Současná problematika kamzíka horského v ČR.

Po úspěšné introdukci kamzíka horského na území České republiky před devadesáti roky se stal kamzík součástí fauny Lužických hor a Jeseníků. Jeho vysazením dřívějšími vlastníky lesů a zajištěním dlouhodobé péče bylo dosaženo vzniku dvou prosperujících a trofejově kvalitních populací kamzičí zvěře. Uvedenou introdukci lze považovat za velmi úspěšný biologický pokus a významné rozšíření druhového spektra spárkaté zvěře na území České republiky.

Současná situace ve stavech kamzičí zvěře v Jeseníkách začíná být vážnou a pokud by nebyla učiněna opatření vedoucí k stabilizaci zbytkových stavů, mohla by být existence kamzíka horského v Jeseníkách vážně ohrožena.

V Jeseníkách bylo dosaženo počátkem devadesátých let stavu přibližně až 1000 kusů (podle některých údajů až 1200 kusů). Původní normovaný stav v rozsahu 800 kusů byl postupně snižován až na současný cílový stav 394 kusů kamzičí zvěře v Jeseníkách.

Současný reálně odhadnutý stav kamzíků v Jeseníkách se pohybuje asi v rozmezí 170 až 200 kusů. To jsou současné výsledky "tažení" proti kamzíkům.

Příčinou současného stavu byl jednak dřívější tlak vyvolaný ochranářskými subjekty, včetně rozsáhlé kampaně v tisku o nepůvodnosti druhu v ČR. Dále trvalou snahou CHKO Jeseníky úplně zrušit normované kmenové stavy kamzíků a provést jejich likvidaci v zájmu ochrany vzácných a endemických rostlinných druhů. Tyto skutečnosti byly dále umocněny i ze strany pracovníků z organizací lesního hospodářství o neúnosných škodách na lesních porostech působených kamzičí zvěří.

Tím došlo k zvýšeným redukčním odstřelům a například v roce 1992 provedený odstřel přesáhl 300 kusů. Nepochybuji o tom, že kamzičí zvěř v době nejvyšších stavů musela mít i negativní vliv na flóru Jeseníků. Je však třeba také říci, že ve stejné době bylo v Jeseníkách na stejných lokalitách také několikanásobně více jelenů než kamzíků. Kamzík měl smůlu jen v tom, že jelení zvěř přes den na exponovaných lokalitách nebyla vidět, kdežto kamzík ano. A je pak otázkou, který druh měl rozhodující vliv a jaký byl vliv například vysokých exhalací apod.

Nikdo zatím nezkoumal, zda kamzík horský v cílových stavech by měl tak zásadní vliv na endemické rostliny jako jsou hvozdík kartouzek jesenický, jitrocel tmavý sudetský a jiné vzácné druhy jako lipnice alpská, kopyšník tmavý, škarda měkká a sibiřská, náholník jednoúborný, větrnice narcisokvětá a na 40 dalších rostlinných druhů. Osobně vidím i problém jiný - nedostatečné spásání vede k agresivnímu šíření jiných rostlinných druhů např. smilky tuhé, kterou využíval v poslední době jen kamzík. Asi by se mělo provést co nejdříve nové aktuální vyhodnocení situace.

Jen očekávám jak dlouho bude trvat, kdy dojdeme ke stejné situaci jako na Pálavských vrších. Odstraněním koz bezoárových a spárkaté zvěře obecně v zájmu záchrany rostlinstva Pálavy došlo k situaci, že místo nich musely nastoupit pro záchranu vzácných rostlin křovinořezy. A vrcholem je skutečnost, že celou situaci asi

zachrání jen kozy domácí, kterými má být Pálava spásána. Kompetentnost těch, kteří tuto situaci svou odborností navodili, ať si posoudí každý sám. Jsem jen zvědavý, kdy pro Jeseníky, které byly v minulosti ve vrcholových částech využívány k pastvě hospodářských zvířat (hlavně ovcí) a která nepochybně přispívala k udržení druhové pestrosti rostlinného společenstva, bude potřeba organizovat něco podobného. Už jen z prostého důvodu, že spárky narušený povrch půdy umožňuje lepší vyklíčení semen rostlin. Zvláště těch vzácnějších, mizících v koberci agresivních běžných rostlinných druhů.

Současná populace kamzíků je lehce zranitelná. Jde jednak o tvrdé přírodní podmínky v Jeseníkách, kdy např. letos zde bylo až 3,5 metru sněhu. Dále narušení věkového složení populace, kdy lze zapojení do reprodukce očekávat u kamzic ve 3 až 4 letech věku.

Tuto situaci nejlépe ukázaly výsledky chovatelské přehlídky uskutečněné v roce 1999. Z předložených kamzíků bylo průběrných jen 4,1 % ! Chovatelsky nerozhodných 20,8 % a plných 66,6 % bylo chovných! Z kamzíků byli pouze dva ve věku pěti let a jediný osmiletý! Ostatní byli ve věku dvou a tří let.

Z kamzic bylo průběrných 42,3 %, chovatelsky nerozhodných 26,9 % a 30,7 % chovných. Zastoupení kamzic ve věku osmi a devíti let bylo pouhých 20,6 %. Kamzic ve věku do pěti let bylo 75,8 %.

Jen se ptám - lze dojít ještě k větší devastaci populace a jaká je radost a požitek z lovu chovné zvěře a co myslivecká etika?

Situace v chovu kamzíka horského v Lužických horách není zatím tak dramatická jako v Jeseníkách. Cílové stavy kamzíka horského jsou v Lužických horách stanoveny v rozsahu 205 kusů. Současná početnost kamzíků je asi 220 kusů, nejvyšší dřívější stavy byly až 400 kusů.

Lze jen ocenit operativní svolání jednání k problematice vývoje početních stavů kamzíka horského v Jeseníkách a Lužických horách Ministerstvem zemědělství ČR, které se konalo na základě podnětu ČMMJ Praha. Na tomto březnovém jednání bylo dohodnuto, že regulace stavů kamzičí zvěře by měla být diferencována v Jeseníkách tak, aby bylo dosaženo cílových stavů v rámci celého území. V oblasti Lužických hor není třeba přijímat žádné opatření, neboť stavy kamzičí zvěře jsou téměř v rovnováze s cílovými stavy.

Ministerstvo životního prostředí ČR však stále považuje za optimální stav likvidaci kamzíka horského v ČR.

Zájem o zachování kamzíků v Jeseníkách má i značná část dobrovolných ochránců přírody, kdy právě jejich připomínky byly důležitým podnětem pro ČMMJ. Asi jsou to ti, kteří do přírody více chodí, vidí ji jinýma očima, než ti, kteří ji vidí od zelených stolů s rozhodující pravomocí a často na základě emotivně pojaté ochrany zaštítěné legislativou a příslušnými razítky. Osobně jsem byl nesmírně rád, že jsem také v poslední době slyšel z veřejných sdělovacích prostředků poněkud jiné hodnocení pro veřejnost - o populaci kamzíků v ČR jako důležité genové bance alpských kamzíků, neboť jako jediné populace v Evropě nebyli kamzíci v ČR nikdy postiženi např. infekční slepotou a prašivinou, a řadu dalších informací.

Není třeba se odvolávat na příslušnou směrnici Evropské unie řešící skutečnost, že druh samovolně se rozmnožující v dané lokalitě více než tři generace nelze považovat za nepůvodní. Máme snad i vlastní rozum a nevím za jaké barbary by nás museli v EU posuzovat, že bychom klidně připustili vyhubení jednoho živočišného druhu v ČR.

Lze si jen přát, aby 600 kusů kamzičí zvěře v České republice (400 kusů v Jeseníkách a 200 kusů v Lužických horách) přežilo názorovou rozdílnost zainteresovaných stran a aby i prostý občan měl možnost uvidět kamzíka horského v přírodě i v budoucnu.

Ctibor BABIČKA