Těžba škodí v Česku víc než v zahraničí

Těžba uhlí v Česku poškozuje přírodu dvojnásobně než v některých vyspělých státech. Podle ochránců životního prostředí těžební firmy nedělají maximum pro rekultivaci krajiny, tedy její uvedení do původního stavu.

„Namísto toho, aby těžební společnosti nechaly krajinu obnovit přirozeným způsobem, sázejí smrčky do řádků, dělají betonová koryta pro potoky. Buduje se umělá krajina,“ řekl Deníku Jan Rovenský z ekologické organizace Greenpeace.

Na to, kolik státních peněz firmy na obnovu krajiny dostávají, nejsou podle něj výsledky odpovídající. „Často jen napustí díru po těžbě uhlí vodou a je to vyřešené,“ kritizuje Rovenský. Ze 14 miliard, které stát pumpuje do rekultivací, podle něj důlní firmy pohltily 75 procent.

Povrchovou těžbou uhlí trpí především příroda na severu Čech. Jenom v Ústeckém kraji je těžebním průmyslem zasaženo zhruba 350 kilometrů čtverečních. Na tomto území se nachází 27 bývalých i současných lomů.

O lepší rekultivaci krajiny usiluje i hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc. Chce lepší rekultivaci krajiny, míní, že současný horní zákon není dostačující. „Chtěli bychom dostat 4 miliardy a 300 milionů korun na obnovu zničené krajiny. Tyto peníze by putovaly přímo obcím,“ řekla mluvčí Ústeckého kraje Veronika Kindlová.

Odborníci navíc upozorňují, že v řadě zemí musejí těžební firmy po skončení dolování uvést krajinu do původního stavu. Mají povinnost zavézt jámy po dolování vytěženou horninou. Naopak v Česku je krajina poškozena hned dvakrát. Na jednom místě vznikne mrtvá, vytěžená jáma, na jiném zase haldy vytěžené hlušiny.

Zpřísnění pravidel se nechystá

Státní úřady však tvrdí, že se změna, která by zpřísnila pravidla péče o krajinu poškozenou dolováním, nepřipravuje. „Není mi známo, že bychom v ČR rekultivovali území po těžbě uhlí v nižší kvalitě než v okolních státech,“ uvedl Tomáš Bartovský z tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu. „Rekultivacemi se u nás zabývá velká řada firem a Česká republika má tak naopak v rekultivacích velké zkušenosti a na zdejší rekultivované pozemky, například v Ústeckém kraji, se jezdí dívat zahraniční delegace,“ vysvětlil mluvčí ministerstva životního prostředí Jakub Kašpar.

Spíše než tlak státu nutí těžební firmy vracet vytěženou horninu na původní plochu nedostatek místa. „Těžební limity platí i pro ukládání vytěžené horniny. Proto se nyní stále více dělají takzvané vnitřní výsypky, kdy se vytěžený důl z jedné strany postupně zasypává hlušinou,“ uzavřel Rovenský.