Současný stav zvěře a lesa v Rakousku

Výsledky lesního hospodářství závisejí na mnoha faktorech, přičemž jedním z rozhodujících je působení zvěře. Vztah lesa a zvěře musí být vyvážený, neboť jen za tohoto předpokladu nevznikají nadměrné škody na lesních porostech. Při řešení této problematiky se rakouští odborníci zaměřují na několik základních oblastí.

Myslivost

Pozitivní myslivecký rozvoj je vidět především v tom, že negativní působení zvěře na les je principiálně akceptováno a že místo nejistého zvyšování stavu zvěře, a tím zvyšujícího se rozsahu škod působených zvěří, je tento rozsah škod brán také jako měřítko plánovaného lovu a odstřelu. Jednostranné snahy o ochranu zvěře a o zvyšování jejích stavů, které berou ohled výlučně na zvěř a potřeby lovu, jsou vystřídány stále více ochotou k regulaci stavů zvěře s ohledem na životní prostředí. Proto se lesnická opatření už neorientují výlučně na zvěř a tím - podle konkrétního stavu životního prostředí - je akceptována nejen ochrana zvěře, nýbrž i redukce jejích stavů.

Dalšími známkami pozitivní, ekologicky orientované tendence je např. potřebná výše odstřelu v obzvlášť problémových územích, částečný i úplný odstřel spárkaté zvěře (dokud se les od škod působených zvěří nezotaví), důsledné kontroly odstřelu nebo regionální plánování překračující rozsah několika honiteb. Také zvýšený lov mladé zvěře a pružné úpravy dob lovu přispívají k rovnováze mezi lesem a zvěří.

Krmení zvěře je ekologicky obhajitelné, jestliže dojde ke snížení škod, které zvěř v lese působí. V mysliveckém tisku i mezi širokou veřejností se v současnosti klade větší důraz jak na hlediska týkající se ekologie zvěře, tak na hlediska opřená o znalost lesa a zaměřená na ochranu přírody.

Lesnictví

V lesnických kruzích se pomalu probouzí vědomí, že lesnická opatření znamenají také tvorbu životního prostředí pro lesní zvěř. Tato opatření by bezpodmínečně měla vést ke snížení škod působených zvěří v lese.

Stále více se chápe, že na vznik škod se rozhodujícím způsobem nepodílí jen výše stavu zvěře, nýbrž také druhové rozdělení zvěře, či složení lesních porostů.

Na mnoha místech nutná redukce stavů zvěře nevede sama o sobě často k cíli, nýbrž rozhodující význam přísluší také dalším opatřením. Zatímco se před deseti lety s aspekty tohoto druhu naráželo u většiny lesníků na nepochopení, jsou tyto souvislosti dnes všeobecně uznávány, diskutovány a je na ně brán zřetel. Při lesnickém plánování se přikládá důležitost stanovištnímu faktoru ve vztahu ke zvěři.

Zemědělství

Při alpském (salašnickém) hospodaření je dosud problém v tom, že se rozdílně posuzují škody v lesním hospodářství, které při vypásání způsobuje dobytek (tyto škody jsou považovány za oprávněné) a škody vzniklé okusem zvěře. Tento ekologicky nesprávný způsob argumentace je stále více a více zpochybňován, protože pro stav lesů není rozhodující jak byl poškozen, nýbrž zda byl poškozen a v jaké míře.

Turistika

Rozvoj turistických aktivit přináší velké problémy. Turisté si málokdy uvědomují, že jejich pobyt a chování v lese zneklidňuje zvěř a tím jsou nepřímou příčinou následných škod, jež zvěř v lese působí. Zvěř se soustřeďuje do relativně klidnějších oblastí a škody, které působí, jsou vzhledem k její koncentraci, větší. Z tohoto důvodu je nutné neustále zvyšovat uvědomění veřejnosti o lesní problematice a úzce spolupracovat s organizacemi, které turistické akce občanům nabízejí.

Současné problémy

Jedním z problémů dneška je to, že ačkoliv je princip ekologicky neodlučitelné jednoty lesa a zvěře všeobecně uznáván, legislativní opatření tomuto trendu ne vždy zcela odpovídají.

Problémem jsou někdy vlastníci pozemků, kteří usilují o vyšší stavy zvěře, nezávisle na ekologických potřebách, protože očekávají od lovu větší zisk než z využití dřeva. Vysokou hustotou zvěře se totiž zvyšuje lovecká hodnota jejich majetku a také příjmy z případného pronájmu jsou vyšší. U vlastníků lesa nelze vždy předpokládat, že bude dobrovolně snižovat stavy zvěře a tím snižovat i svůj příjem jen proto, aby zajistil správnou funkci lesa ve všech souvislostech.

Veřejnost má mít zájem na tom, aby deficitní salašnické a lesnické závody nemusely nutně žít z vysokých loveckých pachtovních výtěžků na vrub lesa. Je třeba nalézt taková opatření a finanční možnosti, jimiž existující problémy budou skutečně řešeny a ne pouze přesunuty do jiného sektoru.

Pro budoucnost je důležité především zachování, eventuálně znovuobnovení, funkčně schopného lesa jako životního prostředí mnoha druhů volně žijící zvěře. Tato priorita by měla být nadřazena ostatním zájmům. Je žádoucí brát větší zřetel na ekologické souvislosti ve vztahu lesa a zvěře z pohledu turistiky, lesnictví, zemědělství apod. Aby byla zjednána rovnováha, nesmějí být stavy zvěře a lesních porostů hodnoceny jednotlivě, nýbrž jako součást celkového životního prostředí. Při řešení vztahu les - zvěř - člověk je nutno nalézt rozumnou dohodu s pocitem zodpovědnosti za tvorbu životního prostředí.

Ing. Daniel JANOUŠEK