Úpravy zákona o myslivosti se mění v rituál

Na každém pracovišti časem vzniká určitý rituál. Ač jsem v Poslanecké sněmovně necelý půlrok, jeden takový jsem tu již objevil. Jsou jím novely zákona o myslivosti. Co jiného si myslet, když velmi kontroverzní zákon z roku 2001 byl novelizován na jaře 2002 a už je připravována změna další?

Touha po loveckých trofejích zřejmě sjednocuje poslance napříč sněmovnou. A tak každý rok se objevuje snaha přidávat další práva na stranu myslivců. K některým navrhovaným paragrafům však nemohu mlčet.

Děsí mě představa, že myslivci by například mohli usmrcovat v lese jakékoliv osamocené psy, což se až dosud nevztahovalo na psy ovčácké, lovecké, slepecké, zdravotnické a záchranářské. Navrhované znění to chce změnit větičkou "pokud jsou jako takoví k rozeznání". Takže myslivec řekne, že zastřeleného psa včas nerozeznal. A je z toho venku. Naštěstí se zdá, že tento scestný paragraf neprojde.

Nebyl by to však ani myslivecký zákon, kdyby znovu nezasahoval do práv vlastníků lesů. Určité omezení honiteb v úzkých pozemcích ruší navrhovaná věta "zákaz honitby se nevztahuje na jejich okrajové části". Ale co je to "okrajová část"? Vypuštěna má být povinnost měřítka mapového nákresu honitby, což znamená, že si na cár papíru můžu nakreslit doslova cokoliv.

Sladkou tečkou je pak valná hromada honebního společenství, která by už neměla povinnost své členy obesílat, ale mělo by stačit sdělení vyvěšené na úřední desce v jejím sídle. To se mají majitelé pozemků co týden sjíždět a na vývěsce studovat, co je nového? Zdá se, že záměr je jasný: čím méně lidí o valné hromadě ví, tím méně starostí.

Časté výjimky a změny způsobují chaos. Mám pocit, že to je i záměr novely zákona o myslivosti, v jejímž důsledku by došlo k dalšímu neúměrnému posílení práv jedné malé skupiny občanů na úkor většiny, tedy nemyslivců.

Autor je poslancem za US-DEU