Sokolnice je mezi muži raritou

Zcela mimořádné postavení má mezi sokolníky z Kladenska Stanislava Ledvinková. Zvládla, stejně jako muži, náročný výcvik dravých ptáků.

Sokolnictví není zrovna všedním koníčkem. Tím spíše, když se mu věnuje žena. Právě to je případ třiatřicetileté Stanislavy Ledvinkové z Kladna.

Začátky

K chovu dravých ptáků a práci s nimi se dostala zajímavým způsobem ještě v dospívajícím věku.

"Když mi bylo asi sedmnáct let, našla jsem na poli opuštěná mláďata motáka. Bylo mi jich líto a proto jsem je odnesla k tehdy známému libušínskému sokolníkovi Bokovi. S ním jsem se potom blíže seznámila a právě tento člověk, který dnes žije někde v Americe, stál na samém počátku mé pozdější sokolnické kariéry," vzpomíná sympatická žena. Stáňu návštěva velmi zaujala a sama se začala o dravé ptáky zajímat. Brzy si pořídila svého prvního dravce, a to poštolku, se kterou začíná většina sokolníků. Zpočátku věděla o sokolnictví velmi málo, o poštolku se starala sice svědomitě a obětavě, ale ne dostatečně odborně a proto jí asi po půl roce uletěla. Tento neuspěch ji ale neodradil, naopak se začala v oboru sokolnictví usilovně vzdělávat a posléze uspěšně složila myslivecké a sokolnické zkoušky. Stala se tak oficiálně registrovanou sokolnicí. Dodnes je členkou honební společnosti Koleč, kde jí umožňují celoroční výcvik dravců.

Žena mezi sokolníky

Začala se brzy specializovat na jestřáby. Práce s nimi je hodně náročná, protože se jedná o dost divoké a temperamentní dravce.

"Jako žena mám k dravcům asi jiný přístup než muži. Myslím, že více osobnější a citlivější. Navíc hlavně zpočátku jsem se při své práci setkávala téměř výhradně s kolegy. Mnohdy bylo obtížné v jejich společnosti obstát," říká. Ani to ale Stáňu Ledvinkovou v jejím nadšení neodradilo. Naopak dravcům přizpůsobila své soukromí i osobní život. Vzdala se pro ně dalších studií a i své zaměstnání jim nakonec podřídila. Stanislava Ledvinková dnes pracuje jako soukromá kosmetička, i když nyní je na mateřské dovolené. Také její partnerský život byl ovlivněn vztahem k dravcům.

"Vdávala jsem se relativně pozdě, v osmadvaceti letech. Manžel je nadšený myslivec a mám veliké štěstí, že mého náročného koníčka, který je hodně podobný jeho, toleruje. Bez toho by to určitě nešlo," oceňuje vděčně obětavost manžela, jenž často přebírá některé rodinné povinnosti na sebe.

Mimořádný úspěch

V současné době vlastní kladenská sokolnice čtyři dravce. Vedle tří jestřábů, na které se specializuje, i jednu poštolku. Víc už by jich prý nezvládla, protože vyžadují mnoho času. Se svými ptáky vystupuje jako jiní sokolníci na nejrůznějších akcích, jako jsou ekologické výstavy, mítinky, předvádění dravců pro děti a podobně. Kromě toho se učastní i soutěží. Nejedná se sice o vyložené závody, ale spíše o jakési lovy a setkání sokolníků s vyhlašováním výsledků a nejupěšnějších účastníků. Vrcholem českého sokolnictví je každoroční mezinárodní setkání sokolníků, které se letos v říjnu konalo v Opočně pod Orlickými horami. Jednalo se už o čtyřiatřicátý ročník. Mohla se ho zúčastnit jen skutečná česká sokolnická špička, ale nechyběla ani elita ze zahraničí. Konkurence byla obrovská. Přesto zde Stanislava Ledvinková dosáhla ve své kategorii jestřábů senzačního vítězství. V celkovém vyhodnocení byla totiž nejvýše oceněna její jestřábí samice jménem Kim. Majitelka k ní uvádí: "Mám ji asi šest let. Vychovávala jsem ji od mláděte. Jednou mi dokonce uletěla a byla asi týden pryč. Pak ale přišla zpráva z kladenské čtvrti Švermov, že tam nějaký dravec zautočil na kohouta. Byla to moje Kim a já ji získala zpět. Dnes je z ní šampiónka, která byla letos vyhlášena jestřábem roku."

I po mimořádném úspěchu zůstává Stáňa skromnou sympatickou ženou. Vítězství v Opočně ji velmi těší, ale nijak ho nepřeceňuje. Naopak je pevně odhodlána ve své práci s dravci pokračovat ještě usilovněji. Protože vlastní dvě jestřábí samice a jednoho samce, chce se pokusit o umělý odchov mláďat. Ten se dosud sokolníkům nedařil. Stáňa je však pro svého koníčka tak zapálená, že se pokusí vychovat nové budoucí šampióny.

"Chtěla bych především poděkovat referátu životního prostředí při Okresním uřadu v Kladně, se kterým se mi výborně spolupracuje a díky němu mohu vlastnit své dravce," uzavírá sokolnice Stanislava Ledvinková.