Spor o Šumavu ukazuje náš postoj k parkům

Nejproblémovějším národním parkem v České republice je bezesporu ten největší z nich - Národní park Šumava. Tato lesnatá lokalita je nejvíce postižena nevhodným způsobem hospodaření a jeho porosty jsou tak náchylné škůdcům všeho typu. Spory okolo tohoto parku se však netýkaly jen neshod okolo ochrany proti hmyzím škůdcům, které v roce 1999 vyústily v blokádu ekologických aktivistů proti asanaci kůrovcem napadaných stromů.

Podle Ministerstva životního prostředí se navíc stále nedaří prohloubit vzájemný vztah NP Šumava a obcí, a to kvůli právním nedostatkům. Jedná se o daňové problémy a zejména o vydávání historického majetku obcí, jež si nárokují právě lesní porosty a půdu v NP či CHKO Šumava. V jižní části parku byl zájem obecních zastupitelstev na vybudování sjezdového areálu na Smrčině, který je však podle MŽP z hlediska ochrany přírody značným zásahem do unikátních porostů. Stále se diskutuje také o potřebnosti speciálního zákona o NP Šumava. Zásadním dokumentem, jak hospodařit v tomto parku, by tedy měl být dlouho připravovaný Plán péče o NP Šumava.

V ČR existuje Národní park Šumava (s rozlohou 69 030 hektarů), Krkonošský národní park (36 360 hektarů), Národní park Podyjí (6259 hektarů) a od počátku loňského roku také Národní park České Švýcarsko (7900 hektarů). Podíl rozlohy českých národních parků (120 tisíc hektarů) na území České republiky je zhruba 1,5 procenta.