Rok v bažantnici

Každý z nás se zcela jistě zúčastnil coby střelec či honec alespoň jednoho honu v bažantnici. Stačí zavzpomínat. Stmívá se, slavnostní ohně osvětlují výřad a trubači důstojně zakončují lovecký den. Napadlo vás však při této příležitosti, co vše je nutné k tomu, aby lovci mohli takto stát nad ulovenými bažanty a při poslední leči znovu a znovu probírat své zážitky? Abychom vám mohli přiblížit pracovní rok, který plyne v bažantnici jako voda, rozhodli jsme se navštívit severočeské městečko Budyně nad Ohří ležící v okrese Litoměřice. Zde má totiž bažantnictví dlouholetou tradici, což nám potvrdil pan Jaroslav Schönfelder, bažantník a myslivecký hospodář v jedné osobě, který byl naším průvodcem.

NA ÚVOD TROCHU HISTORIE

O tradici chovu bažantů v Budyni n. O. jsem se zmínil již v úvodu. Podle dochovaných záznamů bylo již na počátku 18. století založeno na panství Libochovice - Budyně několik bažantnic, mezi nimi i budyňská. V letech 1743 - 1800 se zde lovilo 68 - 880 bažantů ročně, v období 1800 - 1895 to bylo 173 - 955 kusů. Výrazné kolísání výše úlovků v jednotlivých letech bylo způsobeno záplavami řeky Ohře v inundačním území bažantnice, které decimovaly početní stav bažantů.

V průběhu první poloviny tohoto století postupně došlo ke snížení početních stavů bažantí zvěře v celé oblasti, přičemž minima bylo dosaženo v posledních letech II. světové války. Po roce 1945 se podařilo, a to zejména díky příznivým přírodním podmínkám, udržovat stav bažantů na určité úrovni, která však neodpovídala produkčním možnostem bažantnice.

Ke znovuoživení intenzivního chovu došlo v roce 1959 schválením uznané bažantnice Budyně n. O. - Písty. V roce 1962 byla bažantnice prohlášena za vyhrazenou honitbu tehdejšího Ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství. V průběhu 60. let věnovali uživatelé bažantnice zvýšenou pozornost obnově technického a materiálního zabezpečení - byly vybudovány voliéry, líhně, odchovny a další potřebná bažantnická zařízení a chov bažantů se dostal do nové dimenze.

Po transformaci lesního hospodářství v roce 1992 se majitelem již samostatné bažantnice "Budyně - Písty" staly Lesy České republiky, s. p., které objekt pronajaly firmě ZEPOS, a. s., Radovesice. V současnosti je budyňská bažantnice jediným zařízením tohoto typu v regionu severních Čech.

STRUČNÝ POPIS BAŽANTNICE

Území budyňské bažantnice se rozkládá v lužních lesích úvalu řeky Ohře. Celková výměra činí 446 ha, z toho 281 ha připadá na lesní půdu a 165 ha na zemědělskou půdu. Podle kritérií sestavených VÚLHM v roce 1975 odpovídají přírodní podmínky bažantnice Budyně n. O. kategorii I. - velmi příznivé podmínky pro chov bažantí zvěře. V dřevinné skladbě lužního lesa pokrývajícího bažantnici se vyskytuje nejčastěji jasan, topol, olše, dub, lípa a následují další dřeviny typické pro tento druh lesa.

V roce 1996 si společnost ZEPOS nechala vypracovat projekt bažantnice, podle kterého je v desetiletém mysliveckém období 1997 - 2006 nutné provést porostní úpravy vedoucí k zajištění optimálních podmínek pro chov bažantí zvěře. Jde zejména o postupné vytváření spodní etáže v porostech, kde toto patro chybí. K zakládání účelových porostů bude použit především ptačí zob a pámelník. Rovněž je navrženo založit další políčka pro zvěř (současná dosahují výměry 31,5 ha), aby se bažanti soustřeďovali v lečích jádra bažantnice a došlo k omezení přecházení zvěře do sousedních honiteb.

Z hlediska honebního rozčlenění se bažantnice dělí do dvou celků: honební celek Budyně n. O. (rozdělený na 10 lečí, z toho je jedna leč polní ploužená, kde se loví zajíci, a 9 představených lečí uvnitř bažantnice k lovu bažantů) a honební celek Písty (9 představených lečí pro lov bažantů). Porosty tvoří lužní les, v jednotlivých lečích jsou zbudovány střelecké linie lemované stříhaným smrkem a čela lečí tvořená rovněž smrkem jsou široká 15 m. Smrkový porost se v nich stříhá do výšky přibližně dvou metrů. Současná čela naháněk bude do budoucna ještě nutné rozšířit.

Kromě bažantí zvěře v bažantnici žije srnčí a zaječí zvěř.

ZVĚŘ - STŘED POZORNOSTI

Hlavním druhem zvěře chované v budyňské bažantnici je přirozeně bažant obecný. Zdejší chovné hejno čítá 2000 kusů a každoroční snůška dosahuje 90 tisíc vajec, ze kterých se líhne přibližně 60 tisíc bažantích kuřat. Z toho jde 30 tisíc na prodej dalším mysliveckým subjektům a okolo 20 tisíc se vypouští do bažantnice.

Pro letošní rok zakoupili budynští "na zkoušku" kuřata bažanta královského a chtěli by se pokusit o založení jeho chovu v místních podmínkách. Zatím je však vše pouze v začátcích. Byly již sice vytvořeny kmeny pro chov, počítá se i s líhnutím, ale vypouštění do bažantnice musí povolit Okresní úřad v Litoměřicích.

Bažant královský se od bažanta obecného liší dobou lovu, což považuje Jaroslav Schönfelder za výhodu. Doba lovu kohoutů bažanta královského totiž končí v půli března, čímž by se možnost lovu prodloužila až do této doby. Bažantník si od toho slibuje doplňkový zdroj příjmů, kterých není pro zabezpečení chodu bažantnice nikdy dost.

ROK V BAŽANTNICI

Začátkem kalendářního roku nastává po lovecky rušném listopadu a prosinci v bažantnici relativní klid. V lednu se provádí úklid vnitřních i vnějších prostor, odchytává se zvěř, třídí se slepice a začne se utvářet nové chovné hejno nutné pro typ chovu, který využívají v Budyni - chov voliérový (krotký). V letošním roce byla pro chov zakoupena i nová zvěř v pobočce Interlovu ve Třech Sekerách. Zvěř se umísťuje do ostruháren a společných voliér (v poměru jeden kohout na osm slepic). Únor uběhne ve stejném tempu i podobě - pokračuje se v úklidu a péči o chovné hejno.

Oproti předchozím dvěma měsícům březen již tak klidný není. Pro novou sezónu se totiž připravuje odchovna a přibližně po 20. březnovém dnu, v závislosti na počasí, začnou první slepice snášet vejce. Snůška se postupem času zvyšuje a zpravidla v polovině dubna dosahuje maxima. Bažantí slepice snese přibližně od 45 do 51 vajec. Vylíhlá vejce se v ostruhárnách sbírají 2 - 3x denně v závislosti na počasí, třídí se a následně skladují ve větraném a chladném sklepě. Když se posbírá 6 - 7 tis. vajec, proběhne jejich desinfekce a nasazení do líhně.

Před líhnutím je však nejprve nutné provést servis líhní, který provede předem objednaný technik, jenž je i následně uvede do provozu. Budynští mají k dispozici dvě soupravy líhní italské značky Victoria Pavia zahrnující předlíhně a dolíhně a dvě soupravy tuzemské značky BIOS. Předlíhně mají kapacitu 7 tisíc vajec, dolíhně 2 tisíce.

Líhnutí probíhá v týdenních cyklech. Vejce se do líhní nasazují zpravidla třetinově, protože "nová várka" se většinou nasazuje po týdnu.

Zpravidla dva dny před koncem inkubace se první násada vyndá, přemístí se do dolíhně a uvolněný prostor se doplní novými vejci.

První násada se do líhně vkládá okolo 20. dubna. Bažantí kuřata se líhnou v průměru za 24 dní, takže v první květnové dekádě jsou již první z nich na světě. V budyňské bažantnici se líhnivost z celkového počtu nasazených vajec pohybuje od 61 do 65 %. Pokud se vejce v předlíhni prohlédnou a vyčistí, což se děje zpravidla po 7 - 8 dnech, líhnivost dosáhne 80 - 85 %. Na jedno líhnutí se tak vylíhne od 4 do 6 tisíc kuřat. "Cyklus líhnutí probíhá přibližně 10 týdnů, poslední várka připadá na začátek července," říká bažantník, "v sedmém týdnu líhnutí jdou již první šestitýdenní kuřata ven."

Přibližně po 12 hodinách od vylíhnutí se kuřata roztřídí a přemístí do stabilní odchovny, ve které jsou čtyři haly a do každé z nich se dává 4 tisíce kuřat. Další dvě haly patřící k budyňské bažantnici se nacházejí v sousední vesnici Žabovřesky. V odchovnách se kuřata ve stáří do tří týdnů krmí směsí BŽ1 v granulované či sypké formě, kuřatům starým od tří do pěti až šesti týdnů se předkládá směs BŽ2 a od šesti týdnů BŽ3.

Od konce června až do září se bažanti vypouštějí do lesa. Do celku Budyně se vypouští 9 - 10 tisíc mladých bažantů, do celku Písty 8 - 9 tisíc. V lesních porostech jsou vybudovány vypouštěcí voliéry o velikosti 2, 4 a 6 ha, které jsou obehnané do výšky 4 - 5 m pletivem. Sem se vypouští bažantí kuřata ve stáří od 6 do 8 týdnů a zde se dále odchovávají. Bažantíci rychle vyspívají, mají dostatek prostoru a možnost přirozené potravy. Protože voliéry nemají "strop", bažantíci postupně nabírají zkušenosti - naučí se létat, hřadovat a po přepeření přeletí ven a rozptylují se po okolí. Bažantnice se tak od svého středu postupně zazvěří.

Podle bažantníka nejsou díky vlhkému prostředí lužního lesa větší problémy s liškami, které se zde nedrží. Personál sice každoročně objeví dvě až tři obsazené nory, ale k výraznějšímu rozšíření lišek nedochází. Svědčí o tom i výše ročního úlovku, který se pohybuje okolo deseti kusů. Lišky se spíše stahují do okolí bažantnice - sousední honitby uloví každoročně okolo 50 kusů.

Bažantnice je jako velkochov pod stálým veterinárním dohledem, takže se průběžně kontroluje zdravotní stav zvěře. Aby se zabránilo rozšíření častých chorob vznikajících v intenzivních chovech - syngamozy a kokcidiózy - provádí se léčení formou míchání léčiv do předkládaných krmných směsí.

Odchov pokračuje až do začátku lovecké sezóny, která v celku Budyně začíná od konce října případně na začátku listopadu. V celku Písty se loví o něco později, a to proto, aby poslední, a tím i nejmladší vypuštění bažanti stačili vyspět. Lov zde začíná od prvního prosince.

BAŽANTNÍKEM Z POVOLÁNÍ

Jaroslav Schönfelder pracuje v Budyni jako bažantník dvanáctým rokem. Předtím těžař, přejímač dřeva a hajný zažil v průběhu doby, kdy o bažantnici pečuje, řadu změn, které přetvořily původní systém hospodaření v jeho současnou podobu.

"Úplně všechno se změnilo. Původně se bažanti odchovávali v malých voliérách o rozměrech 5x5 m. Tento způsob odchovu však vedl k velkému rozptylu bažantů do okolí. Proto se přistoupilo ke změně - v každé lokalitě se vybudovalo osm až deset velkých voliér s rozměry 20x50 m, kde se bažanti uzavřeli a vypouštěli se pár dní před lovem. Ve voliérách však docházelo ke kanibalismu, vypouštění bažanti nebyli zcela vyspělí, byli menší a bez klínu. To trvalo do začátku 90. let," popisuje změny bažantník.

"Byl jsem se podívat v Židlochovicích, protože jsem zjišťoval, jak změnit dosud neuspokojivé výsledky našeho chovu. Jejich způsob mne zaujal, takže hned následující rok jsem polovinu našich bažantů zkusil odchovat podle tohoto systému. Viděl jsem, že je skutečně lepší, takže staré voliéry jsme zrušili, plochy postupně přeměnili na políčka pro zvěř a vybudovali jsme nové velké voliéry. Touto změnou systému se nám podařilo zvýšit produkci bažantnice a zlepšila se i kvalita bažantů. Podle našeho odhadu přibližně 20 % z nich se rozšíří do honiteb okolo bažantnice. Jsme však domluveni s uživateli těchto honiteb, že v pásu okolo bažantnice uděláme v rámci našeho honu leč či uspořádáme společný hon. Obě strany tak na tom vydělají."

JAK SE LOVÍ V BUDYNI

V budyňské bažantnici proběhne v jedné lovecké sezóně 16 - 18 honů, na kterých se uloví od 7 do 8,5 tisíc bažantů. Řečeno čísly - slovitelnost činí přibližně 40 - 45 %. Na prvních honech se dá ulovit od 800 do 1300 kusů za den.

Hon zahajuje bažantník a myslivecký hospodář v jedné osobě spolu s ředitelem společnosti ZEPOS. Vedoucím honců je jeden ze zaměstnanců a personál tvoří stálí spolupracovníci a myslivci z okolí, většinou majitelé lovecky upotřebitelných psů. Na honu bývá přítomno okolo tří desítek honců a osmi až devíti psů. Trubače, kteří dodají honu tu správnou atmosféru a úroveň, zajišťuje hudební škola z nedaleké Roudnice nad Labem. Lovecké fanfáry se obvykle rozeznívají z prostor vodního zámku Budyně, kde se koná slavnostní zahájení honu a posléze i jeho ukončení.

Hony probíhají v loveckých skupinách. Počet lovců v každé skupině je různý, nejméně jsou to však 3 - 4 osoby. "Jsou skupiny o 8 lidech, kteří si objednají výřad 500 bažantů, ale nakonec je pro ně problém, aby tohoto čísla dosáhli," říká bažantník, "jindy přijede tříčlenná lovecká skupinka a stejný výřad bez problémů splní. Jde především o střelecké umění."

Klientelu tvoří z jedné třetiny zahraniční lovci, ze dvou třetin jde o české podnikatele. V poslední době se však podíl cizinců jezdících lovit do bažantnice zvyšuje. Převážná většina z nich je totiž spokojena s průběhem honů a rovněž s kvalitou bažantů. Ta je daná především chovem ve velkých vypouštěcích objektech. Podle Jaroslava Schönfeldera jsou vypouštění bažanti v určitém stáří téměř nerozeznatelní od divokých jedinců.

Klientela, která bažantnici každoročně navštěvuje, se v průběhu uplynulých let ustálila. Obchodní partneři - lovečtí hosté podepisují každý rok zálohovou smlouvu pro rok příští a mohou se těšit na další lovecké zážitky ve známém prostředí.

Jak je uvedeno výše, hospodaření bažantnice je postaveno na dvou příjmech. Prvním z nich je prodej kuřat, a to jednodenních, čtyř-, pěti, šesti- a sedmitýdenních, podle přání odběratele. Druhým je prodej bažantích honů a následně i ulovené zvěře. Zvěřina se prodává částečně v regionu, dílem se vozí odběratelům z Prahy.

"Bažantnice si nemůže nějak vyskakovat, ale na svůj provoz si vydělá," říká Jaroslav Schönfelder, "máme čtyři stálé zaměstnance, avšak při nárazových sezónních pracích, jako je např. vyskladňování kuřat či opravy oplocení, najímáme brigádníky nebo nám vypomohou budynští myslivci, kterým zase na oplátku umožníme zúčastnit se některého námi pořádaného honu."

Povídání o zkušenostech z chovu bažantů pokračovalo ještě při pochůzce bažantnicí a vydalo by na další stránku textu. To však bohužel není možné. Naše rozloučení s Budyní symbolicky podtrhlo bažantí zakodrcání.

Ing. David Vaca, PhD.