ÚVODNÍK

Ota Buršík

Vážení čtenáři,

tak se nám opět blíží začátek jelení říje. Mnozí si klademe otázku, jaká asi bude? Vždyť o úbytku trofejové zvěře vyšších věkových tříd se mluví již několik let.

Stavy jelení zvěře budou v podmínkách nových nájemních smluv, v honitbách, kde je jelení zvěř normována, podrobeny velké zatěžkávací zkoušce. Docílit ve velice krátkém časovém horizontu dohodnutých stavů, které jsou nižší než "vyhláškové" normované stavy, je opravdu obrovským úkolem, zvláště pokud chceme ponechat do dalšího chovu jen ty nejlepší jedince.

Úplně jiná situace je ovšem v honitbách, kde jelení zvěř normována není, a přesto se v nich trvale vyskytuje, byť je tam nežádoucí. Příčin, proč tomu tak je, je jistě více. Hlavní důvod však vidím v tom, že v těchto honitbách je záměrně "šetřena" holá jelení zvěř. A nebojím se říci, že je celoročně hájena. Důvod je prostý: budeme-li mít v honitbě laně, budou tam i jeleni. Pokud jsme však nastavili tvrdá opatření tam, kde je jelení zvěř normována, daleko tvrdší podmínky by měly platit v honitbách, kde normována není. Jinak nastává paradoxní situace, že lepší je jelení zvěř vůbec nenormovat, a přece ji, i když tajně, chovat.

Uplatnění § 36 zákona o myslivosti (lovit samčí zvěř a samičí zvěř do stáří dvou let bez omezení a plánu lovu) nepovažuji u jelení zvěře za šťastné řešení, pokud nebude každý ulovený kus podroben kontrole tak, jak je tomu nyní v honitbách LČR. Daleko účinnější by bylo uplatnění § 39 (snížení stavu zvěře a zrušení jejího chovu), tzn. direktivně uložený odstřel holé zvěře v určitých počtech. Co se týče jelenů - povolil bych za ulovené např. tři kusy holé zvěře odstřel průběrného jelena, a to i ve vyšší věkové třídě. Jinak si i nadále ve sběrných místech zvěřiny můžeme prohlížet stokilové laně s hřívou, dodávané právě z oblastí, kde není jelení zvěř normována, a podivovat se nad tím, kam se ztrácejí jeleni starších ročníků. Bylo by však nespravedlivé tvrdit, že se tak dosud dělo pouze v honitbách, kde jelení zvěř není normována. Touha po silnějších trofejích někde vedla až k vybíjení jelenů s myšlenkou, že nějací od sousedů zase přijdou, zvláště když zašetříme laně.

A tak poctivý přístup skutečných myslivců k odstřelu holé zvěře a průběrných jelenů byl málo platný, neboť areál jelení zvěře je rozsáhlý a stačí jedna nebo dvě honitby v oblasti, aby byl dobrý úmysl zmařen. A výsledek? Stavy jelení zvěře sice mírně poklesly, ale to vše na úkor kvality. Jistě neradostné konstatování.

Lze pouze doufat, že alespoň částečnou nápravu tohoto stavu by měly přinést nově připravované oblasti chovu. Trvalým řešením je pak kontrola ulovené zvěře, a to ve všech honitbách. Jen tak lze docílit kýženého snížení stavů, aniž ohrozíme požadované zastoupení poměru pohlaví a kvalitu naší jelení zvěře.