Spartánský vstup do života

Jan RYS

Nejvíce lidí fandí vycházkám do jarní přírody a někdy se stane, že zpozorují mladého tvora o kterém si myslí, že je bezmocný a potřeboval by pomoci. Bohužel, taková osudová setkání bývají pro něho tragická, protože se neznale řídí atributem platným jen pro společenství člověka. Příroda žije jinými tradičními zákony života prověřenými generacemi o kterých by měl každý příznivec přírody něco trochu vědět a hlavně rozumově dodržovat.

Měsíc červen je časem, kdy dostává nový život největší množství mláďat živočichů, zejména parohatých savců. O všechny se starají pečlivé matky a chrání je skrýváním, aby byla co nejvíce utajená nesmlouvavému okolnímu světu. Chovají se velmi obezřetně a zpočátku jejich bezmocnosti se raději od nich vzdalují, protože by na ně svojí přítomností upozornily. Zůstávají ale vždy v dohledu pro potřebu ochrany, kdyby je objevil a ohrožoval kterýkoliv predátor. Člověk nezasvěcený do reality může náhodou takového zdánlivě osamoceného a navíc ještě třeba nepohodou počasí umáčeného "sirotka” najít; okamžitě podléhá soucitu a snaží se ho zachránit. Způsobí mu ale jistou záhubu tím, když se ho soustrastně začne dotýkat a navoní lidským pachem nebo připraví veliké trápení, jestliže si ho vezme domů a nezkušeně se o něj stará. Osvícený přítel přírody ví, jakmile takový nález koloucha učiní, musí místo ihned opustit a co nejvíce se vzdálit, aby nerušil mateřský kontakt.

Každé mládě dostane do vínku vrozenou spásnou strategii pro uhájení života se kterou přežívá svou nemohoucnost prvních dnů. Neustále strnule leží s přitisknutými slechy a co nejméně se pohybuje; vynikající ochranné zbarvení těla laděné pro světlo a stín vegetace, přispěje k jeho přehlédnutí. Není cítit žádným pachem, v úkrytu ho neregistruje na vzdálenost 1,5 metru ani lovecký pes. Nezanedbatelné bývá i osudové štěstí každého jedince, do kterého prostředí se zrovna narodí. Už několik dnů před kladením mláděte nastávající matka obvykle odchází do klidného ústraní od společenství svého rodu. Po porodu důkladně čistí svého potomka od zbytků plodového obalu a olizováním vysouší. Asi po hodině, kdy se už kolouch dokáže trochu stavět na nohy, začne intenzivně sát mateřské mléko. Pomalu následuje matku do nejbližšího úkrytu, kde je přinucen zalehnout. Odtud se matka vzdálí na desítku kroků, postává nebo také skrytě zalehne, vždy ale s dobrým výhledem k místu odloženého koloucha. V určitých intervalech se k němu vrací, aby se mohl napít. Během dalších dnů pozvolna návraty prodlužuje, v deseti dnech bývají už jen přibližně šestkrát za 24 hodin. O zelenou potravu se kolouch začíná zajímat po měsíci svého života a pozvolna doprovází matku na pastvu.

Myslivost č. 6/2002