Současná myslivost v Polsku

Rámcové směrnice mysliveckého hospodaření v oblastech chovu zvěře

Zajištění mysliveckého hospodaření je v Polsku věnována velká péče a velmi úzce při tom spolupracují Státní lesy a Polský myslivecký svaz. Ve velmi krátké době, prakticky do dvou let od schválení zákona o myslivosti vypracovala komise složená z předních mysliveckých vědců, pedagogů a profesionálních myslivců směrnice mysliveckého hospodaření závazné pro celé Polsko. Směrnice mají právní oporu v zákoně o myslivosti a jeho prováděcích vyhláškách a velmi podrobně upravují zásady tvoření oblastí chovu zvěře (na konkrétním příkladě s nimi seznámíme čtenáře později) včetně zásad mysliveckého hospodaření v lesích a na polích s ohledem na obecnou ochranu lesů, polních kultur a zlepšování úživnosti honitby. Významnou částí směrnic je metodika pro zařazování honiteb do jakostních tříd, která však slouží především pro stanovování výše nájemného. Ve srovnání s naší doporučenou metodikou je však daleko aktuálnější a bezesporu lepší.

Zásady tvorby oblastí chovu zvěře

Oblasti chovu zvěře slouží chovu velké i drobné zvěře. V souvislosti s tím se nemohou vázat na vlastnictví půdy nebo lesa a podobně. Při tvorbě oblastí je vycházeno ze skutečnosti, že zejména velké nebo mobilní druhy zvěře nejsou vázány na jednotlivé ekosystémy ale pohybují se na úrovni prostorových jednotek vyšších řádů, to znamená celé krajiny. Efektivně je možné obhospodařovat pouze populace žijící na vymezeném rozsáhlém území. K tomuto účelu bylo z pragmatických důvodů využito oblastí regionálních ředitelství Státních lesů v rámci kterých jsou vytvářeny oblasti chovu zvěře podle ekologicko-fyziografických zásad, nikoliv administrativních a bez ohledu na jednotlivé honitby.

Rozsáhlé lesní oblasti mající pralesní charakter jsou považovány za jednu oblast chovu a jsou k nim jako krycí pás přiřazovány též zemědělské pozemky a enklávy. V oblastech s nízkou lesnatostí jsou vytvářeny oblasti smíšeného krajinného typu. Ve vzácných případech jsou vytvářeny oblasti chovu z rozsáhlejších vodních a mokřadních ekosystémů.

Pro každý typ krajiny se sestavuje seznam druhů zvěře s označením hlavních druhů. V krajině lesního typu jsou obvykle hlavními druhy velké zvěře: los, jelen, černá, srnčí a daňčí.

Ve smíšené krajině jsou obvykle hlavními druhy chované zvěře koroptev a zajíc.

Myslivecké hospodaření v lesích

Myslivecké hospodaření v lesích je považováno za integrální součástí lesnického hospodaření a musí být v souladu s cíli a zásadami trvalé, vyvážené a polyfunční role lesa vyjádřené v zákoně o lesích. Hlavní úkoly mysliveckého hospodaření vyplývající ze zákona o myslivosti a zákona o lesích musí být zakotveny v lesních hospodářských plánech. V rámci plnění úkolů lesního hospodářství musí být zohledněny existenční potřeby zvěře, které musí být vymezené v lesním hospodářském plánu s vyhrazením kultur, mlazin a porostů obnovovaných.

Víceleté myslivecké plány musí být v souladu s lesními hospodářskými plány. Hlavním kriteriem při rozhodování o počtu a druhové struktuře zvěře a úkolech v rámci mysliveckého hospodaření v oblasti chovu je výše škod působených zvěří v lese. S ohledem na trvalý a vyrovnaný rozvoj lesů jsou jako únosné považovány následující škody:

V kulturách do 15 % počtu okousaných hlavních letorostů (terminálů) hlavních hospodářských, přimíšených a biocenoticky cenných dřevin vymezených zásadách pěstění lesa do doby zajištění kultury.

V náletech a podrostech přirozeného zmlazení do 20 % okousaných hlavních letorostů cílových dřevin do dosažení výšky 2 m.

V podrostech přirozených a umělých do 30 % okousaných hlavních letorostů celkového množství jedinců v průběhu roku s výjimkou podrostů určených jako kryt pro zvěř.

Loupání nesmí bez ohledu na velikost loupané plochy stromu překročit 5 % počtu smrků a u ostatních dřevin 10% počtu stromů sloupaných nad 50 % obvodu kmene.

Uvedená kriteria jsou dočasná a po jejich ověření budou upravována. Korekce budou uplatněny v rámci víceletých mysliveckých plánů.

Myslivecké hospodaření v polních oblastech

Polní honitby poskytují zvěři zejména v letním období dostatek potravy a krytu. Naopak v zimě je zde nedostatek potravy. V souvislosti s tím je podle zásad řádného mysliveckého hospodaření v polních honitbách nezbytné: Na 5 - 10 % honitby udržovat remízky, lesinky a skupiny stromů a keřů. Při výsadbě remízů je orientovat tak, aby poskytovaly kryt před větrem v zimním období. Samotný remíz musí poskytovat drobné zvěři kryt a potravu a musí obsahovat: Keřový pás znemožňující pronikání osob do remízu a zároveň produkující semena a plody. Pás jehličnanů jako ochranu před větrem a sněhem. Vnitřní část remízu musí poskytovat bohatou potravu rostlinnou i živočišnou a musí zde být též hřadovací stromy. Důležité je vzájemné propojení remízů především vodotečemi osazenými bohatým keřovým pásem.

Dále je nutné věnovat pozornost udržení přirozených rostlinných společenstev na mezích a nezalesněných plochách jako zdroje semen a hmyzu tvořících významný zdroj ptačí potravy. Krytové podmínky v polních honitbách mohou být v zimním období zlepšeny prostřednictvím nesklizených vysokých kulturních rostlin, např. kukuřice.

Regionální ředitelé státních lesů jsou povinni zohlednit v plošných plánech hospodaření též obhospodařování zemědělských pozemků. Spolupráce nájemců, uživatelů honiteb a okresních úřadů i lesních správ ve věcech souvisejících se zajištěním mysliveckého hospodaření vyplývá ze zákona o myslivosti.

Při plánování výše stavů a druhové struktury zvěře je nutné zohlednit případný vznik škod na polních kulturách a plodinách.

Zlepšování úživnosti a krytových podmínek

Myslivecké hospodaření musí být zaměřeno na komplexní zlepšování potravních, krytových a klidových podmínek zvěře. Z tohoto pohledu je nutné mít na zřeteli veškeré hospodářské záměry v lesích a na polích, které mohou mít vliv na zlepšení nebo zhoršení potravních a krytových podmínek pro zvěř. S přihlédnutím k tomu je zejména nezbytné: Obhospodařovat a udržovat vysokou produktivitu zejména lesních a okrajových luk a následně, je-li to nezbytné, obhospodařovat zvěří políčka se zemědělskými plodinami.

Zakládat okusové plochy (zvěřníky) s keři a zvěří oblíbenými okusovými dřevinami (vrba, osika, jasan) které mají dobrou zmlazovací schopnost, podle zásady čím horší stanoviště, tím více takových ploch

Místa celoročně vyhledávaná zvěří jako stávaniště (pastva, klid apod.) zařadit do kategorie lesů zvláštního určení a označit je jako místa přirozené sukcese stromů, keřů apod. vytvářející kryt a potravu pro zvěř. Tyto plochy účelově vyčleněné zvěři musí být uvedené v hospodářských směrnicích lesního hospodářského plánu.

Vysazovat do lesních porostů pláňata vhodných ovocných dřevin a zakládat z nich na vhodných lesních i polních lokalitách remízky.

Odpovědně plánovat těžbu v lesích s ohledem na zajištění čerstvé kůry pro ohryz jelení zvěře na přechodu zimy a jara. Pokácené stromy musí zůstat na místě těžby až do doby úplného ohryzání kůry zvěří, přičemž musí být respektovány zásady ochrany lesů před hmyzími škůdci. Důležité přitom je zachování klidu v této části lesa.

V místech obvyklé sezónní koncentrace jelení zvěře a migračních tahů kácet v souladu s pravidly ochrany lesa stromy pro loupání a ohryz.

Zakládat aleje jírovců, dubů a buků podél lesních a polních cest a vysazovat jejich skupiny v lesních porostech.

Umožnit zvěři přístup k přirozeným vodním zdrojům a v případě jejich nedostatku vytvářet umělá napajedla.

V případě nedostatku přirozených krytových podmínek, vysazovat v porostech jehličnany, pokud možno smrk.

Slaniska budovat v blízkosti napajedel.

Při zakládání polních remízků využívat mimo jiné především růži šípkovou, hloh apod. Při zakládání polních remízků musí být zohledněny zásady uvedené v části IV. směrnic.

Zařazení honitby do kategorie

Přijatá směrnice má charakter orientační a dočasný. Je závazná do doby než bude připraven nový systém klasifikace honiteb, který zpracuje komise jmenovaná Generálním ředitelem Státních lesů po dohodě s Hlavním úřadem Polského mysliveckého svazu. Nový systém bude mimo jiné zohledňovat stanovištní podmínky v lesích, věk lesních porostů, kategorii zemědělských pozemků a přírodovědeckou kategorii kraje.

Ing. Vladimír HANZAL, CSc., Mgr.Inž. Pawel JANISZEWSKI