí. I proto mnohé německé, britské, francouzské, italské a další firmy začaly již pronikat na náš trh a převzaly v některých místech komplet zásobování vodou, i další služby s tím spojené. Nejde pochopitelně jen o vodu pitnou z Novohradských hor a jiných lokalit, ale i o zdroje minerální vody.

V současné době, alespoň podle informací z tisku, probíhá boj o ovládnutí trhu dalšími globalizovanými firmami, které jsou v rukou zahraničního kapitálu, anebo v nichž zahraniční investoři hrají podstatnou úlohu. Jde o ovládnutí Poděbradky zahraničním producentem Antoniem Pasqualem, který již vlastní Karlovarské minerální vody (Mattoni) a Dobrou vodu. Případná fúze může znamenat zdražení produkce, protože nově vzniklý subjekt by se stal určujícím na trhu s vodou. Není ovšem mou věcí, abych varoval před podobnými úskalími, ale chci upozornit na nebezpečí, které vyplývá z laxnosti našich státních orgánů a může v budoucnu vyvolat značné životní komplikace našemu obyvatelstvu, a dokonce náš stát se stane i svým způsobem vydíratelným. Voda je skutečně majetkem všech. Už prodání zdrojů soukromým firmám, z nichž značná část je ze zahraničí, nesvědčí o schopnosti se postarat o budoucnost našich dětí, našeho národa. Je jistě pravdou, že u prodeje těchto zdrojů a dalších služeb stály polistopadové vlády, především ty, kde hlavní slovo měli představitelé občanských demokratů, a dnešní vláda sklízí jen ovoce špatných rozhodnutí z minulosti, ale ani to ji neomlouvá. Rozhodnutí o privatizaci musí vytvářet určitou stabilitu.

Globalizované kapitalistické firmy, vědomy si toho, že brzy obchod s vodu bude jedním z nejvýznamnějších kšeftů vůbec, se pochopitelně na tento obchod připravují, a pokud se jim dnes nezabrání, aby úplně ovládly vodní zdroje a jejich distribuci, staneme se rukojmími ve svém vlastním domě, v České republice. I to je třeba mít na paměti, že i o to v těchto volbách jde.